Od roku 1992 se rozvíjejí přátelské kontakty s německým sborem v Reutlingen-Betzingen. Několikrát byla delegace z novoměstského sboru pozvána tam, několikrát byli zástupci betzingenských u nás. Nejcennější je, že vznikla přátelství mezi jednotlivými rodinami a mezi konkrétními lidmi. Navštěvují se, píší si a jsou v kontaktu i bez přispění ze strany sboru. V roce 2013 jsme v Betzingen oslavili dvacetileté přátelství. Doufejme, že se najdou vždy následovníci tohoto přátelství.
S evangelickými sbory z rakouského Innsbrucku jsme v přátelském kontaktu od roku 1997. Dvakrát se již uskutečnila sborová rekreace v alpském rekreačním středisku Nöslachjoch v Tirolích. Také innsbručtí byli našimi hosty zde na Vysočině. Momentálně se kontakty neudržují.
Výlet do Betzingen
6.-8. září prožilo 17 členů našeho sboru v partnerském sboru v Betzingen v Německu krásné dny. Byly plné laskavého sdílení s hostiteli a také při nedělních bohoslužbách, kde bylo vzpomenuto 20. výročí těchto setkávání.
Byl připraven hodnotný program. Navštívili jsme hrad Hohenzollern, dověděli se něco o dějinách, ale i současných majitelích hradu, který leží na okraji švábských Alb. Prohlédli jsme si starou synagogu v Hechingenu. Průvodkyně, bývalá učitelka, jejíž rodina byla odsunuta do pohraničí, vyprávěla velmi poutavě a hodně jsme se i nasmáli. Synagoga slouží jen jako muzeum a ke kulturním akcím, poněvadž hrstka židů, kteří tu žijí, nemá o duchovní věci zájem. Potom jsme jeli do Tübingen, zde jsme se plavili na větších lodičkách (asi 16 lidí) po řece Neckar. Lodivod měl dlouhou tyč a tou uváděl loď do pohybu. Hloubka řeky je 2-5 metrů a brázdilo ji mnoho lodiček, kde se lidé veselili, pojídali, popíjeli a také jsme potkali na loďkách svatbu, bylo to pěkné a pro nás nevšední zážitek.
Sestra Templová, která s dalšími připravovala program pro toto setkání, je vážně nemocná a tak ke krásným zážitkům se pojí i smutek, převažuje ale vděčnost a vzpomínky, které jsou mnohem bohatší, než co jsem zmínila.
Betzingenští u nás
Na konci května nás po dvou letech navštívili bratři a sestry z německého Betzingen. Už 21 let trvá partnerství našich sborů. Zažilo své vrcholy i krize. Některá setkání byla víc formální, jiná živější – v závislosti na členech výprav.
Loni jsme si užili nabitý zářijový víkend v Německu. Letošní setkání vyšlo na prodloužený víkend – od nanebevstoupení po poslední velikonoční neděli. Naše setkání začalo večerními bohoslužbami (jak je na svátek nanebevstoupení Páně u nás zvykem). A po bohoslužbách se rozjeli němečtí přátelé do hostitelských rodin. Páteční den se o hosty staraly jednotlivé rodiny a v sobotu ráno jsme se potkali téměř všichni, kdo o to spoludružení stojí. Zavýletovali jsme si k vítochovskému kostelíku, na karasínskou rozhlednu, na hrad Svojanov a pak hurá do Poličky, kde na nás čekali Tenglerovi a po dobrém obědě nás provedli městem. Neopomněli jsme kostelní věž a návštěvu sboru. Navečer jsme poseděli na farské zahradě u táboráku, kde vládla čím dál veselejší a zpěvavější atmosféra.
V neděli nám posloužil kázáním o protivenství a víře br. farář Christoph Zügel a bohoslužby vedl br. farář Vojtěch Hrouda. Po společném posezení na farské zahradě (počasí nám opravdu přálo), byl připraven společný oběd, po kterém jsme se oficiálně rozloučili.
Při našem setkání jsme vzpomněli na věrnou účastnici, propagátorku „partneršaftu“ a bývalou kurátorku s. Anne Tempel, která nemohla přijet. Houževnatě bojuje s těžkou nemocí a podle posledních zpráv léčba zabírá. Dozvěděli jsme se také, že v Mauritiuskirche došlo k několika změnám. O tom, že se má sloučit Mauritiuskirche s vedlejším sborem (Christuskirche), jsme se dozvěděli už v září. Jak slučování proběhlo, jsme se trochu dozvěděli až letos. Administrativa kolem byla opravdu náročná, volilo se staršovstvo v poměru k počtu členů obou sborů a pro faráře to znamenalo dohodnout se znovu na náplni úvazků. Další novinkou bylo, že odchází z Mauritiuskirche na konci srpna s. farářka Ulmann-Rau. Sbor ale chce, aby místo „druhého“ faráře bylo brzy obsazeno. Do toho se vdává pastorační pracovnice pro mládež.
Co mnohé z nás zaujalo, byl počet konfirmovaných. V letošním roce bylo konfirmováno 44 mladých lidí. To by samozřejmě mohla být voda na mlýn těch z nás, kteří si stěžují, jak evangelíků ubývá nebo vzpomínají na doby, kdy se konfirmační ročník pomalu nevešel na fotografii.. Nutno ale uvést na pravou míru, že nedělní bohoslužby po konfirmaci navštěvují velmi zřídka a nebýt pastorační pracovnice pro mládež, sborového života se neúčastní s výjimkou pěveckých sborů nebo spolků při Mauritiuskirche.
Betzingenský sbor nás opět finančně podpořil. Vždycky dar s vděčností přijímáme s tím, že peníze vložíme opět do česko-německých aktivit, které prozatím probíhají touto víkendově-navštěvovací formou. Někdy přemýšlím, jestli jsme opravdu tak potřební. Asi je to otázka k delší diskuzi nad partnerstvím mezi sbory obecně – proč vlastně je, kolik jsme ochotní do něj vložit a co pro nás znamená. A dovedu si představit, že se bude výrazně lišit názor toho, kdo do Betzingen jezdí a přijímá Betzingenské jako hosty a toho, kdo se v těchto aktivitách vůbec neangažuje…
Poděkování za krásný prodloužený víkend patří především hlavní organizátorce a výtečné překladatelce Lence Liškové, hostitelským rodinám, Idě a Jiřímu Tenglerovým, Vojtovi Hroudovi, všem, kdo se podíleli na pohoštění (obzvláště na guláši si všichni pochutnali ;-) a přispěli k příjemnému setkání.
Touto cestou bychom vás rádi pozvali k výjezdu v příštím roce, který se koná začátkem září 2015. Bude fajn, když posílíte naše řady a vnesete nový vítr do betzingensko-novoměstského partnerství.