Teď si děti budeme vyprávět. Ale já bych vám dneska k tomu vyprávění chtěl něco rozdat. Jenom se bojím, abyste přitom moc neblbli. Slíbíte mi, že nebudete moc blbnout, když vám to rozdám? A nebudete se o to hádat, když nevybude na každého?
Tak dobře, tak podívejte, co pro vás mám: karnevalové kloboučky
A já bych se mohl také upravit, abyste v tom nebyli sami: maska
- ŘEKNĚTE MI, KDY SE NOSÍ TAKOVÉ MASKY?
- VIDĚLI JSTE NĚKDY NEDÁVNO NĚJAKÉ TAKOVÉ MAŠKARY? PŘI ČEM? KDY?
- A JE TO LEGRACE TAKHLE SE VYPARÁDIT?
- MYSLÍTE, ŽE SE TAKOVÁHLE LEGRACE HODÍ DO KOSTELA?
- A VIDĚLI JSTE NĚKDY V TELEVIZI VOLBU KRÁLOVNY KRÁSY? TŘEBA MISS ČESKÉ REPUBLIKY?
- A MYSLÍTE, ŽE TA BY SE HODILA SEM DO KOSTELA?
Možná teď vás dospělé napadlo, že se pan farář zbláznil, ale ono to všechno k tomu dnešnímu biblickému vyprávění opravdu patří. Židé si ho z bible čtou právě jako důvod k takovému rozpustilému svátku, kdy si oblékají masky a zpívají a veselí se. Oslavují právě to, že se díky Bohu takhle veselit můžou, protože On svůj lid chrání.
A ty masky jim také připomínají, že při tom Bůh někdy jedná skrytě. Na první pohled jakoby při tom vůbec nebyl. V celé biblické knize, která ten dnešní příběh vypráví, slovo ?Bůh? vůbec není. Za to je tam právě ta královna krásy, taková miss, nebo ?star?, jak se dneska říká.
- VÍTE DĚTI, CO TO ZNAMENÁ ?STAR??
Hvězda. A ona se ta dívka, o které si budeme vyprávět, také jmenuje ?Hvězda? ? hebrejsky se to řekne Ester.
Ona se ale sama do žádné soutěže krásy nepřihlásila. To bylo trochu jinak. Poslouchejte jak:
To byl jeden mocný král ? Ahašveroš se jmenoval. Vládl veliké říši. Měl obrovskou moc. Kdo se mu znelíbil, s tím byl konec. To se stalo i jeho ženě, královně. Vyhnal ji a hledal si novou. Jeho úředníci mu měli shromáždit krásné dívky z celé říše, aby si z nich vybral. A mezi ně se dostala i ta židovská dívka Ester. Právě ona se králi zalíbila a vybral si ji za královnu. Vypadalo to, že má štěstí. Jenomže vzpomeňte si, jak to dopadlo s tou předcházející královnou. Kdo se nepodrobil královským příkazům, s tím byl konec. O tom, že je židovka, že patří k božímu lidu, který tam byl v zajetí, Ester raději nikomu neřekla. Tak jí to radil i její strýček Mardokaj, který ji vychovával. Byl to zbožný muž a o Ester měl asi starost. Denně chodil ke královskému paláci, aby se dozvěděl, jak se jí daří. Dovnitř nikdo nesměl. Postával u brány.
Potkával se tam s jedním vysoko postaveným dvořanem ? ten se jmenoval Haman. Byl to králův oblíbenec a král dokonce přikázal, že se mu mají všichni klanět. Všichni to také dělali. Někteří asi ze strachu, jiní aby se zalíbili. Jen Mardokaj se neklaněl. Jako zbožbý žid, věřil Bohu a věděl, že taková pocta patří jenom jemu. Ale Hamana to strašně štvalo. Byl pyšný a když se dozvěděl, že je Mardokaj žid a právě kvůli své víře se mu neklaní, řekl si, že zatočí se všemi židy. Šel za králem a začal je pomlouvat: ?Je tu jakýsi lid, který se řídí vlastní vírou, tvoje zákony neposlouchá. To je nebezpečné. Mělo by se s tím něco udělat. Nejlépe je vyhladit.?
A představte si, že mu král dal svůj pečetní prsten, ať s nimi udělá, co uzná za vhodné. Teď měl Haman volné ruce. Hned po celé říši rozeslal dopis s královskou pečetí, aby byli v určitý den všichni židé vyvražděni. A kdo je pobije, ten ať si vezme jejich majetek.
Na židy padl smutek, plakali, modlili se. Také Mardokaj si vzal na znamení smutku žíněný oděv a šel opět k bráně. Ester se to dozvěděla. Byla z toho zoufalá. Poslala svému strýčkovi jiné šaty. Ale on si je nevzal, vzkázal jí, co se stalo a žádal jí, aby šla za králem a prosila jej za svůj lid. Ester se lekla: ?To přece nejde. Každý ví, že kdo přijde ke králi do paláce bez pozvání, toho usmrtí. A mě nepozval už celý měsíc. I když jsem královna, nemůžu nic dělat?, vzkázala Mardokajovi.
On jí ale odpověděl: ?Nemysli si, že se můžeš zachránit sama. Budeš-li mlčet, vysvobození přijde odjinud, ale ty zahyneš. Jsi krásná a stala ses proto královnou, ale to všechno možná právě jen kvůli tomuhle okamžiku.?
Co teď?! Má jít Ester ke králi a riskovat vlastní život? Nezachránila by jí přece jen její krása, kdyby mlčela? Anebo jí ta krása naopak zavazuje, aby to udělala? Dostala jí snad proto?!
A Ester najednou věděla, že nemůže jinak. Jen prosila strýčka, aby se za ní s ostatními židy modlil. I ona sama tři dny sbírala sílu, aby se toho odvážila. Pak se nechala krásně ustrojit a vydala se bez pozvání ke králi (v paláci). Jak to dopadne? Odpustí ji? Nebo jí ztrestá? Je to její poslední den? Vešla k němu.
Král viděl, jak je krásná, a možná také, jak je napjatá ? a dal jí milost. Ptal se jí: ?Co ti je královno? Co si přeješ??
- A CO MYSLÍTE, ŽE MU ŘEKLA?

