Prožíváme krásné letní dny. Nádherná příroda, mnohá setkání, děti na táborech, dovolené. Voňavé večery, posezení s přáteli. Je dobré připomenout krásné věci na tomto světě. To neznamená, že přehlížíme ty nedobré. Je nám jasné, že zároveň co se díváme na zlaté lány obilí, kus dál v nemocnici leží člověk, je mu horko a neví, co bude dál.

Každý z nás se stává dějištěm Božího jednání.
Bůh jednal a jedná po celém světě. Kdysi v Egyptě vysvobodil svůj lid z otroctví. Z Babylona vrátil zpět ztracené. V Jeruzalémě obětoval jediného syna, tamtéž jej vzkřísil z mrtvých. A jednal a jedná dál, i když se to už do žádné Bible nevejde. Pořád žije, pořád jedná, stále přichází za lidmi, je s lidmi. Kolik příběhů, velkých, které jsou v čítankách či katechismech, i malých, na než se jednou zapomene. Pořád něco činí. Po celé zemi jednal a jedná. Ba dokonce i na nebi je Pánem.

Ř 2,1-4 Křesťané a nekřesťané. Nějak spolu žijí. Nějak se na sebe dívají. Někdy pokojně a tolerantně. Někdy jsou křesťané solí v očích a jsou utiskováni. A někdy se křesťané chovají nafoukaně a dívají se skrz prsty na nevěřící. Propadnou dojmu, že jsou něco více než druzí. Zasedal jsem ve výběrové komisi na místo ředitele jednoho církevního objektu a jeden z kandidátů řekl, že by bral zaměstnance do tohoto objektu jen mezi křesťany, protože i ten nejhorší křesťan je lepší než nejlepší nekřesťan. Br. I takové hrůzy vycházejí věřícím z úst. Ten kandidát vybrán nebyl.