Kázání

kázání 17. 9. 2006, Sk 2, rodinná neděle

1. čtení J 16.4b-15, text Sk 2
povídání s dětmi: Ahoj děti, víte, co je to posměch, výsměch? Zažili jste, když se někdo posmíval třeba spolužákovi nebo vám?
Dneska si o takových posměváčcích povíme? To dnešní povídání je pokračováním toho, o čem jste mluvili v nedělní škole minule?- kdo z vás tu byl minule ? přihlašte se, nestyďte se? A pamatujete si, o čem jste si povídaly? ? vytáhnu Matěje.. O jednom Matějovi.* Ten byl losem vybrán, aby se stal dvanáctým apoštolem *?

kázání 10. 9. 2006, Sd 3.7-11

1. čtení Sd 2.18-3.11, text Sd 3.7-11
Milí v Kristu sourozenci,
ke knize Soudců se příliš často naše pozornost neobrací. Vypráví totiž o době plné neklidu, o válkách, o době, kdy se Izrael zabydluje v zaslíbené zemi. A o střetech, ke kterým dochází s tamním obyvatelstvem. Nejde jen o uhájení země. Jde o to, zda Izrael dokáže uprostřed většiny pohanského obyvatelstva Palestiny uhájit svou výlučnost, onen Bohem daný úkol: Budete mi lid zvláštní, národ svatý. Izrael by si měl navzdory tlakům zvenčí i pochybnostem uvnitř udržet svou jinakost.

konfirmace 24.9.2006, 2.královská 2,1-18 + Jan 17,6-26

čtení: 2.Královská 2,1 - 18
text: Jan 17,6 - 26
Sestry a bratři a hlavně vy konfirmandi,
Ty dva biblické texty, které jsme četli, jsem vybral proto, že se podle mne ke konfirmaci úzce vztahují. Jsou právě o tom přechodu k samostatnosti v životě víry, o tom okamžiku, kdy se člověk musí ve víře postavit na vlastní nohy.
Elijáš odchází a Elíša i proročtí žáci se s tím nemohou vyrovnat. Elíša se jej drží jako klíště, horlivě vyznává svou věrnost, ale je z toho cítit spíš strach z toho, že teď bude vše jen na něm.

kázání 3.10.2006, Skutky 1

Skutky 1
Asi znáte ono klasické vyprávění o seslání Ducha svatého z následující kapitoly knihy Skutků. Když nastane, je to opravdu hukot, hotové boží dopuštění, dějí se věci mimořádné. Z učedníků spadne všechna zakřiknutost. Ta tam je přikrčená existence jenom mezi svými. Duch je uvede do pohybu, jdou neohroženě s kůží na trh, mluví veřejně a přímo srší aktivitou

kázání 2.7.2006 - Matouš 17,12 - 27

čtení: Římanům 14 text: Matouš 17,22 - 27 Zní to, bratři a sestry, trochu jako absurdní pall-mall televizních zpráv: masakr v Bagdádu a pes, co jezdí na tříkolce; výčet nevinných obětí a nějaká kuriozita ze světa zvířat - na jednu stranu smrtelná vážnost, na druhou téměř něco jako pohádka o zlaté rybce nebo oslíčku otřes se; na jednu stranu řeč o vrcholné oběti, na druhou finanční malichernost s pohádkovým řešením.

kázání, Lk 24,1-12 + Jan 20,19-23; 21,1-14, rodinná neděle

PRO DĚTI:
- DĚCKA, KDO UŽ CHODÍTE DO ŠKOLY? ZVEDNĚTE RUKU.
- A KDO CHODÍ DO ŠKOLKY? ZVEDNĚTE TAKY RUKU.
- TĚŠÍTE SE UŽ NA PRÁZDNINY?
- NA CO SE NEJVÍC TĚŠÍTE? POJEDETE TAKÉ NA NĚJAKÝ TÁBOR? MÁTE RÁDI TÁBORY?
- CO JE NA NICH NEJLEPŠÍ?
( hry, zpívání, táboráky, spousta zážitků, dobrodružství, kamarádi? )
- CHTĚLI BYSTE, ABY BYLY PRÁZDNINY POŘÁD, ABY NIKDY NESKONČILY?
- A CO MYSLÍTE, JE TO MOŽNÉ?
( Asi ne: i pro ty hry a kamarádství je třeba, abyste se něco naučili; třeba abyste si mohli s kamarády napsat?aj. )

kázání 28.5.2006, Exodus 12,25-27

Exodus 12,25 ? 27 + Dt 6,1-2 + 4-9 + 20-23
Bratři a sestry,
předat svoji víru, předat dětem to, co člověk považuje za důležité, není věc jednoduchá. Mnozí z vás to jistě jako rodiče zakusili, mnozí s tím doposud zápasí, nebo to už předem tuší. A pohled do našich kostelů a modliteben tu obtíž často názorně ilustruje.

kázání 21. 5. 2006, Lk 22.54-62

rodinné bohoslužby - povídání s dětmi
Ahoj děti,
dneska možná odhalíme tajemství, proč se v Jeruzalémě (to je město) jeden kostel jmenuje u kokrhajícího kohouta.
Ale nejdřív se vás na něco zeptám ? stalo se vám někdy, že jste plakaly? Jo? A proč ? bylo to protože vám někdo ublížil nebo protože jste něco provedly??A jestli jste provedli něco nepěkného, (zalhali někomu nebo někoho podvedli), co vás vede k tomu, abyste toho litovali ? strach z výprasku, strach, že vám to ten druhý oplatí nebo spíš, když vidíte, jak to třeba maminku nebo kamaráda mrzí?

kázání 7. 5., J 10.11-18

Milí v Kristu sourozenci,
to zas jednou Pán Ježíš užil obraz, který byl ve SZ častý. Obrazem pastýře a ovcí se vyjadřoval vztah Hospodina a jeho lidu, někdy také vztah davidovského krále a izraelského lidu. V úvodu bohoslužby zazněly první verše jednoho z nejznámnějších žalmů - Hospodin jest můj pastýř. Vyznání ovce, že Bůh Izraele opatruje a chrání své stádo, vodí jej na dobrou pastvu a k napajedlům. Proto se těší ovce z hole, neboť ta je pro stádo obranou proti šelmám. Nejčastěji proti vlčím zubům.

kázání 30.4.2006, Jan 20,24-29

Jan 20, 24 - 29
Bratři a sestry,
když se chce o někom říct, že je až chorobně pochybovačný, že nedokáže důvěřovat ani když už jsou všichni ostatní přesvědčeni, dostane se mu většinou označení ?nevěřící Tomáš?. Evangelijní postava se stala pro svou nevěru příslovečná. Myslím, že omylem; že se jí tak křivdí. Mám Tomáše a jeho příběh rád a chtěl bych teď říct proč.

kázání 14.4.2006, Lukáš 23,26-43

Lukáš 23,26 - 43
Sestry a bratři,
dnes se máme ve své víře potkat s utrpením a smrtí toho, jehož vyznáváme jako svého Pána, jako Boha. To neznamená na ně pouze vzpomenout, ale znovu je nahlédnout jako osu svého života, jako podstatu veškerého dění, na které závisí smysluplnost či nesmyslnost, naděje nebo zoufalost naší existence. Buď v nich naše víra najde svůj zdroj a život, opěrný bod svého pohledu na svět a základ své orientace, nebo se zhroutí. Jiná možnost není.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání