Čtení:2.Korintským 12, 5 ? 10
text: Genesis 32,23 - 33

Bratři a sestry,
každý z nás někdy prožívá tu chvíli u potoka Jábok. Každý z nás má své situace temnot a nejistoty, kdy třeba po dlouhé cestě setká se s následky svých vin, kdy se mu někdejší selhání postaví do cesty a zastíní budoucnost.
Samozřejmě, že je nepřijímáme jako osud. Máme možnost udělat hodně pro to, aby dopadly co nejlépe. ?Dar ukrocuje prchlivost a pocta hněv prudký?, radí realisticky kniha Přísloví. Jákob také přesně v tomhle duchu jednal. Vyslal před sebou štědrý dar, aby rozhněvaného Ezaua usmířil. Pokud nám opravdu jde o napravení pošramocených vztahů, o odpuštění a o smíření, nemá smysl trpně čekat, jestli hněv na druhé straně už opadl. Je třeba udělat první krok, vyjádřit svou touhu po smíření. A to naprosto konkrétně. Třeba darem, který svědčí o tom, zač nám smíření stojí. Pokud nám na něm opravdu záleží, nebudeme se ptát, kolik nás to bude stát. Budeme dávat spontánně, ne z donucení, ne ze zdvořilosti, ale ze srdce, protože nám milost bude opravdu drahá. Kdybychom ovšem zůstali jen u toho, mohli bychom také skončit ve velkém a osudovém nedorozumění - jakoby i vztahy nebyly nic jiného než obchod, jakoby se i přízeň dala koupit a milost zaplatit, jakoby šlo jen o to, zda ten dar bude dost veliký.
Kdepak ? ani kdyby se člověk rozdal celý, tak to ještě ke smíření nestačí a na svou vinu tím nevyzraje. To musí podstoupit ještě mnohem hlubší zápas než jen, aby na tom, co má, nelpěl a dovedl se toho ve prospěch druhého vzdát. Ba ještě hlubší zápas než jen o přízeň druhého a s jeho záští.
Zítra se má Jákob střetnout s bratrem, kterého kdysi podvedl. Zítra pozná, zda se mu ho darem, který vyslal před sebou, podařilo usmířit. Ale ten skutečný zápas, ten se vždycky odehrává ještě před tím, předem. Tam, kde je člověk sám, sám za sebe, sám se sebou. Ten rozhodující zápas to není poměřování sil s protivníkem, kterého známe, to je boj s tím neznámým. O samotě, ve tmě, zápas přikrytý tajemstvím.
V rozhodujících chvílích svého života bojuješ o samotě a vlastně ani nevíš s kým. Možná sám se sebou, možná s mužem v sobě, možná s člověkem jako takovým, možná s démonem a možná s Bohem. Předem to vůbec jasné není.
Strach, vztek, beznaděj, tíseň, možnosti, které se nabízejí, pochybnosti o sobě a o smyslu všeho, o věrnosti boží, siláctví i slabost ? co všechno se člověku v takové chvíli honí hlavou? Co všechno ho napadá a přepadá? S čím vším musí zápasit? A co při tom zápase vlastně, co znamená? Čemu se v něm vlastně postavit na odpor a za čím si naopak stát? To v té temnotě přece vůbec jasné není. Možná zpětně, ale v té chvíli ne.
O tom asi není třeba ani psát ani mluvit. To si každý umí představit, to prožíváme, to nás přepadá, ať chceme nebo nechceme. A že z toho zápasu málokdo vyjde nepoznamenán, to také není žádná novinka. Tím ten příběh ještě není jedinečný a zápas požehnaný. Trápení a utrpení nejsou zásluha. Proto, abychom věděli, že život je někdy boj a jeden si z něho často odnáší šrámy na těle i na duši, bychom ten příběh číst nemuseli. To není žádná světoborná moudrost, i když to kdekdo jako bůhvíjakou moudrost opakuje
To zvláštní a jedinečné ? to, co nás může inspirovat - přichází až se svítáním, až v okamžiku, kdy se nabízí možnost uniknout ze sevření, setřást ze sebe tu tíseň zápasu a ulevit si. Až tady se děje něco zvláštního a jedinečného: Jákob totiž tu kýženou možnost, o kterou my většinou bojujeme, odmítne, nevyužije. Neznámý řekl: ?Pusť mě, vzešla jitřenka.? Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!" Jde o víc, než abych se z toho co nejdřív dostal. Jde o víc, než jen o to, abych z té trýzně jakkoli vyvázl a tíhu zápasu ze sebe setřásl, při první příležitosti, která se nabízí.
Jaký rozdíl, bratři a sestry, od toho Jákoba, který na první nabídku kdysi hned přistoupil, ruce i krk kůzlečími kožkami omotal a slabosti otce využil, aby požehnání podvodem získal! Jaký rozdíl od člověka, který kličkuje, uhýbá a má za to, že svým chytračením požehnání uchvátí. Nyní je už mimo ten zápas nevidí. Žádnou slabost protivníka využít nechce. Ač raněn, zápas předčasně neukončí. ?Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.?
A právě tímhle okamžikem, kdy člověk snáší tíseň a sevření už ne z nezbytí, ale proto, že se z něj odmítá jen tak vyvléct, že nepřijímá možnost úlevy bez požehnání, právě tím se najednou všechno mění. Z pasivní oběti a hříčky osudu se stává udatný zápasník. Z vyhlášeného křiváka a podvodníka je ten, kdo zápasil jako kníže s lidmi i s Bohem a obstál. Temný zápas, plný nejistoty a samoty se mění v setkání s Bohem, který zápasí o člověka. A zranění, které by normálně připomínalo jen lidskou slabost, se stává stálou připomínkou naděje.
Aby to ale nevyznělo jako heroizace věčného lidského zápasu, musí tu zaznít ještě jedna věc: Otázal se: ?Jak se jmenuješ?? Odpověděl: ?Jákob.? Člověk musí vyjevit svou pravou tvář, přiznat se ke své vině. Vzpomínáte ještě? ?Který jsi ty, můj synu??, ptal se tehdy otec, který pro svou slepotu dobře sehrané divadlo prokouknout nemohl. A Jákob řekl otci: ?Já jsem Ezau, tvůj prvorozený.? Byla to lež. Jsem Jákob ? Úskočný, lstivý, podrazák. Tváří v tvář Bohu vyznává se v tom zápase vina, otevřeně, bez vytáček. Nejsem hrdina bez bázně a hany, jsem Jákob, lhář.
Teprve tímhle pravdivým přiznáním ke své minulosti lze pokročit dál. Teprve pak může zaznít: ?Ne, už nejsi.? ?Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls. Obstáls právě tehdy, když jsi svou vinu nezatlouk, když ses ke své minulosti přiznal. A nechtěj víc. Milost je dar, ne něco, co bys mohl jako pojem zařadit do svých plánů. ?Stačí, když máš mou milost.?
Pak ti může vzejít slunce, i kdybys kulhal sebevíc. ?Vždyť ve tvé slabosti se projeví má síla?, říká Bůh ? síla, která tě přemáhá, abys ten zápas předčasně nevzdal, síla boží lásky, která ti dovolí, abys v něm obstál.
A právě k tomu nás má, bratři a sestry, asi ten příběh dovést - abychom poznali, že z tísně a sevření životních zápasů nemusí být nejlepší hned utíkat, že pokud jde člověku o víc, může se právě v nich setkat s Bohem, může i ve své slabosti poznat sílu Boha, který o nás s námi zápasí a novou budoucnost před námi otevírá. Amen.