Děti, před týdnem jste měli prázdniny.
- KDE JSTE O NICH BYLI? BYLI JSTE DOMA, NEBO JSTE NĚKAM CESTOVALI?
- A BYL NĚKDO Z VÁS HODNĚ DALEKO?
- CESTUJETE RÁDI?
- A CHTĚLI BYSTE BÝT POŘÁD NA CESTÁCH? /KAŽDÝ DEN SPÁT JINDE?/
- JSTE RÁDI NĚKDE, KDE TO VŮBEC NEZNÁTE, KDE JSTE ÚPLNĚ CIZÍ?
- JELI BYSTE SAMI NĚKAM, KDE NIKOHO NEZNÁTE?
- STÝSKALO SE VÁM NĚKDY PO DOMOVĚ?
- TĚŠILI JSTE SE DOMŮ?
- CO MYSLÍTE, BYLO BY TO TĚŽKÉ, KDYBYSTE ŽÁDNÝ DOMOV NEMĚLI?

Já myslím, že by to bylo náramně těžké. Doma je dobře. Doma víte, kde je to, co potřebujete a víte, že je to tu pro vás. Také víte, že tam patříte, že vás tam chtějí, že na vás čekají a počítají s vámi. Máte tam okolo sebe ty, kdo vám pomůžou, kdo vás mají rádi. Jste tam zkrátka v bezpečí a máte tam svoje místo.
A teď si představte, že byste ho neměli. Možná jste to už zažili, že vám někdo někde jinde řekl: ?Tady nemáš co dělat! Co tu chceš?!? Nebo se na vás jen všichni dívali jako na cizího.
To pak opravdu nevíte, co tam vlastně děláte. A je vám z toho úzko. Bojíte se, kdy na vás zase někdo zaútočí. Jste vydáni všemu na pospas. Stáhnete se do sebe, jste napjatí, vystrašení. To se nedá dlouho vydržet. To není k životu. Tak se žít nedá.
To první, na čem náš život záleží je právě odpověď na otázku, jestli jsme tu opravdu doma. A tak, děti, právě tím bible začíná.
Nevypráví, jak svět vznikl ? to se učíte, nebo budete učit ve škole. Ale ujišťuje nás, že tu nejsme cizí, že tu nejsme jenom náhodou a zbytečně nebo nechtěně, že nás tu Pán Bůh chce mít, že tu máme svoje místo, že jsme tu opravdu doma. My lidé, dospělí i děti ? vy i já ? tu nejsme jen tak. Nemusíme se bát, že tu nemáme co dělat. Máme tu svoje místo. Pán Bůh nás tu chce mít. Jsme tu z jeho rozhodnutí. Jsme tu doma.
- ALE ABYCHOM TU MOHLI BÝT A ŽÍT, TAK NĚCO POTŘEBUJEME. CO POTŘEBUJEME K ŽIVOTU?
( vzduch, vodu, slunce, zemi ? rostliny, plody, stromy, zvířata ? ryby, ptáky, další živočichy ? POZNÁTE JE VŠECHNY? - ODKUD MÁME JÍDLO, PITÍ A VŠECHNO NA SEBE? KDE SE TO BERE V OBCHODĚ? Z ČEHO SE TO VYROBÍ?)
- A TEĎ MI ŘEKNĚTE, UMÍME SI NĚCO Z TOHO VYROBIT SAMI?
Neumíme. To si jen občas pyšně myslíme. Kdyby ze semínka nevyrostla rostlinka, všechna naše práce na poli a na zahrádce by byla k ničemu. Kdyby slepice nedávala vajíčka a z nich se zase nevylíhla kuřátka, nebo kdyby kráva nedávala mléko, atd., nic bychom nezmohli. A kdybychom v přírodě nenacházeli nerosty a suroviny, nemohli bychom nic vyrábět.
