Jakou moc má víra? Co zmůže víra proti zlu, proti nemoci, proti odmítnutí?

David už se stal králem v Jeruzalémě. Po letech válek a neklidu začíná normální život. Bůh jakoby byl dlouhou dobu stranou. Konečně na něj zbývá čas. Kde zůstala celou tu válečnou dobu Boží schrána? Ta truhla, s víkem ozdobeným serafy a cherubíny, jakýsi přenosný oltář Hospodinův. Léta ležela schovaná v pohraničním městě. A tak se pro ni král David slavnostně vypravil, aby ji přivezl do hlavního města. Jel pro ni, aby při ní vzývali jméno Hospodina zástupů.

David se svými rodinami a se svými přívrženci bydlel v cizí zemi ve městě Siklag. Se svým vojskem vyjel na cvičení. Opustili město. A zatím co byli pryč přitáhl nepřítel, Amalekovci, a ti dobyli město Siklag. Vypálili, pobrali vše. Dobří byli v tom, že nikoho nezabili. Všechny ale zajali a vzali sebou pryč. Odvlekli do zajetí.
David a jeho muži se vrátili, našli vypálené město. Nikde nikdo. Manželky, děti, vše pryč. I obě Davidovy manželky byly pryč.

Jaký je Bůh, v něhož věříme?
Někdy si lidé přestavují Pána Boha jako rameno spravedlnosti. Jako někoho, kdo by měl udělat na světě pořádek. Spravit to, co jsme zkazili. Hledat zlé lidi, dopadnout je a po zásluze potrestat.

Bůh, jak ho poznáváme v Ježíšově životě, skutečně hledá a pátrá. Hledá, dokud nenajde. Ale co přijde potom?
Zjistíme, že Boha nevede k hledání člověka touha po trestu a odplatě. Bůh hledá člověka, protože je plný laskavosti a solidarity.

Mt 11,25-30
Ani Ježíš nebyl ušetřen zklamání. Stále znovu narážel na nepochopení a odpor. Občas se říkalo, zvlášť mezi učenými farizeji, že jeho činy jsou ze zlého ducha. V některých městech působil dlouho, a přece jeho činnost nenechala téměř žádné stopy.
Tolik vydané energie, tolik kroků, slov, uzdravení, setkání. A tak ubohý výsledek. Co dál? Nechat toho? Začít dělat něco jiného? Má vůbec smysl pořád někde chodit, kázat, mluvit s lidmi? Stojí o to vůbec někdo?

Příběh o nasycení velikého zástupu mluví o divu, o zázraku, který se děje i dnes. Ježíš z mála tvoří mnoho a nasytí ty, kdo mají hlad.

Víte přece, že jste z prázdnoty svého života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. 1 Petrova 1,17-19

Zahrada v Getsemane bylo to místo, kde Ježíš prožil svůj nejtěžší zápas. Tolikrát předtím se střetl s lidmi, hádal se s farizeji, jeho učedníci mu nerozuměli? Tyhle zápasy a spory s lidmi jsou těžké. Dobře to známe, jak nás vyvádí z míry, když nedokážeme někdy ani těm nejbližším vysvětlit, na čem nám záleží, v čem vidíme problém, co je pro nás důležité.

Sk 8, 26-40

Kdo hledá, najde. Když člověk po něčem touží, najde si cestu, jak to získat, najít, jak se k tomu dostat. I dnes půjde o hledání a nalézání.

Na útěku před Saulem si jde David postěžovat Jonatanovi. Ptá se - co jsem provedl? Jaký je můj zločin? Co se děje? Co se to děje na královském dvoře mezi mnou a Saulem? Otázky, mlčení, hledání odpovědí. Dva dospělí muži. Jsou spolu rádi a spolu hovoří. Sdělují jeden druhému své otázky, své úzkosti, ptají se proč. Jonatan si myslí, že Saul už se na Davida nehněvá. David si to nemyslí.

Micheáš 7,18-20
Byla jsem nedávno přítomna rozhovoru o situaci v podnikatelské sféře. Zazněla tam věta: ?musíš bejt tvrdej, jak nejseš tvrdej, končíš, neobstojíš.? Ta věta je vytržená ze souvislosti, pravda, ale zazněla tam a v jiných obměnách ji čas od času asi slýcháme mnozí.
A jinou větu jsem četla den předtím. V té knize šlo o odpuštění: ?jakákoli nesnášenlivost a neochota odpustit je výsměchem Bohu, na jehož neskonale větší odpuštění jsme všichni odkázáni.?

158,1
Pojďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. Nebo Hospodin jest Bůh veliký,král veliký nade všecky bohy.
On je zajisté Bůh náš a my jsme lid pastvy jeho.
16
Hospodine, Bože svatý a věčný,
společně očekáváme tvé slovo i toto nedělní jitro. Jsme zvláštním společenstvím. Rozhodně nejsme bez chyb. Mluvíme o naději a jsme plni skleslosti.
Mluvíme o víře a nedokážeme se zbavit pochybností.
Chtěli bychom tě následovat, a snad tě i následujeme, ale často jen tak tak kulháme a padáme.