Jestli jste se 17. června zúčastnili odpoledního programu rodinné neděle, mohli jste vidět premiéru loutkové divadelní hry Kašpárek králem a zároveň premiéru znovuobnoveného loutkového divadelního souboru. Tento soubor vznikl přibližně před čtyřmi měsíci, když se asi 10 nadšenců rozhodlo navázat na 12 let starou tradici hraní loutkového divadla. O veškeré činnosti z těch„dávnověků“ vedli v té době velmi svědomitě kroniku, ve které je zaznamenán nejen každý výstup, ale i původ samotného divadla. Takže pojďte si přečíst, jak to fungovalo kdysi a co se děje dnes:

„… Během rekonstrukce presbyterny bylo loutkové divadlo rozebráno … Odpočívá a čeká na další generaci, která se nechá nadchnout, opráší postavičky, visící na šňůře na kostelní půdě, probere kulisy, vybere kus a … cililink, opona už poletí vzhůru …“

To je část z posledního zápisu v kronice loutkového divadla, pořízeného sestrou Danielou Ženatou v roce 2000.

Na to vzpomíná v kronice bratr Jindřich Houdek z Divišova.

Za války se u Houdků scházela nedělní škola. Bratr Houdek vyrobil dětem pro radost opičku a s ní předváděl malé scénky. Jeden občan z Brna, který si jezdil do Divišova pro potraviny, nabídl malé loutkové divadlo na protiúčet. A tak se u Houdků v neděli pravidelně hrálo loutkové divadlo. Hlavní postava byl Kašpárek – povídal si s dětmi, učil je i zkoušel. V roce 1970 reagoval bratr Houdek na inzerát v Kostnických jiskrách, kde byla nabídka prodeje loutkového divadla. Staršovstvo poskytlo částku 2000 Kč a bratr Houdek přivezl nové divadlo.

Doba se ale rychle měnila a zájem o divadlo opadl. A tak loutky odpočívaly zpočátku v kůlně u kostela. Později byly odstěhovány do Divišova a uloženy u Houdků na půdě.

Jak běžel čas, ukládal se na divadlo prach a jeho sláva upadala do zapomnění. Jen pamětníci občas nostalgicky zavzpomínali.

Do Nového Města nastoupil v roce 1990 bratr farář Ženatý a přistěhoval se s rodinou – manželkou a třemi syny – na novoměstskou faru. Do roka se narodil čtvrtý syn – Josef. Po revoluci přibývalo dětí i do nedělní školy. Bratr Houdek znovu zavzpomínal na krásné chvíle s dětmi při divadle.

Pro manžele Ženatých to byl impuls, aby se vypravili do Divišova. Na půdě našli, jak vzpomínají, hotový poklad – loutky, jeviště, kulisy. Rodiče malých dětí ze sboru se pustili s chutí do práce, aby připravili divadlo na první představení. Velkou zásluhu měli manželé Gregorovi. Miluška opravila loutky a našila nové oblečení, pan Gregor vydatně pomohl při opravě a přípravě jeviště.

Do práce se s chutí pustili i herci. Velký „divadelník“ Vojta Zikmund přivedl režisérku Marušku Noskovou. Sám plnil roli průvodce a vypravěče. Starší děti se připojily také a nadšeně nacvičovaly pro své mladší sourozence.

Konečně 29. 6. 1997 se uskutečnilo první představení – pohádka Zrádný Rytíř. Následovaly další – až do roku 2000 jich bylo celkem 7. Návštěvnost byla veliká. Fotografie v kronice dokumentují, že se dětem, pozorně sledujícím dění na jevišti, vystoupení líbila. Šťastný byl i bratr Houdek. Splnil se jeho dlouholetý sen. Navštěvoval pravidelně představení a radoval se spolu s dětmi.

Už předem citovaný zápis v kronice konstatuje, že činnost divadla byla ukončena. Došlo k náročným úpravám presbyterny. Divadélko, uložené znovu na půdu (tentokrát kostelní), čekalo a čekalo dlouhých 12 let.

Divadlo se dočkalo znovuobnovení. Hlavní zásluhu má Jakub Liška. Na jeho výzvu, kdo by se chtěl podílet, se přihlásilo několik nadšenců a práce jsou v plném proudu.

Režie se po letech znovu ochotně ujala Maruška Nosková. Technické záležitosti zajišťuje Jakub Liška. Miluška Gregorová znovu šije šatečky a manželé Novotní z Křídel malují a opravují kulisy i loutky.

Divadelníci se scházeli každou středu a připravovali premiéru na 17. června.

Je symbolické, že uvedením pohádky Kašpárek králem se divadélko v roce 2000 s dětmi rozloučilo a letos právě touto pohádkou začala znovu obnovená činnost.

A tak doufáme, že se vám divadlo líbilo, a na podzim se těšíme zase!