Českobratrská církev evangelická (ČCE) je křesťanská církev.
Její profil je utvářen spolupůsobením tří základních vlivů, které jsou zachyceny i v jejím názvu: vztahem k tradici křesťanské, vztahem k její obnovené podobě reformační (evangelické), a vztahem k reformačním tradicím českých zemí (českobratrská s okazem na českou reformaci).
ČCE působí na území České republiky.
Křesťanská církev
ČCE je společenstvím křesťanů, tedy těch, kdo věří v Trojjediného Boha, kterého poznáváme v příbězích lidu Izraele a v příběhu Ježíše z Nazareta a jeho učedníků.
Věříme, že tomuto společenství vládne vzkříšený Kristus. On je svým slovem a mocí Božího Ducha utváří, orientuje a nese.
Evangelická církev
Od nejranějších dob žila křesťanská církev v různých společenstvích Kristových vyznavačů a o svou identitu musela opakovaně zápasit. Vnější jednotu křesťanstva se v těchto zápasech nepodařilo zachovat, takže v současné době žijí křesťané rozděleni v různých církvích, odlišných v učení, v podobě bohoslužby i ve správním uspořádání.
Větev evangelických církví, mezi něž se ČCE počítá, vzešla z reformace, obnovného církevního hnutí v 16. století (u nás již v 15. století působením Jana Husa). Reformace zdůraznila, že život jednotlivých křesťanů i církevního společenství je důsledkem Božího oslovení, které je osvobodivým a povzbudivým ujištěním o Boží lásce – evangeliem.
Církev vzešlá z české reformace
ČCE vznikla v roce 1918 spojením Evangelické církve Augsburského vyznání a Evangelické církve Helvetského vyznání. Tyto dvě církve působily na českém, moravském a slezském území od vydání tzv. Tolerančního patentu v r. 1781
Slovem „Českobratrská“ ve svém názvu odkazuje ke svým kořenům v české reformaci – k úsilí o obnovu církve v českých zemích, které evropské reformaci předcházelo, zvláště pak k Jednotě českých bratří.
Správní uspořádání
ČCE se spravuje podle zásad presbyterně-synodních. K farářské službě jsou v ČCE pověřováni - ordinováni muži i ženy.
Základní jednotkou církve je místní Farní sbor.
Farní sbor spravuje staršovstvo, které tvoří na šest let volení starší - presbyteři. Nejvyšším shromážděním je sborové shromáždění, které se koná nejméně jednou ročně. Jsou na něj zváni všichni členové sboru (hlasovat mohou starší 18 let). Statutárními zástupci sboru jsou farář/farářka a kurátor/kurátorka.
Farní sbory jsou na území České republiky rozděleny do čtrnácti seniorátů. Ten spravuje seniorátní výbor (v němž jsou stejně zastoupeni faráři/farářky i laici), nejvyšším shromážděním seniorátu je konvent. Statutárními zástupci seniorátu jsou senior/seniorka a seniorátní kurátor/ kurátorka.
Celou církev vede a reprezentuje šestičlenná synodní rada - tři duchovní a tři laici. Nejvyšším shromážděním církve je synod, který se koná nejméně jednou ročně, a generální sněm, který se koná příležitostně. Statutárními zástupci církve jsou synodní senior/seniorka a synodní kurátor/kurátorka. Sídlem synodní rady je Praha.
Čemu věříme
Za základ a normu křesťanské víry a života považuje ČCE, ve shodě s jinými křesťanskými církvemi, Bibli.
ČCE se hlásí k tradici křesťanské víry vyjádřené ve starých vyznáních – tzv. Apoštolském, Nicejsko-cařihradském, Chalcedonském a Athanasiově – a k reformačním konfesím (Augsburskému, Helvétskému, Bratrskému a České konfesi).
Vztah k jiným církvím
Od svého vzniku se ČCE aktivně účastní ekumenického hnutí – snah o obnovení či prohloubení jednoty křesťanských církví a křesťanů ve světě. Je členkou organizací, v nichž se tato jednota vzájemnými rozhovory o sporných otázkách a spoluprací na společných úkolech hledá. Na úrovni mezinárodní to jsou Svaz reformovaných církví /Světové společenství reformovaných církví, Federace lutherských církví, Společenství evangelických církví v Evropě, Světová rada církví. Na rovině národní je ČCE členkou Ekumenické rady církví a českého synodu leuenberských církví.
ČCE udržuje úzké vztahy s evangelickými společenstvími českých exulantů ve východní Evropě.
Převzato z webu ČCE.