I ne, neřekla ? ona každá věc má asi svůj čas. Ona ho jen pozvala spolu s Hamanem na hostinu. Král pro něj hned poslal (Haman ). A když tam byli, znovu se Ester ptal, co si přeje. Ani tentokrát Ester ještě neprosila za svůj lid. Jen krále spolu s Hamanem znovu pozvala na druhý den na hostinu. Haman odcházel ve skvělé náladě. Jen jeho, kromě krále pozvala královna na hostinu! Jen jeho, všechno mu vychází! Ještě vyřídit ty židy. Už se nemohl dočkat. U svého domu už nechal postavit šibenici pro Mardokaje.
A druhý den šel opět na hostinu. A král se Ester potřetí ptal, co si tedy přeje. A tu mu Ester řekla: ?Jestli jsem získala tvoji milost, daruj mi život a daruj ho i mému lidu. Protože máme být vyhubeni.? Král se ptal: ?A prosím tě, kdo to je, kdo by se odvážil něco takového udělat?? A tu Ester řekla: ?Tenhle zloduch Haman.?
Král se rozkřikl: ?To je jeho konec! Pověste ho na tu šibenici u jeho domu.? A to se také hned stalo. Co chystal druhým, stalo se jemu. Jenomže tím to nekončí. Rozkaz o záhubě židů stále platil. Teď se ukázalo, jak je ten král, který si myslel, že řídí celý svět, bezmocný. Rozkaz, který byl jeho jménem vydán, nemohl zrušit. Ono to tak bývá, že se ti mocní nakonec chytí sami do pasti své moci. Král mohl jen povolit Mardokajovi a Ester, aby jeho jménem vydali další zákon, že židé mají právo se bránit.
Nebylo to snadné, ale záhubu se nakonec podařilo odvrátit. A židé se místo pohromy radovali a veselili. A veselí se z toho každý rok při svátcích purím, jak jsem říkal na začátku. A připomínají si při tom krásnou Ester. Ona i krása je veliký dar od Boha. Jen člověk musí poznat, proč jí dostal a že jí nemá jen pro sebe. A to se pak může stát božím nástrojem a přispět k jeho chvále a vděčně se z toho radovat.

