Milé shromáždění,

protivenství? Co je a co znamená slovo protivenství? Pojem protivenství se mnohým z nás dnes už odcizil. Když se dnes podíváte na internet, zjistíte, že v němčině si ten pojem zcela přivlastnili právnící. V němčině se užívá jako právní termín pro napadení.

Nevím, co všechno obsahuje v češtině slovo protivenství. Když právníci v Německu mluví o napadení, pak myslí na rozsudek soudu. Když ale mluví o protivenství Martin Luther, pak tak činí v náboženském smyslu. Martin Luther popsal jednou protivenství jako „druhou stranu víry“. Myslel tím vnitřní zkušenost věřícího člověka, která bytostně k víře v Boha patří.

I když se ten termín ve otázkách víry skoro nepoužívá, tak víme, že víře hrozí vyschnutí. Když se člověk zklame církví a jejími spolupracovníky. Když zakusíme, jakou velkou moc má zlo v člověku a společenských strukturách. Když vše mluví proti Bohu a jeho zaslíbením. Pak zažíváme protivenství, dotazování naší víry.

Jako křesťané to známe. Vaše církev zná protivenství od začátku. Připomínáme si v Německu v tomto roce kostnický koncil a smrt mistra Jana Husa, vašeho reformátora. V Kostnici se koná výstava, která se těší velké pozornosti. Jako po dlouhou dobu pronásledovaná církev víte, co je protivenství. Společenství a církve prožívaly v Německu protivenství jinak. Válka a nacionální socialismus zanechaly stopu devastace, vysídlení a ničení, která lidmi do dnešního dne otřásá.

Neděle Exaudi je den v církevním roce, který staví protivenství do centra pozornosti. V neděli po Kristově nanebevstoupení se setkáváme s učedníky, kteří byli Ježíšem opuštěni. Jejich Mistr se vrátil zpět ke svému nebeskému Otci. Teď to musí zvládnout bez něj. Letnice ještě nenastaly. Bůh ještě neseslal Ducha naděje a pravdy. Pochybnosti se hlásí, sklíčenost a strach – nebylo to s Ježíšem jen krásný sen, který nyní splaskne jako mýdlová bublina?

Také Pavel, velký apoštol, zná protivenství. Nazývá jej slabostí. Když se člověk přestane modlit, protože mu modlitby přicházejí jen jako samomluva. Nebo pokud má člověk obavy z budoucnosti. Nebo když zapomene, co má Bůh se svými za úmysly. Pavel poznal takovou slabost dobře sám na sobě, ale také na společenství, které zakládá nebo s nímž udržuje kontakt skrze dopisy. A tak jim píše o druhé straně víry. Přečtu z listu Ř 8,26-30v.

²⁶Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. ²⁷Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. ²⁸Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. ²⁹Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

            Pavel tu nepřichází s povrchní útěchou podle mota: „Všichni to tak prožili; takže to musí každý křesťan prožít zrovna tak“ Nýbrž má na srdci něco hluboce zasahujícího a přímo vzrušujícího. Je přesvědčený o tom, že právě v takové slabosti – v protivenství – mohou zakusit křesťané Boží pomoc a blízkost. Jmenuje tři příklady, jak nás Bůh právě v naší slabosti, uprostřed protivenství, potkává.

Příklad první, zkušenost při modlitbě: „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelnými lkáním.“ Mnoho z nás slyšelo tento verš z listu Římaným zhudebněný v překrásném chorálu Johanna Sebastiana Bacha z jeho moteta „Duch přichází na pomoc naší slabosti“ .Sbormistr  od sv. Tomáše složil chorál kdysi po smrti rektora školy svatého Tomáše.

Někdy je to náhlá smrt , která člověku znemožňuje, aby se modlil, rána osudu , díky které život směřuje docela jinými cestami, než bychom to chtěli . Pak nám připadá těžké se modlit. Slova nacházíme jen stěží…koktáme a vzdycháme.

Pavel nás povzbuzuje, abychom s modlitbou neustávali. Někdy nám pomůže, že si v takové slabosti víry vypůjčůme cizí slova modlitby od lidí, kteří prošli stejnou zkušeností. K tomu patří žalmy, dobrá kniha modliteb nebo verš nějaké písně.

Opakovaně se nás Duch dotýká těmito nejdřív cizími slovy. Najednou prožíváme, jak se v nás tato slova rozeznívají a jak se stávají našimi vlastními slovy. A slyšíme, že za těmito cizími slovy se přibližuje zázračně sám Bůh a my k němu můžeme znovu mluvit. Zpěvačky a zpěváci duchovní hudby mají stále znovu tuto zkušenost.

Jak nás Bůh potkává v protivenství? Příklad druhý:" Víme, všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ Tato věta je v mnoha biblích tučně vytištěna. Je to tak správně, protože to je jedna z vět, v nichž je obsáhnuto evangelium . Věty s takovými přísliby jsou cenné, protože naše zkušenosti jsou často velmi rozdílné .
Když víra slábne, zaujme její místo rychle strach. Mnoho lidí se bojí budoucnosti, často docela konkrétně toho, co se na ně příští den sesype. Pokud otevřete noviny , pak už jen v nich lze najít mnoho důvodů ke strachu. Vskutku tam najdete tisíce věrohodných důvodů, proč si dělat starosti – o své vlastní, o naše děti, o naši církev a celý svět.

Pavel staví těchto tisíc důvodů proti vzácnému poznání: " Víme, všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“

Dietrich Bonhoeffer patří ke křesťanům, kteří čerpali velké povzbuzení z těchto slov. Na přelomu let 1943 - 1944 napsal ve vězení  „Několik tezí víry o působení Boha v dějinách“. V nich poznamenává : " Věřím, že Bůh může a chce ze všeho - i z toho zlého, také ze zlého, dát vzniknout dobrému. Proto potřebuje lidi, kteří nechají všechny věci sloužit k dobrému.

Věřím, že Bůh nám chce dát v každém utrpení tolik odporu, kolik jej potřebujeme. Ale nedal nám jej předem, abychom se nespoléhali na sebe, ale na něho samého. V takové víře by měl být všechen strach z budoucnosti překonán "

Křesťan a odbojař Dietrich Bonhoeffer vůbec zažil v mašinérii smrti Gestapa, že Bůh může napomoci k dobrému ze zlého a že nám lidem může dát sílu, kterou potřebujeme. Zakusil, nejenom že se síly zla smí nechat vybouřit, nýbrž že také uprostřed nich působí Bůh svým mocným Duchem a čeká na to, že se člověk na něj spolehne.

Naše partnerství je dobrým příkladem. Patříme mezi dříve znepřátelené národy, které si způsobily hluboké rány. Připomínali jsme si a přemýšleli v těchto dnech znovu o konci války.

Pro mě je zázrak, že se dnes můžeme setkat jako sourozenci i přes naše dějiny.

Můžete o Evropě říkat, co chcete. V našich setkání je pravda, co Bonhoeffer vyznává : Věřím, že Bůh ze všeho, také ze zlého, může a chce dát vzniknout dobrému. Potřebuje k tomu lidi, kteří podpoří vše kolem sebe, aby sloužilo k dobrému.

            Jak nás Bůh potkává v protivenstvích? Nakonec , třetí příklad : "Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu Syna… které předem určil, ty také povolal“ Je to dlouhý řetězec perspektiv z Božího pohledu, který Pavel vypočítává. Možná přitom citoval také z nějakého raně křesťanského hymnu. Každopádně teď používá poetickou a rytmickou řeš. Je to, jako kdyby už teď opěvoval to, co s námi Bůh teprve učiní.

Je to, jako kdyby věděl, co se odehrává v nebi . Jeho pohled jde ještě výš. Pavel zpívá, co má Bůh za úmysly se svými, že je předurčil a povolal, aby je ospravedlnil a oslavil.

Opravdu nezpíváme Bohu chvály, abychom tím překonali naše obavy. Ale fakticky je to tak, že chvála Boha rozšiřuje naše vlastní malé a úzké perspektivy. Bůh má se svými, s námi, ještě docela jiné plány, než jak se my v tomto okamžiku díváme na budoucnost a jak se obáváme.

On nás předem určil, povolal, ospravedlnil. Nic nás nemůže vytrhnout z jeho ruky v čase a věčnosti.

Proto je dobré, když slavíme bohoslužby, když se dnes spojímá k chvále Boha básníka z dřívějška. Bohoslužby tu nejsou především pro silné ve víře, ale pro slabé, ohrožené protivenstvím. Pro ty, kdo jsou ochrnuti a fixovaní svými strachy.

Potkáváme v písních a zaslíbeních a slovech bible nový horizont: totiž: Boží velkou perspektivu pro nás, když nás vybral a povolal, ospravedlnil a oslavil. A tak jsme se stali z ohrožených a pokřivených lidí lidmi sebejistými a přímými.

"Ty, moje duše zpívej, probuď se a krásně zpívej" Tak pojďme chválit Boha naladěni na tuto starou a známou píseň Paula Gerhardta. Amen