Pavel varuje před křesťany, kteří mají zalíbení sami v sobě. Podle něj jsou to ti, kdo jsou přesvědčeni, že oni hoří jen pro pravdu. Že oni na rozdíl od jiných, zastávají čisté učení. Že oni to mají v hlavě srovnané a mají před sebou jasný program.
Jsou to lidé, kteří došli daleko. A zabývají se otázkami víry více než druzí. Zabývají se otázkami života a smrti. Zabývají se mnoho otázkami po Bohu, po jeho vůli, po jeho činech.

V prvních sborech vládlo často napětí mezi členy sboru. Především v otázkách praxe. Co a jak je možno dělat. Je nějaké jídlo pro křesťana lepší a nějaké horší? Je jedno, zdali se cpe vepřovým, nebo jí víc zeleninu a ovesné vločky? Měli konkrétní problém. Mohli koupit levně na jatkách dobré maso. Bylo to maso, které pohané obětovali svým bohům a pak zbylo. Vyhodit škoda, nic mu nebylo. Tak se prodávalo na jatkách levně. Můžu si je jako křesťan, který odmítá pohanské bohy, koupit a jíst? Dělili se ve sborech. Někteří se smáli a říkali, proč ne? Maso jako maso, ono za nic nemůže a já ušetřím.

 13,11-12
Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.
Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.

Prožíváme krásné letní dny. Nádherná příroda, mnohá setkání, děti na táborech, dovolené. Voňavé večery, posezení s přáteli. Je dobré připomenout krásné věci na tomto světě. To neznamená, že přehlížíme ty nedobré. Je nám jasné, že zároveň co se díváme na zlaté lány obilí, kus dál v nemocnici leží člověk, je mu horko a neví, co bude dál.

Každý z nás se stává dějištěm Božího jednání.
Bůh jednal a jedná po celém světě. Kdysi v Egyptě vysvobodil svůj lid z otroctví. Z Babylona vrátil zpět ztracené. V Jeruzalémě obětoval jediného syna, tamtéž jej vzkřísil z mrtvých. A jednal a jedná dál, i když se to už do žádné Bible nevejde. Pořád žije, pořád jedná, stále přichází za lidmi, je s lidmi. Kolik příběhů, velkých, které jsou v čítankách či katechismech, i malých, na než se jednou zapomene. Pořád něco činí. Po celé zemi jednal a jedná. Ba dokonce i na nebi je Pánem.

Mít před Bohem prázdné ruce. To o nás rozhoduje. To je hodnota, po níž Bůh touží.
Proč na tom tak záleží?
Abychom se mohli chytit Krista. Abychom nedopadli jako tonoucí, který křičí že se nemůže chytit ze břehu nabízené ruky, protože přece v jedné své ruce drží peněženku a ve druhé mobil nebo klíčky od auta.

Ukřižovaný byl vzkříšen. Stvořitel prosadil život. Život se otevřel do nového prostoru a času.
První, kdo slyší tuto zprávu jsou ženy. Známe jejich jména. Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova a Salome. Tři ženy. Nakoupily vonné masti, aby mohly Ukřižovaného pomazat. A hned po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly ke hrobu. Tři ženy. Ví co chtějí. Koupí co je třeba. Poznají kdy je vhodná doba, a nečekají, až jim někdo řekne co a jak. Sotva vyšlo slunce. Nač víc čekat?

Je třetí neděle v měsíci, v našem shromáždění jsou i děti. Pokusím se, aby i ony mohly kázání rozumět.

Jdete na výlet. Už nemůžete. Puchýře, žízeň, nohy bolí. Kdy už tam budem, zní ze všech stran. Ještě kousek, ještě kousek. A pak vyjdete na hřeben, v dáli jakási špička hory ? a tam to je, tam jdeme.
Zdá se, že to nikdo nemůže vydržet. A najednou další překážka. Rovně jít nemůžeme, jak jsme mysleli. Je to území nějakých darebáků, mají divoké psy, lidi okradu a zbijí. Musíme to místo obejít. Bude to ještě mnohem dál, než dojdeme do cíle.

Apoštol Pavel napsal tento dopis někdy kolem roku 55. Psal jej zřejmě v Korintě. Adresáty, římské křesťany, osobně neznal. Nikdy v Římě nebyl. Na cestu do hlavního světového velkoměsta se chystal. Že tam dorazí jako vězeň, to nevěděl.

Král David zestárl. V noci mu byla zima, nemohl se zahřát. Po celém izraelském království hledali dívku-pannu, která by ho opatrovala a také svým tělem zahřívala. Našli ji. Opatrovala krále a obsluhovala ho. Zda se ovšem David zahřál, nečteme.

Adoniáš, Davidův čtvrtý syn. Chtěl se stát po Davidovi králem. Těžce nesl, že si David vybral jiného syna - Šalomouna. Adoniáš chystal převrat. Zase převrat. Spiklenci už celou akci rozjeli. A už si mysleli, že mají vyhráno. Už hodovali a veselili se a provolávali slávu králi Adoniášovi. David o tom neměl ani ponětí.

Titovi 3,4-5a
Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování.