18.6.2023 Ondřej Ruml: Jsme pozvaní...

Kázání na text Mt 22,1-14 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: 2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. 3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. 4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. 6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. 7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ 10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. 11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. 13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ 14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

Myslím, že jsem chtěný, zpívá se v jedné písničce skupiny Poletíme a je dobré to občas uslyšet. Jsme chtění a jsme k něčemu dobrému pozvaní. Jsme zváni do království nebeského, které se Ježíš snažil přiblížit nejen tím, jak žil, co dělal, ale také obrazy a příběhy, dva z nich jsme právě slyšeli.

A to království nebeské je oblast, kde nevládne umanutý král, kde není u kormidla hloupost a nezodpovědnost, strach ani nenávist; ale Bůh. A to království není vymezeno hraničními kameny a mezinárodními smlouvami – ale ta dobrá moc se dala do pohybu, klepe na dveře, hází do poštovních schránek své zvací dopisy. To proto, že její král se dal na cestu k nám. A když tohle pozvání někdo přijme, žije už teď a tady jakoby jednou nohou nakročenou do této sféry neviditelného a přitom přítomného království. A tak je nám dáno žít nejen v České republice, na Horácku, ale i v Boží sféře, rozkročen a nakročen do ní, poté co jsme to Ježíšovo pozvání k radosti přijali za své.

Království Boží, to je tak trochu jako když tu spolu sedíme, začal vyprávět na jedné hostině Ježíš (měl rád, když byl s druhými jednoho stolu). Království Boží, říkal Ježíš těm, kteří se nad ním nepohoršovali, že sedí u jednoho stolu s kdekým, to je jako děti kolem stolu jednoho Otce. Je to jako na Boží hostině. Nebo trochu jak na svatební hostině, kde se oslavuje láska.

Když myslíte na Boží království, představte si třeba krále, který vystrojil svatbu svému synu. Poslal své služebníky na všechny strany, aby vyřídili pozvání: „Přijďte, protože je všechno připraveno.“ To je pěkné, řekli lidé, kteří seděli kolem stolu. Ano, to je pěkné, pokračoval Ježíš. Ale co nebylo pěkné, že ti pozvaní lidé mu odřekli. A král jim vzkázal ještě jednou: Náš pán připravil hostinu, všechno je připraveno, už pojďte. Jenže prve pozvaní se začali vymlouvat. Snad jim ty jejich důvody – koupě pole či obchod přišly důležitější. Snad se báli, že to budou muset tomu pánovi pozvání oplatit. Nebo prostě, jak to bývá, zvítězila lidská pohodlnost. Někdo chce oslavovat lásku a jiný se lekne, že to už ani neumí. A tak ještě jednou vyslal král své služebníky, pokračoval Ježíš, on si tu slávu nenechá pokazit: „Jděte na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu!“ Do královského paláce se na tu slávu nakonec dostali úplně jiní hosté. Ne ti spokojení s tím, co už mají – ti zůstali doma u svých majetků a kšeftů (nebo dokonce byli potrestáni, když to král vzal jako projev rebélie). Na hostinu vešli ti, kteří si málokdy připadají zvaní a vítaní.  

A Ježíš, když už byl v tom, ještě pokračuje ve vyprávění o královské hostině: Svatební kvas propukl. Mezi hosty vchází král a svým pohledem přejíždí sál a přítomné. A potom uvidí jednoho, který nebyl oblečen na svatbu. Jeden by si řekl, jak takový chudák, sebraný někde pod mostem či na rozcestích, mohl vůbec být oblečený na svatbu?! Dává to smysl, Ježíši?! Ale možná tu jde o to, že to pozvání je třeba opravdu přijmout a dát taky znát navenek. A pak stačí jen snítka, aby bylo i navenek poznat, že ten člověk se jako na svatbě cítí. Anebo snad nepřijal šat, který se snad v té době a společnosti, dával spolu s pozváním na svatbu. Snad že nestačí jen být pozván a nechat se dostrkat na svatbu. Je nutné rozpoznat chvíli, nechat vstoupit radost do svého nitra, projevit ji navenek. Vykladači v průběhu dějin to podobenství o hostině vztahovali na poslední soud a za šaty pak brali víru, křest, dobré skutky či spravedlnost. S tím jsou ale v napětí slova o tom, že byli přivedeni dobří i zlí (v. 10). Snad že je to přece jen prostě o pozvání k radosti Božího království. A ty šaty pak vyjadřují, že tam člověk chce být. A pak i ta poslední věta, že mnozí jsou povolaní a málokdo vyvolený, věta, která nedává moc smysl, nemusí znamenat nějaké dodatečné výběrové řízení, ale třeba taky jen to, že všichni jsou pozvaní na hostinu, ale jen někteří to tak pochopí, přijmou, vejdou na ní a projeví se to na nich…

Pane, jsme chtění, vítaní… už to otevírá novou perspektivu, radost, smysl…

(od stolu Páně): A dovolte ještě slovo na závěr, které souvisí a trochu ne s tím podobenstvím. S pozváním a svatbou (a svazky lásky). Docela velkou diskusi vzbuzuje usnesení letošního synodu o žehnání svazků osob stejného pohlaví.

Už v tom usnesení synodu je ponechána svoboda staršovstvům i kazatelům, jak se k věci postaví a také to, že o tom třeba dále vést diskusi. K ní tři věci: věc souvisí s autoritou a výkladem Písma. O jeho postoji k homosexualitě mluví materiál vypracovaný odborníky a přijatý synodem již pomalu před 20 lety (2006). Konstatuje, že vymezení vůči homosexualitě na většině míst Písem Starého i Nového zákona mluví především proti homosexuálnímu chování, které je motivováno nábožensky či hříšnou bezuzdností. Současná lékařská věda však rozpoznává vrozenou homosexualitu, kterou není možné změnit, a proto je myslím třeba biblická místa brát s jistou obezřetností (protože mluví o něčem trochu jiném).

Druhá věc – celá problematika není jen akademická či teologická, ale taky (a možná především) pastorační, dotýká se konkrétních lidí, kteří žijí kolem nás. Věřící z toho nevyjímaje. Kteří pro svou sexuální orientací snášejí mnohé ústrky, často právě i ze strany církví a věřících. V usnesení synodu se otevírá možnost požehnání pro svazky lásky, věrnosti a úcty.

A i ve světle dnešního kázání na podobenství o hostině si dovoluji vyznat svou důvěru v přijímající lásku, která si v Ježíši přišla sednout k našemu stolu a netrápila se tím, že kolem samý hříšník. Dovoluji si proto víc doufat v evangelium, než zákony…

Píseň 235 Báječnej bál