Uložit kázání jako mp3.

Píseň: 118 Ó chvalte laskavého Pána    https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/%C5%BDalm-118-%C3%93-chvalte-laskav%C3%A9ho-P%C3%A1na-%C5%BDeneva-Balab%C3%A1n.pdf

Modlitba: Hospodine, Bože náš, někdy jsme u konce s dechem. Prosíme tě, přidej nám dlouhodechosti. Přiznáváme, že býváme až příliš rychlí v soudech a zlobě, daruj nám proto leccos ze své velkodušnosti, velkorysosti a trpělivosti. Snad nám slova sebral z úst zármutek a starosti, prosíme tě proto o Ducha Utěšitele, který nám ukáže naději i v bolestech. Nemyslíme často na druhé, proto tě prosíme o Ducha přímluvce, který nás k druhým nasměruje, naučí nás na ně myslet a přimlouvat se za ně. Snad příliš vězíme ve starém světě, s jeho chybami a vinami, prosíme tě o Ducha nového stvoření, nových začátků. Možná že někdy až příliš dobře víme, kudy tvůj Duch věje, kdo ho má, na kom sídlí. Ukazuj nám, že tvůj Duch věje, kam chce, že ho nemáme pod kontrolou a že je to tak dobře. Proto prosíme, Pane, daruj nám svého Ducha. Amen.

Čtení: Sk 2,1-11     

Píseň: 368 Ó tvůrce Duchu svatý přijď  https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/%C3%93-Tv%C5%AFrce-Duchu-svat%C3%BD-p%C5%99ij%C4%8F-Luther-Verner.pdf

Kázání na text Gn 11, 1-9 Celá země byla jednotná v řeči i v činech. 2 Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. 3 Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. 4 Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." 5 I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. 6 Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. 7 Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." 8 I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. 9 Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

Ten příběh je duchaplnější než by se mohlo zdát. Na první pohled vypadá jako taková lidová etiologie, tedy vyprávění o tom, jak a proč se stalo, že my lidé mluvíme různými jazyky. Jak se doufali dostat až do nebe, a tak jim Bůh popletl řeč a oni si přestali rozumět a rozešli se do různých končin světa.

Tak zní verze pro nedělní školu. Podrobnější pohled na do nějakých výkladových poznámek by prozradil, že to vyprávění vzniklo snad právě v Babylonu, kam byli Izraelci odvedeni a setkali se s tím babylonem metropole, plné lidí a jazyků. A že dokonce tam ta věž stála, stupňovitá pyramida, které se říkalo v babylonštině zikkurat - a její nejvyšší patro zosobňovalo nebe. A tak si Izraelci vyprávěli tenhle příběh, který jim dodával odvahu a vysvětloval jim, co se to tam před jejich očima odehrává.

Ale bylo by to myslím dost málo, kdyby to bylo všechno. Kdyby rozrůznění řečí bylo jen za trest, kdyby Bůh byl někdo tak ustrašený, že se bojí kdejakého věžáku – a musí sestoupit, aby ji lidem překazil.

V tom příběhu je také vystiženo, že mluvit jinak - znamená myslet jinak. Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, praví přísloví a nemohu to úplně potvrdit, neb s cizími řečmi jsem na tom jak jsem. Ale nahlédnout do jiné jazykové kuchyně, okusit z jiného světa a jiného uvažování – bývá inspirující.... A z druhé strany, když někdo začne mluvit jinak, tak to prozradí také o změně jeho smýšlení a víře a spoléhání se.

Kdyby ten příběh byl jen o tomhle, nebylo by to zase tak málo a dokládalo by to moudrost tehdejších lidí a jejich schopnost vtělit tak složitou věc do jednoho krátkého příběhu.

Ale ještě to není všechno, ona ta babylonská věž totiž byla chrámem. Byli to stavitelé chrámu. Byla to hierarchická struktura, jejímž základem je celá země, někde v druhém patře sedí místní farář na sborových matrikách. O nějaké to patro výš potom senior a výš a dál synodní rada a úzká rada a biskupská konference. Až úplně nahoře měl mít svou kancelář samotný bůh, nebo tak si to aspoň babylonští tehdy projektovali. Ten Boží sestup potom naznačí, že Pán Bůh ani v té nejvyšší kanceláři nesídlí. Nebe je závratně výš, než si ho kterákoliv církevní hierarchie dokáže představit. O hodně výš než to nejvyšší patro, které jsme schopni Bohu vyhradit.

Ale vlastně Bůh není ani tam nahoře. A není jen tam závratně vysoko, kam nikdo z nás nedosáhne. On totiž sestupuje. Bývá blíž. Někdy až na dně. A v bahně poníženého lidství. Na dosah těch, kterým se třeba jejich životní stavba právě sesula k zemi.