To všechno jsme dostali. Je to veliký dar, který nám umožňuje žít. Všechno potřebné k životu tu máme. Ne my sami, ale Bůh nám dal svět jako náš dobrý domov. Dřív to možná lidé věděli lépe, že na tom, co není z nás, náš život závisí.
Jenomže to nás také může, děcka, hodně poplést. Když poznáte, že na něčem váš život závisí, tak si můžete začít myslet, že jenom to o životě rozhoduje. Uctíváte to a podřídíte tomu celý život. To se lidem stávalo dřív a stává se to i dneska. Dřív se tomu třeba klaněli, dneska tomu třeba věnují všechen čas. Jako by to byl Pán Bůh. A místo, aby jim to sloužilo, slouží tomu oni sami. Je to škoda a proto ten příběh ze začátku bible říká: ?Nepleťe to! To, co k životu potřebujeme, to není bůh. To je boží dar. Od něho to máme. A když to nepřehlédnete, bude to pro vás všechno dobré. Nebude vás to ovládat, bude vám to dobře sloužit.
A teď mi řekněte:
- CO MY, MY JSME SE SAMI VYMYSLELI NEBO VYROBILI? ? muž a žena ( dítě )
Také ne. I my jsme se vlastně dostali. I náš život, náš rozum, naše schopnosti ? právě i to, co vymyslíme, je velikým darem.
A právě proto, že jsme si svůj život sami nevymysleli, nemáme si ho také jenom sami vymýšlet. Máme se Boha ptát, k čemu jsme ho dostali. Máme poslouchat, co Pán Bůh říká.
Protože, děcka, i když budete mít všechno, co potřebujete, a bude to všechno samo o sobě dobré, pokud to jenom smícháte dohromady podle svého, může to dopadnout, jako když pejsek a kočička vařili dort.
? ZNÁTE TO?
Na pohled to možná vypadalo dobře, ale byla to nechutná míchanice, z které jenom bolelo břicho. Teprve to, co Pán Bůh řekne ? jeho slovo, dělá z té nechutné míchanice něco dobrého pro život. Věci pak mají svoje dobré místo, neztratíte se v tom zmatku, můžete dobře žít.
- A CO MYSLÍTE, MŮŽEME A MĚLI BYCHOM ŽÍT TŘEBA JAKO ZVÍŘÁTKA?
Pravda je, že někdy jsou zvířátka moudřejší než my, a věrnější.
- ALE VÍTE, CO TO JE ?ZÁKON DŽUGLE??
To prostě vítězí silnější. A tak to v přírodě je.
- CO MYSLÍTE, BYLO BY DOBRÉ, KDYBY TO TAK BYLO I MEZI NÁMI LIDMI?
Asi ne, že jo. To bychom se jenom rvali. Každý by se bál, kdy se objeví někdo silnější. Panoval by strach. A proto to biblické vyprávění také říká, že nás Bůh nestvořil, abychom byli jako zvířata, abychom žili stejně. My můžeme a máme dělat víc než zvířata. Nemáme je napodobovat, my se máme podobat Pánu Bohu ? jako se on stará o nás, jako on pro nás tvoří dobrý domov, tak se máme my starat o ně a spolutvořit dobrý domov pro ně.
Máme slyšet jeho slovo, které nás učí, abychom měli druhé rádi - nejen lidi, ale i přírodu. Pokud je slyšet nebudeme a budeme myslet jenom sami na sebe, bude země taková, jaká byla před tím, než Bůh promluvil ? pustá a prázdná. Ta boží je rozhodně lepší. Z toho se můžeme radovat a děkovat za to. Třeba písničkou:

209 Zpěv o slunci (SV)

Genesis 1,1-4 + 26-27

Bratři a sestry,
ten biblický příběh o stvoření, který jsem se dětem pokoušel přetlumočit a z kterého jsem teď četl, směli prý židé číst až od třiceti let. Má to, myslím, dobrý důvod. Teprve když má člověk už něco za sebou, dochází mu asi, že nejsou jenom otázky, které si teoreticky vymyslel, ale že otázky klade život sám. A právě ty jsou podstatné. A tak může přijít i na to, že ani odpovědi nemusí patřit jen k těm otázkám, které my máme na mysli. A to je předpoklad, aby nad tím biblickým vyprávěním nezabředl do absurdních půtek o vzniku světa. O ně tu nejde. Jsou i jiné, podstatnější otázky.
