čtení: Gn 3.1-21
kázání: Gn 3,14-19
Milý sbore,
to co jsme slyšeli, zní strašně. Bůh promluvil. Taky jste zaslechli kletbu? Hade, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat..Evo, rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství?Adame, kvůli tobě nechť je země prokleta. První lidé vzali do své ruky plody stromu poznání dobrého a zlého. Slušelo by se dodat za pomoci hada. A jedí. Čekají, že budou chytří, ale zatím jsou nazí. Taková pěkná slovní hříčka se skrývá v hebrejském textu. Z chytrých (hebrejsky arumím) se stávají nazí (hebrejsky erumím). Chytrost proti Bohu má stejný kořen jako nahota.
Pouhý příklad, který dobře ilustruje dnešní čtení. Štěstí, které chceme získat odhozením Božího řádu, se nikdy nedostaví, protože je vylhané. Kdo se řídí heslem ?účel světí prostředky? (je chytřejší než jiní), žije nakonec ve stálém strachu (jako Adam, když skrýval svou nahotu před Bohem). Kdo krade nebo závidí, ten se nikdy nenasytí. Kdo pomlouvá, žije nakonec ve lži, protože neuslyší upřímné slovo. Chytrost proti Bohu, snaha mít navrch a nerespektovat řád, nás obnaží. Ukáže nás v pravém světle. A platí to souvztažně: náš pravý vzhled, naše nahota je patrná z naší neposlušnosti a snahy odkázat Boží přítomnost do určitých mezí. Tady už je to moje a tam nepustím ani mého Stvořitele.
Nejdřív Eva, potom Adam pojedli a prohlédli, že jsou nazí. A jejich nahota se začíná projevovat: Adam si stěžuje na ženu, která při něm má stát, ale místo toho mu dala pojíst něco ze zakázaného ovoce. To ona a vůbec ? dal jsi mi špatnou pomoc. Podobně jako dnešní reptalové, kteří dělají sobě i jiným ze života peklo, ale nadávají na druhé a hlavně na Boha, jak to může dopustit. Novodobí Adamové, kteří nečelí překážkám, ale staví další.
Eva si pro změnu stěžuje na hada, který ji podvedl. To já ne, to had, ten mne podvedl. Stejně jako jiní, kteří se dnes stylizují do role nevinné oběti podvodu a nepřipustí, že neudělali, co měli. Novodobé Evy, které podléhají a pokušení se nebrání. Začarovaný kruh. A do něho Hospodin promlouvá. Na první poslech je to jedna velká kletba ? bolest, utrpení, dychtění, vláda, trápení, pot tváře?
Milí Adamové a milé Evy, ne nadarmo je ten oddíl nadepsán trest i milost. K životu Adama a Evy patřilo oboje, stejně jako k našemu. Kletba a zaslíbení. Oboje náš život poznamenává. Ani jednoho se nemůžeme zbavit. Oboje k nám patří. Neproklínejme život, ani si v něm jen tak nelibujme. Není černobílý. Ani jedno nemáme přehlédnout. O kletbě už jsme slyšeli ? lidé jsou potrestáni životem v oddělení od Boha, životem, ve kterém bude plno zklamání a nesmyslného pachtění.
A co to zaslíbení? Taky se ptáte, kde, v čem je? Spolu s kletbou je zaslechneme: pokračuje se. Ten příběh neskončil. Zaslíbení je v tom, že se něco děje a bude dít, Bůh to nezastastavil, neuťal.
Hospodin Bůh dává Adamovi a Evě kožené suknice namísto fíkových listů. Bůh jim umožňuje být spolu. Za jejich přestoupení nechce smrt, ale zkouší to s nimi znovu. Jen to teď budou mít o něco těžší. Ale budou spolu.
Největší zaslíbení je v tom - a může to znít zvláštně - že člověk se Boha nezbavil. Chcete-li, dá se to říci i z druhé strany ? Bůh se člověka nezřekl. Stále s ním mluví. Boží slovo dostihuje člověka na útěku a v ukrývání. Jeho slovo nám připomíná, kdo tu je věrný a pravý. Bůh na nás dosahuje svou přítomností a my se můžeme nechat zasáhnout.
Kletba a zaslíbení - vypadá jako jeden velký kruh. Představte si člověka s hadem na noze. Je uštknutý a přece hada zabíjí. Chvíli útočí had, chvíli člověk. A tak to bude stále. Člověk bude se zlým stále zápasit, a nemá ani vyhrát, ani prohrát. Žena bude rodit děti v naději, že zakusí míň toho zlého, že to zlé už ze světa sejde, a ono se to nestane. Čekáte vyústění? Nepřichází. Kletba i zaslíbení. Marná naděje - a přece nekončící naděje. Zase jakoby dokola. A muž bude obdělávat zemi, která je prokleta. S trápením bude jíst, protože si vzpomene při vytrhávání každé polní byliny na na porušení Božího zákazu. Každé trní a hloží ho upomene na strom poznání. Ale bude dál žít. Muž bude pracovat v potu své tváře, ale bude žít. Zase dokola.
Sestry a bratři, jsme v Kristu. A proto smíme vědět víc. Ten kruh není začarovaný. Smíme vědět o tom, že jedné ženě Marii (Nazaretské) se narodil Syn a na na něm ta kletba nebyla. A lidem okolo Něj se kletba z života ztrácela. Život přestával mít rovnováhu kletby a zaslíbení. To zaslíbení dostávalo jasné kontury. Ten muž nadobro rozdrtil hlavu hadovi. Dost zvláštním způsobem zvítězil. Sám tomu uštknutí musel podlehnout. Tím, že mu podlehl, vzal mu jedovatou, nakažlivou moc. A něco se stalo. Ten kruh byl přerušen. Ta rovnováha kletby a zaslíbení byla porušena. Zaslíbení převážilo.
Bůh má slovo pro Adama a Evu, pro každého z nás. Adam i Eva hrají pro svého Stvořitele důležitou roli, mají své nezbytné místo. V dějinách světa se ztratíme, ale Bůh se nás nezříká. Žijeme dobrý příběh. A nejen, jak bychom si mohli myslet, s dobrým koncem. Je to dění s dobrým už teď a tady, pokud o Boží přítomnost stojíme a necháme ji luftovat do života. Může nás leccos bolet, ale nevisí nad námi prokletí. Kletbu na sebe jeden vzal a převážilo se to.
Stvořiteli, děkujeme nás neopouštíš. Už tolikrát jsi to mohl udělat. A prosíme Tě, ukazuj nám, co není dobré, co je zlé, abychom do zlého zbytečně nezaplétali sebe a své bližní a žili Tobě k chvále. Amen

píseň:189