Ovšem jestli je to chrám, pak ty různé jazyky a způsoby myšlení mohou být různými typy zbožnosti a náboženstvími. A jestli Bůh nepřebývá ani v té nejvyšší kanceláři, kterou jsme mu připravili podle svých preferencí, pak je to naděje i pro nás. Totiž, že nás všelijak rozrůzněné do různých jednot a církví přece jen může něco spojovat, někdo, kdo je mimo, ale přitom do toho našeho sestupuje..

A tím se už pomalu dostáváme k tomu příběhu z prvního čtení, který myslím tradičně doplňuje ten příběh z knihy Genesis.

Říkává se, že vyprávění o daru Ducha svatého je protipólem příběhu o Babylonské věži a jejím překonáním. Že tam se jazyka rozrůznily, lidé si rozumět přestali - a tady si zase rozumět začnou. Když se učedníci pochlapí k veřejnému vystoupení, lidé z různých koutů tehdejšího světa a různých jazykových skupin, každý v tom svém rozumí. Promlouvají k němu v jeho myšlenkovém světě, v jeho jazyku, navazují na jeho představy, na jeho ty zbožnosti a náboženství – a do toho srozumitelně vyřizují jednu a tutéž radostnou zvěst.

I ten příběh začátku Skutků má víc vrstev. Ty různé řeči tam vlastně zůstávají, jen apoštolové dovedou evangelium tlumočit do té které řeči. Vtip je taky v tom, že každý z apoštolů vlastně v tu chvíli také začíná mluvit jinou řečí, jiným způsobem se pokoušejí dostat do té které společnosti, jazyka a společnosti. Možná trochu jinou zbožností, s jinými důrazy, různě zabarvenou teologií. A už brzy se začnou dohadovat, jestli náhodou někdo nezašel moc daleko a co je to, co je vlastně spojuje a musí zůstat jako společné. Už brzy se začne po církvi říkat – já jsem Petrův, já Pavlův, já Apollův. A někteří si budou rvát vlasy, to jste zapomněli, čí opravdu jste a co vás spojuje?

A tak, co nás spojuje, i když mluvíme každý trochu jinou řečí a myslíme jinak?  Ta babylonská zkušenost je možná důležitá také v tom, že si přejeme, aby všichni mluvili stejně – rozumím se po našom. Je ale potom na místě otázka, zda to je ještě je dílo Ducha svatého, nebo jen nebetyčný přístavek naší zbožné pýchy.

Pane, prosíme, sešli svého Ducha, potřebujeme jej. Do staveb našich věží a věžiček, domků a přístavků, které někdy vydáváme div ne za nebe. Děkujeme za naději, že ty nezůstáváš ani v té nejhornější kanceláři, kterou ti naše zbožnost vyzdobila, ale sestupuješ k nám, na zem, do hlubin bytí – ve svým Synu ve svém Duchu. Učiň tak, prosíme, i dnes. Amen

Píseň 367 Studeně nepřevážená  https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Studn%C4%9B-nep%C5%99ev%C3%A1%C5%BEen%C3%A1-Komensk%C3%BD.pdf

Přímluvy (Jussutis): Pane, věčný a všemohoucí Bože, děkujeme ti, že si ve všech krajích této země povoláváš své lidi a tvoříš z nich Kristovu církve. Že si je povoláváš - nekdy je to hukot jako tehdy v Jeruzalémě, jindy oslovuješ hlasem tichým a jemným. Utlačovaní i ti, kdo vládnou, mohou se stát svědky tvé slávy. Smrti zasvěcení mohou dosvědčovat tvůj život. Trpící a slabí mohou v síle tvého Ducha bojovat za mír a spravedlnost. Prosíme tě za církev ve všech zemích i za tu naši, dej jí, ať je schopná vyznávat, ale ať je i připravena trpět. Osvoboď ji od strachu z mocných, vytrhni ji z její navyklosti na pohodlný život. Dej svým svědkům nalézt slova pravdy a konat skutky lásky. Daruj všem, kdo v tebe věří odvahu, statečnost a trpělivost. Věčný a všemohoucí Bože, Ty jediný můžeš zabránit zlu. Ty jediný nás můžeš osvobodit z pomatenosti. Ty jediný můžeš zachovat život na nebi, na zemi, ve vodách i ve vzduchu. Prosíme, čiň tak také dnes. Myslíme také na práci Diakonie, charity, nemocničních i jiných kaplanů, na lidi, kteří se zasazují za druhé. A modlíme se také společně: Otče náš…                                 

Píseň 545 Otče náš všemohoucí https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Ot%C4%8De-n%C3%A1%C5%A1-v%C5%A1emohouc%C3%AD-D%C5%99ev%C3%ADnek.pdf

Večeře Páně

Poslání: Ježíš praví: Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Jděte v pokoji J 14,26n