Milí v Kristu sourozenci,
to zas jednou Pán Ježíš užil obraz, který byl ve SZ častý. Obrazem pastýře a ovcí se vyjadřoval vztah Hospodina a jeho lidu, někdy také vztah davidovského krále a izraelského lidu. V úvodu bohoslužby zazněly první verše jednoho z nejznámnějších žalmů - Hospodin jest můj pastýř. Vyznání ovce, že Bůh Izraele opatruje a chrání své stádo, vodí jej na dobrou pastvu a k napajedlům. Proto se těší ovce z hole, neboť ta je pro stádo obranou proti šelmám. Nejčastěji proti vlčím zubům.
A hned vzápětí jsme slyšeli, jak to vypadá, když ovce svého pastýře nemají, nebo přesněji, když nemají skutečného pastýře a namísto něj mají sobce. Prorok Ezechiel mluvil proti špatným pastýřům; proti těm, kteří stáli v čele Izraele a měli se o něj starat, jenže jim šlo jen o vlastní zájmy a o vlastní prospěch. Místo toho, aby pásli ovce, pasou sami sebe, takhle vidí Panovník Hospodin izraelské duchovní vůdce, kněží a krále, kteří zklamali. Panovník Hospodin se už nemůže dívat jak jsou ovce loupeny, jak zaběhlá dál bezcílně bloudí a polámaná není ovázána, jak násilně a surově je s nimi zacházeno. Bije ho do očí, že pastýři své stádo nebrání proti šelmám, a nedbají o dobrou pastvu. Proto slibuje, že o své ovce bude pečovat sám a své stádo svěří tomu, kdo nebude sloužit sobě, ale jemu samému: "Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a bude jejich pastýřem."
Sestry a bratři, toto zaslíbení, tento slib se stal skutečností. Toto slovo se stalo tělem, když Ježíš, Davidův potomek, řekl: Já jsem ten dobrý pastýř. Ježíš Kristus sám navazuje na tradici proroků i žalmů, Písma vůbec a odhaluje nám tímhle obrazem něco z tajemství jeho poslání. Jako dobrý pastýř přišel položit svůj život za ovce. Na rozdíl od najatého strážce je ochoten riskovat a vydat se všanc. Trochu se to ve mně vždycky bouřilo ? vždyť je důležitější, aby většina stáda měla svého pastýře a radši padla za oběť šelmám jedna, dvě, tři ovce. Dát život za ovce je v pohledu člověka, který si života váží, těžko pochopitelné. Vždyť kdo by riskoval setkání s vlkem, který se vrhá na ovci? Moje zkušenost a možná i vaše našeptává: lepší je přece vzít nohy na ramena a co nejrychleji být v bezpečí. Jenže v tuhle chvíli se má zkušenost podezřele spojuje s těmi, kterým na ovcích nezáleží. Se špatnými pastýři z Ezechiele.
Milé shromáždění, právě to mne a možná i vás tolik provokuje, že pastýř myslí v první řadě opravdu na ovce, že mu není bližší košile než kabát. To, kvůli čemu přišel, má stále před očima. Ovce. Tvory prý nepříliš inteligentní a stádovité. No tak to by stačilo, ? to my, protestující protestanté přeci nejsme. Umíme jít proti proudu. !jenom tak na okraj i v tom je nebezpečí, když se snažíme najít pastvu pro sebe sami!. Ale ani stádovost ovcí ani jejich tolik přetřásaná nízká inteligence není těžištěm tohoto obrazu. JK si z této pastevecké metafory nevybírá bezhlavou stádovitost ani dezorientovanost, ale poznání pastýře, a pak i umění zaslechnout jeho hlas. A ještě víc slyšíme o tom, kdo stádo vede - jeho vztah ke každé jednotlivé ovci, vhled do povah jednotlivých zvířat, umění je od sebe odlišit. Nezáleží především na tom, zda jsme ovce ubečené nebo klidně se pasoucí, zda jsme se načas zatoulali, nebo jsme se zasekli, protože se nám nechtělo jít dál. Zvláštní síla tohoto příměru spočívá v tom, že se dobrý pastýř svého úkolu nezříká, i když pracuje se všelijak nedokonalými a dokonce i neposlušnými ovcemi. Byl poslán ke ztraceným ovcím z domu Izraelského, věnoval jim svou péči. Ale u nich neskončil. Myslí i na ty, kteří se do Božího lidu nenarodili a jsou jiní. Nepřestává být pastýřem ani ve chvíli, kdy je bit a ovce se rozprchnou ? a to ze všech ovčinců, které jsou. Stále je tu kvůli nim a pro ně. Vrcholná obětavost pastýře nám s vedoucí úlohou nejde moc dohromady. A ještě se nám do toho míchá různost ovcí, která tomu našemu ovčinci není po chuti.
Sestry a bratři, evangelista Jan nám představuje Ježíše jako pastýře, který je ochoten ovce bránit i za cenu života, protože za ně cítí odpovědnost a záleží mu na nich, má je rád. Dobrovolně se postavil lupičům, kteří by s ovcemi svévolně naložili, rozhodl se bránit stádo proti šelmám a provést ho křivolakými stezkami. Nedělá to pro peníze, jako ti, kdo byli najati za mzdu. Není vláčen událostmi v tom smyslu, že by nesměl od své odpovědnosti utéct, že by se ovcí nesměl zříci. Tolikrát to mohl udělat. Ale on vzal za své poslání, které se nám na obrazu dobrého pastýře rozkrývá. Dobrovolně. Vzal kříž z lásky k nám ať jsme z ovčince bystřického/novoměstského nebo nejsme. Ať jsme původem z rodu evangelického nebo nejsme. Ať jsme ovce poslušně jdoucí a spokojeně se pasoucí nebo ubečené a tvrdošíjné, dokonce zbloudilé. Svůj život dávám za ovce. Nikdo mi život nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Tak vzácní mu jsme. A každý z nás si od chvíle Kristovy oběti může vážit sám sebe, neboť je ovcí, jež stojí za oběť života Božího jednorozeného Syna, protože je ovcí Boží.
Pane Bože, děkujeme, že i pro nás platí co jednou přijde v plnosti a co zpíváme: tam kolem svého vládce, lid bude shromážděn, pak jedno bude stádce a jeden pastýř jen. Amen