Třeba když zjistíte, že se život vůbec nedá plánovat, jak jste mysleli a že se leccos zvrtlo jinak, než jste čekali, a stojíte najednou před otázkou: ? ?Tak proč tu vlastně jsem? A k čemu? Jaký to má vlastně smysl? Nejme jenom absurdní hříčkou osudu??
Nebo když vám dojde, že běh života není samozřejmý, že záleží na vašem rozhodnutí. Jenomže, o co při něm vlastně jde? Co je při něm třeba ctít?
Anebo když si při pohledu na vlastní dítě najednou uvědomíte tu odpovědnost, že je na vás, jak mu život představíte a vy najednou znejistíte: A o čem vlastně, to co tady žijeme, celé je? Na čem to v posledu záleží?
To je vám pak najednou trochu jedno, jak svět vznikl. To už víte, že ty otázky jenom informace nevyřeší. To se člověk ptá po důvěře, která se osvědčila, a může proto také slyšet její vyznání, které říká:
Člověče, ty nejsi jenom náhodné nebo nechtěné dítě osudu. O to, že ses narodil, že tu jsi, někdo stojí, je to jeho záměr, jsi tu z jeho vůle. Bůh to tak chtěl. Na to se můžeš spolehnout díky celé té cestě, od toho, kdy boží hlas nedal Abramovi a dalším spát ani stát, přes vysvobození z otroctví a uvedení do nové země, až po tu nedůvěru, kvůli které jsme o ní přišli. Ano, i ten trest přece svědčí o zájmu, jemuž nejsme lhostejní, kterému na nás záleží a něco od nás čeká. Ne, člověče, nejsi tu zbytečně. Máš tu být a máš tu svoje poslání a v něm dobrý smysl.
Jenom pozor, abys kvůli tomu nepropadal dojmu, že tedy život zaleží jenom na tobě. Čti pořádně: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Všechno nezačíná až s tebou, s tvým rozumem, s tvojí vůlí, s tvým citem, ani s tvou vírou ? a také to s nimi nepadá. ?Na počátku? ? tedy ještě dřív než ses narodil, než vůbec víš a než si dovedeš představit a také dřív, než jsi pro to vůbec něco mohl udělat, tu už něco bylo, tu už někdo byl. A jen díky tomu je tu život, jen díky tomu i ty žiješ. Tak je to s tvým narozením, a tak je to s životem vůbec. Předchází tě skutečnost, která je vždycky dřív než ty, která je vždycky víc než ty.
Jinými slovy ? to, co tady žijeme, to není z nás, to není naše dílo, naše zásluha ani náš vynález. Nezapomeň tedy, pokud se nechceš s životem jen míjet, pokud to nemá být jenom neskutečná iluze, nestav jen na sobě a nezačínej u sebe. Pamatuj vděčně na to, co ti bylo dáno, a naslouchej skutečnému autorovi a dárci. Život se nedá vymýšlet, je třeba se po něm ptát. Život je v tom, že mu budeš odpovídat. V tom je jeho důstojnost i svoboda.
I když zdaleka nejsme neomezenými pány tvorstva a života, nejsme ani jenom jeho hříčkou, nejsme jen výslednicí nějakých přírodních, biologických sil. Pokud nezapomeneme, že jde o dar, nic z toho nás neuhrane ani neopanuje. Ano ? nejsme jen svobodní k odpovědnosti, jsme svobodní právě díky ní. Amen.