Bohoslužby, 1. 6. 2025, V. Hrouda

Čtení: Nu 14, 1-4

Kázání: Jb, 33,23-24

Na kazatelně stojím v posledních letech zřídka. Proto mě zaráží, že kážu pořád na Jóba. Není vyloučeno, že už budu kázat jenom na Jóba, až do smrti ...

Ve 33-té kapitole knihy Jób je napsáno toto:

Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk, tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: ‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.‘

KONTEXT

Kdybych řekl, že tenhle verš mi nedává spát, bylo by to přehnané, spím výborně. Kdybych řekl, že mě Jób dlouhodobě straší v hlavě, protiřečil bych si: strašák je přece pokoutný, ubohý a zbabělý ... Jóbe, ty jsi přímý! Nejspíš proto tě mám rád!

Jóba vám nemusím představovat. Nemusím popisovat jeho vnitřní rvačku o Boha a svou pravdivost, nemusím opakovat, jak to dopadlo. Jóbův příběh je známý. V knize je Jób vylíčen jako pokusný králík, já tě, Jóbe, za králíka nepovažuji. Potkávám tě v kdekom… i v sobě.

V kritickém čase je člověk … bolestmi kárán na svém loži, stálým svárem v kostech, takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo; jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět, jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti. (Jb 33, 19-22)

Jób umírá. V této chvíli se k jeho lůžku posadí mladík Elí-hú. Je to slušňák, protože dlouho uctivě čekal, až domluví vousatí kmeti. Byli tři a Jóba spíše mentorovali, než aby ho chápali. A tento mladík si troufne váženému, zbožnému a zuboženému Jóbovi tlumočit Boží vůli.

Je dovoleno, aby takový kluk mluvil do svatých věcí? Patří se, aby takové štěně povídalo, že ... Bůh je větší než člověk (v. 12), že nás Bůh chce ochránit před námi samými, tedy před tím, co pácháme (v. 17), že Bůh se snaží ušetřit lidskou duši před jámou (v. 18)? Co si to dovoluje, mluvit o konci, když sám je na začátku! Co ten může vědět.

Jestli je Elíhúovo sdělení patřičné, nebo není, je mi vcelku jedno. Pro mě je podstatné, že tohle sdělení je zpráva, a to zpráva ne ledajaká. Je to pecka! Proto, prosím, pochopte můj úžas, moje nadšení, moje potěšení z toho, že mohu zprávu-pecku předávat dál ...  

Pecka je v tom verši, na který kážu. Ještě jednou: Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk, tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: ‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí ...

NÁMITKY

Boží záchrana, ona křesťansky zdůrazněná spása duše, to, co je v knize Jób přeloženo slovem vykoupení (v. 24) … je v tomto textu čímsi podmíněno! Tím, že anděl, jakýsi Tlumočník, dosvědčí o člověku, že je PŘÍMÝ.

Samozřejmě, můj kritický rozum mi hned hází námitky: (1) Nejsi Žid a nemůžeš rozumět hebrejským textům. (2) Překlady z hebrejštiny jsou vždycky přibližné. (3) To, že anděl někomu dosvědčí jeho „přímost“, není podmínka nutná – Bůh se často smiluje z jiných důvodů. Člověk může doufat, aniž by byl PŘÍMÝ, aniž by o cokoliv usiloval, prostě jen tak! Klidně nakřivo. (4) Namítám též, že spása dnes málokoho pálí. (5) A namítám ještě, že nejspíš nemáme jasno v tom, co že nás to (vlastně jako) má pálit …

Takhle se daleko nedostanu a vaši nedělně nabroušenou mysl ztupím o kámen …

Námitky přicházejí vždy a na všechno, mohou zrelativizovat cokoliv. Námitky nechme být. Chci se držet jednoduché Elíhúovy zprávy: PŘÍMOST je prostě důležitá, dokonce tak důležitá, že zachraňuje život!

PŘÍMÝ ČLOVĚK

Pro mě to znamená, že si musím ujasnit, co to vlastně ta přímost je. Kdo to je, ten PŘÍMÝ člověk? Podle (hebrejsko-českého) slovníku je PŘÍMÝ totéž jako bezelstný, prostý, upřímný, otevřený, poctivý. Přímost je opak křiváctví – přímý člověk má rovnou páteř, jedná jasně a přímočaře, nikoliv postranně. Přímost je vlastnost, která vystihuje Jóba – Jób byl muž bezúhonný a přímý, píše se v prvním verši celé knihy.

VSUVKA O POHORŠENÍ A POTĚŠENÍ

Vsuvka: Slýchávám a vídávám, že lidi přestávají chodit do kostela, protože si tam připadají špatní. Mají dojem, že je farář kárá a vychovává, že z nich dělá malé děti nebo dokonce blbečky. Bohoslužba může někomu vyznít jako jedno velké pohoršení nad zkažeností světa.

Nedělám si iluze, tóny pohoršení slyšíme všichni a často, nejen v kostele. Sám se jich také nedokážu úplně vyvarovat, což mě štve. Proto se snažím dívat na svět opačnou optikou: Nežehrat na to, co se mi na tom či onom člověku nelíbí, nezlobit se na lidskou malost, na pokrytectví nějakého politika, na protivnost souseda, na ubohost některých postojů. Je to močůvka, do které sám močím …!

Raději si pouštím do svého vnitřního světa lidi, kteří jsou dobří, velkorysí, poctiví, moudří, obětaví a nezištní, skromní, stateční, vtipní. Aby mě nastavovali zrcadlo a aby mě inspirovali. Vidím jich kolem sebe dost a čím dál tím víc. To je moje naděje v lidech. Nasazujme si ... místo brýlí pohoršení … brýle radosti z člověka PŘÍMÉHO.

