čtení Lk 5.1-11, text Iz 6.1-8
Sv 331 To já, ó Pane můj
povídání
Ahoj děti, než si budeme povídat o jednom prorokovi, tak bych se vás chtěla na něco zeptat. STALO SE VÁM NĚKDY, ŽE JSTE MĚLY PŘED DŮLEŽITÝM ÚKOLEM STRACH? ? A ŘÍKALY JSTE SI TŘEBA ? JÁ TO NEZVLÁDNU, TO JE MOC TĚŽKÝ. STALO? .... A CO VÁM PAK POMOHLO, ŽE JSTE TO ZVLÁDLY? POVZBUDIL VÁS NĚKDO? NĚKDO VÁM DOBŘE PORADIL NEBO SE VÁS ZASTAL? Když máte kolem sebe kamarády a rodiče a brášku nebo sestřičku nebo babičku a dědečka, tak je to vždycky lepší, než když jste sami. Ti, kteří jsou s vámi vám řeknou třeba ?neboj se, svět se nezboří?, nebo vás drží za ruku nebo jdou pro jistotu s vámi. Ale když jste sami, může se vám stát něco trochu podobného jako proroku Izajášovi. Padne na vás velký strach.
Prorok Izajáš slavil právě v judském království se všemi známými Nový rok. A oslava nového roku byla velkolepá. Vždycky se připravovala dlouho dopředu a pak vytvořili lidé průvod s truhlou smlouvy a cestou do chrámu vzpomínali, jak jejich otcové a dědové a pradědové a prapradědové vítězili v těžkých bitvách. A přitom troubili na šófary ? to byly rohy zvířat, ve kterých udělali díru a to troubení znělo mocně. A vpředu celého toho procesí nesli truhlu smlouvy (nevíme přesně, jak vypadala). Tu vyrobili dávno předtím a v ní nosili desky s desaterem. Tu truhlu nosili proto, aby si připomínali, že Bůh sám je s nimi. Taky se o té truhle se říkalo, že je podnoží Hospodinovy slávy. A lidé nadšeně vítali, když na závěr novoročního procesí byla přinesena do chrámu a uložena na vyvýšené místo, které symbolizovalo královský trůn. V novoročním průvodu byl vždycky i král země a ten si připomínal, že jediným vladařem je Hospodin. Kdyby Hospodin nechtěl, nezvítězili by nad nepřáteli, protože nad králem a jeho vojskem držel Hospodin ochrannou ruku. Ale byli i takoví králové, kteří si mysleli, že jsou dost silní na všechny nepřátele, že si vystačí, že jejich vojsko je nikdy nezradí, že jsou zkrátka nejlepší.
Na těch slavnostních bohoslužbách bylo vždycky mnoho lidí a mezi nimi taky jeden mladík. Jeho rodina patřila ke královskému dvoru. Spolu s ostatními sledoval průběh bohoslužeb, ale najednou viděl mnohem víc než všichni ostatní. Jakoby se mu otevřel pohled do samého nebe, až k samému Pánu Bohu. Viděl Pána všeho stvoření, který seděl na vysokém trůnu a jenom kraj jeho šatů (lem jeho roucha) naplňoval chrám. A nad Hospodinem stáli serafové ? to jsou zvláštní andělské bytosti se šesti křídly, a zpívali chvalozpěv: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy?. Myslím, že si ani nedovedeme představit, co Izajáš prožíval. To, co Izajáš viděl bylo zvláštní, člověku se to mohlo stát jen zcela výjimečně. To, že se Hospodin mladíkovi Izajášovi ukázal, mělo důvod. Nešlo o to, že Izajáš Hospodina viděl, ale že Bůh mu chtěl svěřit velký úkol.
A hned jak měl Izajáš vidění, došlo mu, jak je Bůh velký a slavný a svatý..a zároveň s tím, že on je jen taková nicka, že není svatý, že je člověk, který Boha někdy zlobí, že proti té Boží čistotě je jako špinavý hadr a vykřikl ?Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím. A přitom jsem spatřil na vlastní oči Krále ? Hospodina zástupů.? Bylo mu těžko a byl na to sám. Tu k němu přilétl jeden z těch andělů, který měl v ruce žhavý uhlík, dotkl se Izajášových úst a řekl mu: Toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata, tvůj hřích je usmířen. Pán Bůh mu odpověděl odpuštěním. Nechtěl Izajáše svou velikostí a čistotou děsit. Chtěl ho pozvat ke spolupráci. Chtěl, aby se mu stal na zemi pomocníkem. A Izajáš si měl uvědomit, že to Boží pozvání je veliké a jedinečné.
Tím ale Izajášovo vidění neskončilo. Izajáš uslyšel hlas, věděl, že je to hlas Boží, který se ptal: Koho pošlu a kdo nám půjde? A CO MYSLÍTE, ŽE SE STALO? Izajáš ani na chvíli nezaváhal, asi chtěl, aby mu ta Boží krása a čistota a svatost byla nablízku a zvolal: Hle, zde jsem, pošli mne. Pochopil, že celé to předchozí vidění byla vlastně příprava k tomu, aby od Pána Boha přijal nějaký důležitý úkol. Stane se prorokem, bude předávat lidem Boží slovo a vyučovat Božím cestám. A má oznamovat, jak Bůh naloží se svým lidem. Ten první úkol, který Izajáš dostal je těžký. Má svému lidu vyřídit, že budou zničená města a lidi v nich, i zvířata a příroda. Cizím lidem se to možná neříká tak těžko, ale vlastním? Jenže to musel oznámit, aby je varoval před nevěrností. Jenže, když to oznámil, Izraelci se nezměnili. A byli poraženi svými nepřáteli a odvlečeni. Bůh ale skrze Izajáše Izraelcům přinášel také radost a naději. Zastával se chudých a utlačovaných. Ukazoval, že ještě nic není ztraceno, že se mohou změnit a usilovat o dobro. Když byl už starší, přinesl zprávu o tom, že se narodí dítě, kterému dají jméno Immanuel, to je Bůh s námi. To proto, aby se lidé ani v největší nouzi necítili sami. A tak lidé díky Izajášovi dopředu věděli o tom, že se narodí Ježíš.

