Čtení Fm 8-20
Vyprávění: Ahoj děti, stalo se vám, že vám třeba rodiče nebo sourozenci někdy něco přikázali a vy jste to museli udělat?... A jak vám při tom bylo? Dneska si budeme vyprávět o Onezimovi. Onezim byl otrok (a vypadal nějak takhle). Víte, kdo je to otrok? To byl člověk, který sloužil svému pánovi. Dělal všechno, co mu pán nařídil. Určitě znáte z pohádek zámecké pány nebo krále, kteří měli své sluhy. A otrok byl vlastně takový sluha. Když mu pán řekl: půjdeš na pole a celé ho osázíš, otrok musel poslechnout?Na světě to vždycky bylo tak, že kdo byl bohatý, mohl dát práci tomu, kdo byl chudý. Otroci na tom nebyli nejlíp. Většinou nedostávali ani peníze, ale měli bydlení a dostali nějaké jídlo a oblečení. Onezim neměl ani pořádné jméno ? onezimos znamená užitečný ? tak mu říkali, protože pomáhal s prací. Tohle přines, tohle udělej, hej ty užitečný.
Tak tenhle Onezim - otrok sloužil v domě svého pána Filemona. Jeho pán byl bohatý a byl křesťan.
V jeho domě se scházeli křesťané z celého města a měli tam bohoslužby, stejně jako my tady v kostele. Onezim ta shromáždění několikrát z dálky viděl, sem tam něco zaslechl, ale pořádně nevěděl, co se tam děje. Nikdo ho tam nepozval, protože byl jen otrok.
Onezim jednoho dne z domu svého pána utekl a dostal se až do cizího města. Stalo se vám taky někdy, že jste utekli z domova? Mě se to jednou stalo, těšila jsem se, že půjdu pryč, ale protože jsem odešla přes les k silnici, už v tom lese jsem se začala bát, všechno bylo takové cizí. Onezim byl sice dospělý, ale byl zvyklý pracovat na jednom místě a teď se mu otevřel celý svět. A představte si, že se docela brzy dostal do vězení. Možná neměl co jíst nebo čím platit a něco ukradl, nebo si ho všimla městská stráž jako někoho podezřelého a chytili ho. Opravdu nevíme, co se přihodilo, ale v tom vězení mohl být i docela spravedlivě.
A ve vězení se setkal s jedním mužem. Tedy mužů tam bylo víc, ale jeden byl takový veselý a otevřený, dokonce si ve vězení zpíval. Tím mužem byl apoštol Pavel. Pavel byl ve vězení nespravedlivě, zavřeli ho protože kázal o Ježíši Kristu a to bylo některým podezřelé. Co bylo zvláštní, že se ve vězení choval jako na svobodě. Nezatrpkl a nestěžoval si jako ostatní vězňové, dál mluvil o Ježíši a o Božím království. A Onezim ho rád poslouchal.
Pavel totiž nemluvil s Onezimem jako s otrokem, ale jako se sobě rovným. Proto mu Onezim začal důvěřovat a prozradil mu i to, že je uprchlý otrok. Vyprávěl Pavlovi, kde jako otrok sloužil a jak to bylo s jeho útěkem. A dokonce přišli na to, že i Pavel zná Onezimova pána Filemona. Pavel mu zase vyprávěl o tom, že před Bohem jsou na tom všichni lidé stejně ? muži i ženy, otroci i svobodní, židé i pohané. Záleží ale na tom, jestli jim je Bůh lhostejný nebo ne. A vykládal, že Bůh poslal Ježíše, svého syna, kterého lidé ukřižovali, a který byl vzkříšen a je Pánem celého světa ? a ti, kteří v něho věří jsou navzájem bratry a sestrami. Tak se stalo, že Onezim slyšel o Ježíšovi a uvěřil. Tak spolu byli nějakou dobu ve vězení, Onezim Pavlovi pomáhal, ne protože musel, ale pomáhal rád, protože Pavel už byl starší a taky protože se vedle Pavla cítil svobodněji.
Až jednoho dne Pavel řekl: ?Onezime, takhle to nejde dál, musíš se vrátit ke svému pánu Filemonovi. Pořád mu patříš. Když jsi utekl, způsobil jsi mu škodu. Nejlepší bude, když se vrátíš sám.? Tak to byla pro Onezima pecka. To znamelo jít skoro na smrt. Onezim měl strach: vždyť mě zabijí a když mě nezabijí, vypálí mi cejch nebo mi přelámou kosti?
Pavel ho ujistil: Neboj se. Filemon je křesťan. Vím o jeho víře i o lásce k ostatním bratřím. Mnoho dobrého už prokázal. Uděláme to tak: napíšu mu dopis, ve kterém mu všechno vypíšu a poprosím ho, aby tě přijal laskavě. Ty mu ten dopis předáš a nebudeš muset nic vysvětlovat. Uvidíš, že Filemon bude laskavý, vždyť věří stejnému Pánu jako ty i já. Onezim Pavlovi věřil, vzal dopis a se strachem a nejistotou jak dopadne se vracel. Když se cestou modlil nebo si zpíval písničky, napadalo ho: Ať to dopadne jakkoliv, uvěřil jsem Ježíši Kristu a jsem svobodný. Svobodně jsem se mohl rozhodnout, že se vrátím. Kdybych teď utekl, nebyl bych svobodný, ale svázaný tím, čeho se bojím.
Dorazil do Filemonova domu. Ostatní otroci ho poznali a zděsili se: ?Co tu chceš, vždyť Tě pán zabije!? ?Nesu svému pánu dopis od Pavla?. Filemon je právě ve shromáždění, tam nesmíš rušit?
Předali Filemonovi dopis a on si přečetl, že ho píše Pavel z vězení a hned ho dal přečíst celému shromáždění. Nejdřív byl dopis pěkný, Pavel děkoval Bohu, že Filemona potkal a že ví o jeho lásce ke všem bratřím. Pak se trochu zarazil. V dopise Pavel prosil za Onezima, otroka, který před časem uprchl. Na toho je tedy Filemon pěkně naštvaný. Onezim, který stojí ve dveřích polekaně ustoupí. Pavel píše ?posílám ti Onezima jak svého syna a prosím tě, abys ho přijal. Ne už jak otroka, ale jako milovaného bratra s kterým se můžeš modlit, dělit o chléb a víno u večeře Páně a zpívat?
To muselo být pro Filemona těžké, ale pro Onezima taky. Oba přemýšlejí, jestli toho druhého dovedou mít rádi jako svého bratra?
Tady náš příběh končí. Nevíme, jak Filemon Onezima přijal, jestli splnil Pavlovu prosbu. Nám ale zůstal ten dopis, ze kterého četl/a?o tom, jak Pavel důvěřoval, že když jsou dva lidé křesťané ? jeden otrok, druhý pán, jeden muž a druhá žena, jeden křesťan od malička a druhý až od dospělosti, jeden malý a druhý velký, že jsou to bratři a sestry. A taky věřil, že když je to nám lidem těžké jednat na stejné úrovni, že nám Kristus pomáhá.
Jak to bylo s Onezimem dál, to už v bibli není. Víme ale, že se přidal k zástupu Božího lidu.