A teď si o tom pojďme vesele zazpívat:

Krásnou Ester vzali - zpívej
V zemi kdesi v dáli ? zpívej dál
K velikému králi ? zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Víra Mardokaje
pobouří lokaje
jeho pomsta zlá je

Strýček Ester vzkáže
dodej si kuráže
a popros vladaře

Ta se ale brání:
Vstoupí bez pozvání
A trest padne na ní

?Jenže bez zastání
nemá smysl ani
krása tvá, má paní?

A tak Ester krále
Prosí nenadále
Za velké i malé

A ten, kdo zlo chystá
Skončí dozajista
Msta už nemá místa

Hvězda Ester svítí
K veselému žití
Co chce Boha ctíti

Ester 4,13 - 17

Sestry a bratři,
z toho vyprávění dětem, chci zdůraznit ještě tři věci:
První je ta biblická provokace. Jako svědectví o Bohu v ní čteme příběh, ve kterém se Bůh vůbec nevyskytne ? dobrodružný příběh o královně krásy. Máme-li jej přijmout jako svědectví o Bohu ( a k tomu nás bible zve ), nezbývá než odložit jistou zbožnou úzkoprsost, která dělí věci na duchovní a světské a přesně ví, co se k Bohu hodí a co ne, a ocejchuje pak třeba krásu jako marnost a péči o ní jako hřích. Krása, ani ženská krása nemusí představovat jen pokušení nebo prázdnou slávu, ale dobrý dar, za kterým se může skrývat Bůh a skrze který může také jednat.
Proto je dobré číst bibli ? aby měl člověk oči otevřené, aby neuvízl ve zjednodušených šablonách, aniž by si uvědomil, jak jsou poplatné třeba pokleslým vtipům o hloupých blondýnách, a dovedl Boha zahlédnout i bez solidní zbožné visačky třeba v karnevalovém reji nebo uprostřed salónu krásy.
Druhou je poselství Mardokaje: Důvěřuješ-li v boží ochranu a vysvobození, nemůžeš zůstat mimo! Zůstaneš-li, sám sebe z nich vyřadíš. Důvěra v boží zastání není příležitost k tomu, aby se člověk vyvlékl ze své odpovědnosti a všechno přenechal Bohu. Zda na ně opravdu spoléháme se projevuje právě tím, že riskantní roli v jeho záchraně přijmeme. Ester to pochopila. Nebyla ?kamikadze?, která si nebezpečí nevšímá. A nebyla ani hrdinkou, která všechno sama zmůže. Řekla si o podporu ve svém zápase se strachem. Člověk nemusí všechno zvládnout sám, ale když ví, že může počítat s podporou druhých, je schopen se se svým strachem poprat. Zásadní roli v jejím rozhodování hrál pevný postoj strýčka, který ji vychoval. Ani on nebyl fanatik, který své vyznání musí dát vždycky najevo. Jedno ale díky své víře věděl naprosto jasně: Žádná sólo záchrana neexistuje. Je to jen nebezpečná iluze. Kdo se odřekne solidarity s druhými, uškodí jen sám sobě. A dovedl to jasně říct i té, kterou miloval. Taková je poctivá odpovědnost k těm, které máme rádi.
A ta třetí ? bratři a sestry ? to je otázka: Víme k čemu jsme dosáhli postavení, které máme? O tom se snad rozhoduje právě ve chvíli, kdy ho můžeme ztratit. Co mu jsme schopni obětovat? A pro co ho jsme schopni obětovat? Na tom se rozhoduje, komu věříme. Nechť je mezi námi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. Amen.