RODINNÉ BOHOSLUŽBY - VYPRÁVĚNÍ DĚTEM + KÁZÁNÍ:
- KDO Z VÁS MÁ NĚJAKÉ SOUROZENCE ? BRATRA NEBO SESTŘIČKU?
- DOSTANETE NĚKDY OD RODIČŮ NEBO OD BABIČKY, DĚDEČKA SPOLEČNĚ NĚJAKÉ DOBROTY?
- A HÁDÁTE SE O NĚ NĚKDY? TŘEBA, ŽE SE S VÁMI TEN DRUHÝ SPRAVEDLIVĚ NEROZDĚLIL?
- JAK TAKOVÁ HÁDKA KONČÍVÁ? VYMŮŽETE SI TO, CO CHCETE? A PŘIJDETE PŘITOM TAKÉ O NĚCO?
PRO DOSPĚLÉ:
- CO DĚLÁTE VY, KDYŽ TAKOVÁ HÁDKA NASTANE? ZASÁHNETE? JAK?
K té hádce se ještě za chvíli dostaneme, ale teď si nejdřív trochu zahrajeme. Představte si, děti, že máme zahradu a tohle všechno ( různé ovoce ? flanelograf ) se nám letos urodilo. A tady máme sklípek ( vyznačený našpendlenou stužkou ). Pomůžete mi to do něj sklidit? Tak pojďte vzít každý jednu věc a dáme je do sklípku.
- JEJ, ONO SE NÁM TO TAM NEVEJDE. CO S TÍM? CO TEĎ UDĚLÁME? CO NAVRHUJETE?
/ Sníme to? Vyhodíme? Prodáme? Rozdáme? Pronajmeme si další sklípek? Pozveme nějaké známé, aby si to otrhali?? /
Představte si, že Ježíš jednou vyprávěl příběh o člověku, který právě takovouhle věc řešil. Byl asi dost bohatý ? měl veliké hospodářství, mnoho polí. A tomu se na nich také hojně urodilo. Úroda byla obrovská / Jako měl včera sedlák Čupera, jestli jste se dívali na Fimfárum /.
A on také viděl, že se mu do stodoly nevejde.
?Co teď,? říkal si, ?co já udělám? Kam tu úrodu složím?? Přemýšlel nad tím a pak dostal nápad: ?Už to mám, tohle udělám. Zbořím tu starou malou stodolu a postavím novou, větší, nebo rovnou dvě a tam to obilí uložím. To bude super. Budu mít zásoby na mnoho let. To bude život. Budu si moct užívat, jíst, pít, hodovat. Budu mít vystaráno.?
- JENOMŽE VÍTE, CO PÁN BŮH TOMU MUŽI ŘEKL?
?Ty jsi ale blázen! A co když dnes v noci zemřeš? K čemu ti ty nacpané stodoly budou??
- BYLY BY MU K NĚČEMU?
- CO BY Z NICH MĚL?
- A VÍTE PROČ JEŽÍŠ TENHLE PŘÍBĚH VYPRÁVĚL?
Právě kvůli takové hádce, o které jsme mluvili na začátku. On za ním totiž přišel jeden rozčílený člověk a chtěl, aby Ježíš domluvil jeho bratru, protože spolu dostali po tatínkovi nějaké peníze a ten bratr se s ním nechtěl rozdělit.
- CO MYSLÍTE, MĚL SE ROZDĚLIT?
- A DOMLUVIL MU TEDY JEŽÍŠ?
Představte si, že ne. Nedomluvil mu, jako vám třeba domluví vaši rodiče. Ono totiž vždycky nejde jenom o to spravedlivé rozdělení, ono jde o víc. A v tom byli vedle oba ti bratři ? jak ten, který se rozdělit nechtěl, tak ten, který se toho tolik dožadoval. Oba na to nejdůležitější zapomněli a proto jim Ježíš ten příběh vyprávěl.
- A VÍTE, CO TO BYLO?
No jim oběma šlo hlavně o to, aby měli dost.
- A MĚL TEN ČLOVĚK Z TOHO PŘÍBĚHU DOST?
- A BYLO BY MU TO NĚCO PLATNÉ, KDYBY UMŘEL?
Nebylo. Ono totiž ať máme sebevíc, nemusí nám to být nic platné. Žádná jistota v tom není. A Ježíš jim to také řekl: ?Dejte si pozor na každou chamtivost, protože i když má člověk všeho nadbytek, není tím jeho život zajištěn.?
