Součástí sborové práce je také výuka náboženství, či biblické hodiny pro děti. Děti z novoměstských škol se scházejí v presbyterně v pátek, mladší ve 14.00 a starší v 15.00 hodin, v Křídlech ve 12.45 ve škole, a v Bystřici ve středu ve 14.00 hodin ve sborovém domě.

Zní to neuvěřitelně, ale je to tak: za sto let pořídil novoměstský sbor celkem deset zvonů, aby vyzváněly z věže kostela Bohu ke cti a lidem k radosti.

První čtveřice zvonů byla slavnostně vyzdvižena na věž dokončeného chrámu 29. června 1898. Dobový zápis v kronice vystihuje atmosféru této neobyčejné události:

V novoměstském sboru působili od tolerančního patentu tito kazatelé:
Štěpán Nagy (1783 - 1785)
Jakub Teofil Štětina (1786 - 1787)
Aron Štětina (1788 - 1798)
Jan Košut (1798 - 1800)
Josef Gerža (1800 - 1804)
Gideon Šlechta (1804 - 1810)
Gabriel Molnár (1811 - 1815)
Áron Štětina (1816 - 1818)
Matěj Hykl (1818 - 1837)
Josef Mareš ( 1838 - 1875)
Josef Kalda ( 1868 - 1874)
Ferdinand Císař (1875 - 1877)
Josef Dobeš (1878 - 1929)
Vincenc Vašíř (1900 - 1947)

Ovzduší poměrné svobody však rychle pominulo. Vpád sovětské armády a jejích spojenců do naší republiky v srpnu 1968 znamenal konec nadějí. Utužení komunistické diktatury přineslo církvi opět větší útisk. Řada farářů byla zbavena státního souhlasu k působení, někteří emigrovali do ciziny. Dohled nad církví byl zvýšen.

V roce 1973 jsme se rozhodli, že opravíme chrám, aby byl jako nový. V dusné době potlačování církve to bylo dosti smělé rozhodnutí.

Po třech letech svobody nastal v naší zemi opět zvrat, který přinesl členům církve nové zkoušky víry. Ideologie vládnoucí komunistické strany byla v naprostém rozporu s křesťanstvím. Členové církví byli považováni za tmáře a zpátečníky. Byly vydány zákony, které omezovaly svobodu církve. Nad církví byl zřízen státní dozor vykonávaný církevními tajemníky, vyučování náboženství ve školách bylo omezováno a členové církve tlačeni, aby církev opouštěli. Někteří členové sboru, dokonce i presbyteři, církev opravdu opustili.

Čtyřicáté výročí postavení chrámu v roce 1938 připadlo na dobu těžkého ohrožení republiky. Na oslavy nebylo pomyšlení.

V témže roce byly pro chrám pořízeny tři nové zvony. Němci je však brzy zabavili jako materiál ke zbrojní výrobě.

Základní kámen byl položen 24. května 1784. Stavělo se s takovou pílí, že první bohoslužby se mohly konat již 14. června. Na podzim byla jednoduchá modlitebna hotova a 4. listopadu 1784 posvěcena. Podobala se více soukromému stavení než chrámu. Náklady nejsou známy, ale zřejmě odpovídaly chudobným poměrům našich evangelických předků. Stavba nebyla technicky dokonale postavena a během dalších desetiletí byla několikrát opravována.

Porážka stavovského odboje v bitvě na Bílé Hoře dosavadní náboženský vývoj zvrátila. Vilém Dubský byl vypovězen, jeho majetek zkonfiskován a novoměstské panství prodáno císařskou komorou kardinálu z Ditrichštejna. Všichni nekatoličtí kazatelé museli pod trestem ztráty majetku i života opustit zemi a na jejich místa byli dosazeni katoličtí duchovní. V roce 1627 byl vydán císařský mandát o protireformaci, kterým byla evangelická církev prohlášena za zločinnou a obyvatelstvu nařízeno buď přestoupit do církve katolické, nebo odejít ze země.