Jsou vesnice na Ukrajině, kde žijí čeští krajané, kteří tam odešli za půdou před sto lety ze Zelova v dnešním Polsku. Vznikl tam evangelický reformovaný sbor, který však byl donucen sovětskou vládou v roce 1961 k zániku. Přesto naši krajané neopustili svou víru ani jazyk. Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku nezávislé Ukrajiny byl v roce 1992 obnoven Český nezávislý evangelický bratrský sbor v Bohemce a o něco později ve Veselinovce.

V roce 1990 byl obnoven pěvecký sbor. Pod vedením faráře Jana Žilky, žijícího na odpočinku v Račicích, našlo mnoho sester a bratří zalíbení ve sborovém zpěvu. Scházel se jednou týdně. Mnohé svátky a slavnostní příležitosti bývali obohaceny sborovým zpěvem. Po smrti bratra Žilky převzala vedení sboru jeho choť, sestra Květoslava Žilková. Po sestře Žilkové převzala taktovku Alena Buchtová. Přesto, že studovala v Praze a do Nového Města jezdila jen na víkendy, dokázal pěvecký sbor mnohé svátky obohatit nacvičenými písněmi.

Kruh sester se schází jednou měsíčně. Po celý rok vyrábějí věci, které se následně prodávají na adventním jarmarku, výtěžek z této akce je použit na adopci na dálku. Podporují také neziskové organizace, které mohou své výrobky na tomto jarmarku prodávat nebo se jinak prezentovat. Na jarmarku se prodávají také výrobky fairtrade z jednoho světa a výrobky z diakonie Rolnička.

Pravidelně se scházejí ke svému vzdělavatelnému programu také dospělí. V Novém Městě, v Divišově a v Bystřici. Člověk potřebuje nejenom slyšet zvěstované evangelium, ale také mu porozumět. Biblické hodiny jsou jedinečnou příležitostí, kde lze společně hledat význam jednotlivých biblických míst pro lidský život, kde lze mnohé prodiskutovat, kde každý může vyslovit svůj názor. Podrobný rozbor a výklad Písma, ale také kapitoly z historie jsou obohacením pro každého příchozího.

Součástí sborové práce je také výuka náboženství, či biblické hodiny pro děti. Děti z novoměstských škol se scházejí v presbyterně v pátek, mladší ve 14.00 a starší v 15.00 hodin, v Křídlech ve 12.45 ve škole, a v Bystřici ve středu ve 14.00 hodin ve sborovém domě.

Zní to neuvěřitelně, ale je to tak: za sto let pořídil novoměstský sbor celkem deset zvonů, aby vyzváněly z věže kostela Bohu ke cti a lidem k radosti.

První čtveřice zvonů byla slavnostně vyzdvižena na věž dokončeného chrámu 29. června 1898. Dobový zápis v kronice vystihuje atmosféru této neobyčejné události:

V novoměstském sboru působili od tolerančního patentu tito kazatelé:
Štěpán Nagy (1783 - 1785)
Jakub Teofil Štětina (1786 - 1787)
Aron Štětina (1788 - 1798)
Jan Košut (1798 - 1800)
Josef Gerža (1800 - 1804)
Gideon Šlechta (1804 - 1810)
Gabriel Molnár (1811 - 1815)
Áron Štětina (1816 - 1818)
Matěj Hykl (1818 - 1837)
Josef Mareš ( 1838 - 1875)
Josef Kalda ( 1868 - 1874)
Ferdinand Císař (1875 - 1877)
Josef Dobeš (1878 - 1929)
Vincenc Vašíř (1900 - 1947)

Ovzduší poměrné svobody však rychle pominulo. Vpád sovětské armády a jejích spojenců do naší republiky v srpnu 1968 znamenal konec nadějí. Utužení komunistické diktatury přineslo církvi opět větší útisk. Řada farářů byla zbavena státního souhlasu k působení, někteří emigrovali do ciziny. Dohled nad církví byl zvýšen.

V roce 1973 jsme se rozhodli, že opravíme chrám, aby byl jako nový. V dusné době potlačování církve to bylo dosti smělé rozhodnutí.

Po třech letech svobody nastal v naší zemi opět zvrat, který přinesl členům církve nové zkoušky víry. Ideologie vládnoucí komunistické strany byla v naprostém rozporu s křesťanstvím. Členové církví byli považováni za tmáře a zpátečníky. Byly vydány zákony, které omezovaly svobodu církve. Nad církví byl zřízen státní dozor vykonávaný církevními tajemníky, vyučování náboženství ve školách bylo omezováno a členové církve tlačeni, aby církev opouštěli. Někteří členové sboru, dokonce i presbyteři, církev opravdu opustili.