Kdo si myslí, že všechno záleží jenom na tom, co má, a dělá všechno jen pro to, aby měl, ten se ošklivě mýlí. Zapomněl, že jsou ještě důležitější věci a o ty se tak připraví. Ti dva třeba zapomněli, že jsou bratři. Jako to zapomínáme my, když se hádáme o to rozdělení. Ten hospodář zase zapomněl, že tu úrodu vlastně dostal. Místo aby ho ta štědrost osvobodila od starosti o sebe, dělal všechno jenom kvůli ní. Na nic víc nemyslel.
Abychom my nebyli tak zapomětliví, říká Ježíš ještě všem lidem i nám: ?Všimněte si třeba havranů. Ti nesejí, nežnou, nemají stodoly a přece je Pán Bůh živí. A podívejte se na květiny. Ty se také pořád neshánějí, co budou mít na sebe a přece ani králové nejsou tak krásně oblečení, jako ony. Nebojte se, důvěřujte, že Pán Bůh ví, co potřebujete a dá vám to.? Nemusíme hamonit, nemusíme se hádat, o nic nepřijdeme. Právě když budeme myslet ještě na víc ? třeba na druhé ? budeme mít dost a nepřipravíme se o to důležité.
Abychom to věděli, tak si to ještě zazpíváme:
368 Víc než oko spatřit smí

PRO DOSPĚLÉ:
Lukáš 12,22 - 34
Poselství toho podobenství, které Ježíš rozhádaným bratrům vyprávěl se zdá být naprosto jasné: když člověk pomyslí na smrt, když si uvědomí, že neví dne ani hodiny, vyjeví se mu absurdita jistoty plné spíže, nacpané ledničky a tučného konta v bance.
Je to ale, bratři a sestry, tak jasné?
Zaprvé, ono to přece většinou nějaký čas trvá, než ta zubatá s kosou přijde. A v tom čase je třeba z něčeho žít, něčím se živit, něco si oblékat. Zabývat se tím nemusí snad jen ten, kdo jako dítě nechá odpovědnost na druhých.
Zadruhé, z vědomí vlastní pomíjivosti lze přece naprosto logicky dojít také k jinému závěru: ?Jezme, pijme, stejně umřeme. Užijme si, dokud je čas!? Když člověk pozná nezajištěnost své existence, nemusí zmoudřet a jednat ušlechtile, může naopak všechnu moudrost hodit za hlavu a oddat se bohapusté poživačnosti, propadnout dravému sobectví.
On také Bůh tím připomenutím smrti ani nestraší, ani nevyhrožuje a Ježíš u něho také nezůstává. Podobenstvím nás chce jenom vyvést z toho, co samozřejmě předpokládáme, totiž že v našem životě jde o to, abychom se zajistili a proto se nám život smrskne na starost o sebe. Teprve, když nám dojde, že to tak samozřejmé není, můžeme začít přemýšlet o tom, k čemu život vlastně je, a podívat se z jiné stránky i na to, co máme.
A to je důležité. Nejde o to, abychom se povzneseně odvrátili od toho, co máme. Ježíš se od toho také neodvrací. Neřekne, že jsou jídlo a oděv nedůležité, že o ně vůbec nejde a je třeba věnovat se pouze duchovním věcem. Vůbec ne, naopak ? vybídne nás, abychom si jich pořádně všimli. Všimněte si, jestli to, co je k životu bezesporu třeba, záleží tolik na vaší starosti, jestli je třeba z toho udělat smysl života, jestli je třeba si tím nechat život tolik diktovat. Vždyť to tak není! Ani ti, co pro plnou spíž a šatník nežijí, hlady neumřou a jejich oděv je hezčí než róby celebrit. Co je k životu třeba, se jim dostane, i když si z toho cíl života neudělají. Však ani hojná úroda nebyla až dílem schránčlivosti toho muže z podobenství. Nečekané množství se mu na polích prostě urodilo. A chyba nebyla ani v tom, že je jako dobrý hospodář sklidil a uskladnil. Chyba byla v tom, že ho ani ta nečekaná hojnost nepřesvědčila, že nemusí pořád myslet jen na svoje zajištění. Kdyby si nad těmi plnými stodolami řekl, jako praotec Josef: ?Tak teď je dost pro všechny. Až se neurodí, je z čeho vypomoct sousedům?, asi by ho ta boží otázka: ?Čí bude to, co jsi nashromáždil??, nezaskočila. Ani smrt by z něj blázna neudělala.
Život je opravdu víc a kdo se v něm stará jen o sebe, ten na něj nejen nevyzraje, ale smrt ho opravdu o vše připraví. Zatímco ten, kdo je k němu pozorný, může se přesvědčit, že bůh ví, co k životu potřebujeme; že když se v životě nezaměří na sebe, ale bude hledat jeho vůli, o nic nepřijde a ani smrt ho o to, pro co žil, nepřipraví . Amen.