píseň o Izajášovi (na melodii Marie má dítě
Otevřeli bránu zpívej
Jde procesí k chrámu zpívej dál
Vzdávat chválu Pánu zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Jdou velcí i malí
Troubí na šófary
Do chrámu se valí

Izajáš se diví
Že uprostřed lidí
Živě Boha vidí

Bázeň převeliká
Izajáše svlíká
V nahosti naříká

Malý uhlík žhavý
Lidskou malost taví
Smutku z hříchu zbaví

Boží povolání
Mění naše plány
Také jsme poslaní

kázáníčko Iz 6.1-8
Sestry a bratři, vidění, které Izajáš měl, zprostředkovalo víc než jen zážitek nesouměřitelnosti Boha s naším lidským světem. Izajáš viděl, že Hospodin se dobrovolně váže k izraelskému lidu, že chce přebývat v jeho středu a je věrný. A právě Boží věrnost a sláva mu dokládá jeho vlastní porušenost.
V blízkosti svatého Boha si přestává myslet, že je sám bez chyby a že v jeho národě je všecko v pořádku. Stejně jako v prvním čtení učedník Petr, když skončí zázračný rybolov. Kleká před Ježíšem a vyznává: ?Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný?. Kde se Bůh člověku přiblíží, tam svou spravedlností a čistotou odhaluje hřích. Jak píše Jan Kalvín: "Třebaže tato úvaha člověka nemálo kruší děsem a svírá beznadějí, je přece nutná, abychom byli vysvlečeni ze své vlastní spravedlnosti."
Pokud je rozpoznání hříchu důsledkem Boží milosti, pak není hřích to poslední, čemu musíme a máme věnovat pozornost. Otevírá se nám milost a my z ní můžeme žít.
Proto si Izajáš troufne odpovědět: Hle, zde jsem, pošli mne! A když mu Bůh řekne, že jeho poslání bude těžké, nerozmyslí si to, protože mu dál na cestu září velká milost. A stejně i Petr a jeho přátelé ihned všechno opustili a šli za Ježíšem, bez dotazů, jak to s tím lovem lidí myslel. A mnozí další na Boží milostivé sklonění odpovídají vydáním svého života do služby Bohu. Když poznáme, jak veliká je Boží láska a jakmile oceníme všecky ty projevy Boží milosti, kterými nás Bůh zahrnuje, tak víme, proč se stát Božími služebníky. Vždyť Boží milost jsme nedostali nadarmo. Amen

píseň 161 Tebe Bože chválíme