Pro pořádek oznamuji konec vsuvky.

RŮZNÉ MENTALITY

Je mi blízký individuální pohled na lidi. Výrokům typu „lidi jsou sobečtí“ nebo „Češi jsou švejci“ se snažím vyvarovat, neházet lidi do jednoho pytle, Ještě víc – rozlišování je nutné k tomu, abychom si nepřestali lidí vážit.  

Takže razím individuální pohled, ano, je nejlepší, ale na druhou stranu existuje cosi jako „mentalita“. Není třeba vysvětlovat, co to je … když řeknu „česká mentalita“ nebo „mentalita švejků“, je každému jasné, že mluvím o typickém myšlení a jednání skupiny lidí, o jejich obvyklých postojích, o tíhnutí k určitým hodnotám.

Nedávno jsem byl na přednášce Jana Hábla o Komenském. Hábl výborně vystihl totéž, co se vám teď snažím říct já. Jan Amos v nejtěžších životních etapách neklesal k mentalitě oběti, nýbrž probudil v sobě mentalitu poslání.

Mentalita poslání se mi propojuje s PŘÍMÝM, rovným, nepokřiveným člověkem. Mentalita oběti, tedy postoj „já jsem chudák, všichni mi ubližují, za můj bídný život mohou oni (nejčastěji vláda)“, se mi spojuje s vnitřně sehnutými, vypočítavými, závistivými, poníženými jedinci.

Mentalita přímosti je pro mě mentalita svobodných lidí, těch, kteří svobodu nesměňují za pohodlí, ale jsou ochotni ji bránit. Mentalita shrbenosti je pro mě otrocká mentalita. Raději být sluhou u plných hrnců faraonových, než se o hladu trmácet s Mojžíšem pouští za Boží svobodou… to známe z knihy Exodus. Otrocké mysli se dařilo v biblických dobách, stejně jako se jí daří dnes. V naší zemi jen kvete!

DOBROVOLNÉ JHO

Nic není černobílé, zvlášť lidé ne. Člověk není buď přímý a ztepilý jasan, nebo ohnutý jako ruský mužik. Vím, že už na druhý pohled je vše složitější. Nemíním nikoho soudit. Jenom uvedu tři příklady, které moje schéma PŘÍMÝ – KŘIVÝ ilustrují:

Nedávno jsme na zámku Žleby se ženou zhlédli přehlídku dravých ptáků – orli, poštolky a výři létali z ruky sokolníka na ruku sokolnice. Ptáci obratně chytali syrové maso, vyhazované lidmi do vzduchu. Byli v tu chvíli volní, mohli uletět, zbavit se bidýlka (s měkkým „i“), na něž je po této drezúře přivážou za nohu. Orel, mistr letu a král výšek, tu den po dni poskakuje po zemi jako směšný otrok. Sokolník nám vysvětlil, proč orel neuletí. On ví, že v zajetí má jisté bydýlko (s tvrdým „y“), bez námahy a bez rizika.

Druhý příklad: Od dětství mě zajímá smutná historie původních Američanů, Indiánů. Bojovali a byli zabíjeni. Indiánský lid nakonec skončil v rezervacích … v poušti, kde umíral podvýživou, na alkoholizmus a nemoci. V knížce Odvedu vás do Sierry Madre je scéna, ve které jeden z posledních bojovníků, legendární apačský šaman Geronimo, odvádí zbytek kmene z rezervace do hor. Útěk je fyzicky náročný, až nadlidsky. Přesto vyváznou. Jenomže většina uprchlíků se ze svobody překvapivě vrátí, aby se vzdala americké armádě. Došly jim síly a měli strach o své rodiny, proto se dobrovolně vrátili do zajetí. Geronimo ne.

A do třetice příklad, ve kterém nebudu ohleduplný, nestranný a vyvažující, protože mi zůstává rozum stát. V naší zemi přibývá lidí, kteří otevřeně chtějí návrat do vazalství, do nadvlády Impéria, do rezervace v poušti, do tuposti a ponížení, do shrbenosti ruských mužiků. Těší se, že jasan ztepilý bude pokácen v divokém, zpitém tanci, za vřískotu garmošek.

ZÁVĚR, OBLOUKEM K ELÍ-HÚ

Možná to tak nevypadá, ale dost mi záleží na tom, abych od Jóba a Elí-hú neulítl k indiánským šamanům a ruským mužikům. Podle mě je lepší, když orel létá a může být zastřelen, než když skáče kolem bidýlka, kde ho nikdo nezastřelí, protože koho by si slečny fotily…

Jób umírá, ale je s ním kdosi, kdo si říká Tlumočník, kdosi obyčejný a nenápadný, jeden z tisíců. A Jób neumře, protože s ním tenhle chlápek prostě byl. A řekl mu: „Jóbe, ty jsi přímý a to stačí.“

Zajímavé …  a bolest ho přestane kárat, jeho život si přestane ošklivit pokrm a jeho duše vytoužené jídlo, jeho tělo se přestane očividně ztrácet a váha se vrátí.  … Jeho tělo je po chvíli svěžejší než v mládí. Vrátil se do dnů dospívání, došel světla, usídlí se ve světě živých.

Biblí jsem začal, tak skončím Karlem Krylem:

Z rozmlácenýho kostela
v krabici s kusem mýdla,
přinesl jsem si anděla,
polámali mu křídla.

Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky.
Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

A proto prosím, věř mi ...

Amen