Pán Filemon kleje - zpívej
Kde můj otrok, kde je? - zpívej dál
Utekl z galeje - zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Onezim uniká - zpívej
Před trestem utíká - zpívej dál
Strach mu za krk dýchá - zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Chytli uprchlíka - zpívej
V žaláři naříká - zpívej dál
Poutům znovu zvyká - zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Zatím jeden vězeň - zpívej
Co má Boží bázeň - zpívej dál
Zpívá si jak blázen - zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Pozná Onezima - zpívej
I pro něj slovo má - zpívej dál
přijme ho za syna - zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

O Kristu zvěstuje - zpívej
Jenž vnitřně pečuje - zpívej dál
vztahy napřimuje - zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Onezim strach ztrácí - zpívej
S dopisem se vrací - zpívej dál
K nesvobodné práci - zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Filemon čte dopis - zpívej
Otrok není potíž - zpívej dál
V Kristu svůj vztek zkrotíš - zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

kázáníčko Fm 15-16v
Ačkoliv je list Filemonovi kratičký, církev jej zahrnula do biblického kánonu. Poznáváme v něm totiž, jak se mohou reálně proměňovat společenské vztahy uvnitř církve. Vždyť ani Onezim ani Filemon nemají snadnou situaci.
V rámci tehdejšího společenského zřízení byl Onezim otrok, majetek. Ve světle evangelia je však Filemonovým bratrem v Kristu. Evangelium převrací stávající společenské pořádky, bratrství v Kristu staví nad naše danosti ? jak a kde a do jakých rodin jsme se narodili, jaké máme dispozice. Na jeho základě je třeba přehodnotit dosavadní situaci: Jsi křesťan, to znamená, že věříš že ve křtu se stáváme Božími dětmi a sourozenci v Kristu? Pak to ale něco stojí, vyvoď z toho patřičný důsledek. Co je víc? To, že Onezim je tvůj otrok nebo tvůj bratr v Kristu? A opačně, co je víc? Že jsi musel nějakou dobu sloužit Filemonovi jako pánovi nebo to, že tě přijímá? Takhle staví evangelium na hlavu i společenské pořádky či přirozené rodinné vztahy dnes. Co je tedy pro nás víc?