Hana Pfannová

P: 138 Srdcem celým tebe Pane

Introit: Ž 28,7; Mt 5,45

P: 33 Rozveselte se v Hospodinu

M: Bože, ty posíláš paprsky svého slunce na spravedlivé i nespravedlivé, neukazuješ prstem, kdo je dobrý a kdo zlý. Vidíš naše mysli plné nepokoje, vidíš naše hledání toho, co je dobré a co zlé. Nesoudíš nás ukvapeně, ale dáváš nám prostor chybovat i svoje chyby napravovat. Dáváš nám vědět o svém odpuštění, víš, jak toužíme po otevřenosti, pravdě, po sdílení s druhými lidmi, vidíš i to, jak to neumíme, jak svoje vztahy zbytečně kalíme, znečišťujeme neporozuměním a neochotou slyšet toho druhého i tebe. Děkujeme ti, že nás přesto neodmítáš, že nás neopouštíš, ale hledáš nás, posíláš za námi své lidi, vracíš nás k tobě i do tvého společenství.

Spoj nás svým Duchem, buď s námi, ať nás tvoje slovo a písně i prosby posílí a povzbudí. Čekáme na tvou přítomnost. Amen.

1. čtení: Mt 5,38-48

P: 152 Věříme srdečně

Kázání: Římanům 12,17-21

Sestry a bratři, jak dosáhneme pokoje? Jakou cestou dojdeme ke smíření?

Jsme někdy zděšeni tím, kolik nepokoje a nelásky mezi námi je. Kolik je skryté i otevřené zloby a nenávisti. Někdy u nás doma. Mezi příbuznými a sousedy. V práci. Mezi národy a státy. Kdekdo se cítí ukřivděn a omezen a tak vznáší nároky. A když to nejde po dobrém, tak po zlém. Za vinu dostaneš trest. Jak jinak bychom mohli učinit zlu konec?

Přitom tušíme, že násilí plodí zase jenom násilí a zlo plodí zlo. Tak co s tím?

Apoštol Pavel nabízí úplně jinou možnost. Svobodnou, důstojnou, náročnou. Ježíšovu možnost.

Přemáhejte zlo dobrem.

Jak je to jednoduché. Na zlo neodpovíme zlem, ale dobrem.

Jako bychom slyšeli Ježíše v kázání na hoře. Jestli kdo chce po tobě tvou košili, dej mu ji a ještě mu přidej plášť. A jdi s ním ne jednu míli, ale rovnou dvě. A milujte své nepřátele, vždyť váš nebeský Otec dává svému slunci svítit na spravedlivé i nespravedlivé. Jak byste chtěli být spravedlivější než on?

Pavel píše, aby povzbudil své milované sestry a bratry. Nedělá si iluze o jejich světě a vztazích. Ale má je rád, záleží mu na nich. Nabízí jim cestu Ježíše Krista, cestu lásky a dobra. Ne jako slabost, ale jako obrovskou sílu pro život.

Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Nikomu. Nikomu není třeba odpovídat na urážku urážkou, ublížením za ublížení. Přece toto ?jak ty mně, tak já tobě?, to je logika zla, to má zlo rádo. Tak se zlo množí a prospívá a směje se nám, jak jsme hloupí a jak si ten život nedovedeme lépe zařídit.

Mějte vůči všem na mysli jen dobré. Čím je naplněna naše mysl? Co do ní vpouštíme? To je přece naše rozhodnutí, co v ní je. Smíme mít na mysli také věci dobré a krásné, všímat si jich, vidět je, upozorňovat na ně ostatní. To není hřích ani lehkomyslnost. Jistě není těžké vidět věci, které se nepovedly. Ale mnohem víc námahy dá vidět, že se děje také mnoho dobrého a krásného. Vždyť to je projev vděčnosti Pánu Bohu! Ta nás vyzbrojí na zápas se zlem. Mysl naplněná dobrem, laskavostí vychází druhému člověku vstříc bez vedlejších úmyslů.

A pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Tak to se asi bouříme. Jako by to bylo všechno na nás. Co když tu naši podanou ruku někdo prostě nepřijme?

S tím asi musíme počítat. Možná ji podáme v dobré vůli, ale tak nešikovně, že se přijmout nedá. A nebo ten druhý ještě nechce nebo nemůže. Ale můžeme to zkusit. Slyšeli jsme přece o Kristu, chceme ho následovat. Nejsme na to sami, máme kým se nechat nadchnout. Kristus jde přece s podanou rukou před námi.

A když to nevyjde? Máme se pomstít? Potrestat toho, kdo nás odmítl, máme ho odsoudit? Co když mu tím navždy zatarasíme cestu dál? Co kdyby za čas najednou po podané ruce rád sáhl? Smíme mu to teď znemožnit?

Žijte se všemi v pokoji. Pokud to záleží na nás, můžeme se o to pokoušet. Nejsme oběti těch druhých. Máme vlastní odpovědnost za svoje vztahy a za tento svět. A Kristus jde před námi.

Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží hněv. Odplata a msta nezajistí pokoj. Jistě jsou chvíle v dějinách, kdy je násilí ospravedlnitelné a nutné. Je-li nutno zastavit teroristu či diktátorského vůdce, pak je násilí pochopitelné. Tak se dá zabránit ještě větším hrůzám. Ale skutečný mír a pokoj žádné násilí přinést neumí.

Sami neodplácejme. Nemáme na to. Nemůžeme se stavět na místo Boha. Víme přece, co to s člověkem provede, když se postaví na místo Boha a začne si na něho hrát. Pak chce člověk rozhodovat, kdo smí důstojně žít a kdo ne, kdo bude ponížen a kdo povýšen, komu bude vina prominuta a kdo bude potrestán.

My přece neznáme míru Boží trpělivosti. Jak bychom mohli brát soud do svých rukou? Kdo vidí do mysli a srdce druhého člověka, kdo nahlédne jeho vlastní vnitřní zápas s Hospodinem o odpuštění? Nechme prostor Pánu Bohu, jeho hněvu i jeho milosti. My se do toho se svým hněvem nemusíme plést.

Však je psáno, ?přenechte to mně, říká Pán, já to všechno dám do pořádku sám.?

My jsme okusili tolik Boží milosti, jak bychom mohli chtít rozdávat něco jiného? Kdybychom chtěli druhým zvěstovat Boží hněv a pomstu, museli bychom se sami vzdát té milosti, z které žijeme. A tak nezbývá než až do konce bojovat jedině touto zbraní.

A ještě je psáno ?jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít??

Zlu můžeme odpovědět. Můžeme se bránit, něco dělat. Víra nevede člověka k nicnedělání a odevzdanosti.

Jen nám nesluší msta a odplata, ale něco mnohem krásnějšího. Můžeme nepříteli něco nabídnout, pomoci. Jednat s ním jako s člověkem, který něco potřebuje, má hlad, žízní. Vždyť jsme sami na sobě stokrát poznali, že jsme hladoví a žízniví a dostali jsme vodu i chleba. A dostali jsme i vodu živou a chleba věčný, lásku a milost. Jak bychom mohli totéž odepřít těm, kdo ještě mají hlad a žízeň?

Můžeme svého protivníka, svého souseda, nadřízeného, nepřítele vidět jako člověka, který si z nějakých důvodů nasadil ochrannou masku. Tváří se neporazitelně, protože se bojí, že bude odhalen ve své slabosti a poražen, vysmíván a potupen. Ale láska se přece nevysmívá ani neponižuje.

Proč je člověk zlý a protivný, proč bere do ruky zbraně? Není to jen proto, že je někde v skrytu zoufale hladový po lásce a dobrém slovu, žíznivý po blízkosti člověka i Pána Boha?

Jak odpovíme na takový hlad a žízeň?

Můžeme se rozhodnout, kdo pro mne ten druhý člověk je. Je to můj nepřítel, konkurent, který mě ohrožuje, proti komu se potřebuji vymezovat, před kým musím chránit svůj prostor?

Nebo je to člověk jako já, Boží stvoření, křehké a zranitelné? Pak přece není třeba vytvářet obranné valy a útočit. Pak je místo útoku a odplaty na místě solidarita. Jdeme spolu, už ne proti sobě.

Cesta lásky a solidarity s druhým je jediná cesta k přemožení zla. Ježíš o tom mluvil a až do konce tak žil. Jak bychom mohli být moudřejší než on?

Ať nad tebou nevítězí zlo, ale ty vítěz v dobrém nad zlem. Není silný a statečný ten, kdo se podřizuje zlobě, závisti a zášti. Mnohem víc síly a odhodlání potřebuje ten, kdo se chce zlu postavit na odpor ne dalším zlem, ale dobrem. Ale dokážeme to, jestliže budeme věřit a vědět, že dobro a láska má uzdravující moc. Však jsme to sami na sobě zakusili. Jestli nás kdy v životě něco znovu postavilo na nohy, když nám bylo zle, pak to byl přece vždycky nějaký projev dobra a lásky.

Kristus sám přemáhal zlo dobrem. Přemohl i největšího nepřítele, smrt, ne násilím a nenávistí, ale láskou, obětí. Vydal sám sebe. Jakou jinou možnost proti zlu než lásku chceme v našem světě najít? Když Bůh užil tuto možnost, může být nějaká lepší?

Kristus nás naléhavě volá, abychom tvořili pokoj. A jako jedinou zbraň v boji se zlem nabízí dobro.

Odpovídat na zlo dobrem není slabost. Je v tom obrovská síla. My nejsme chudáci, kteří si se sebou neumí poradit. Slyšeli jsme o Boží lásce, která mezi lidmi docela určitě působí. Je to nabídka jiného, svobodného, důstojného jednání, které tento svět a jeho vztahy může proměnit.

Prosíme, Pane, dávej nám k tomu svoji sílu. Amen.

P: By 631 Nám pomoz Pane milý, NM 477 Snažujme se ve všem právě

Ohlášení

M: Pane, prosíme, dej nám sílu činit dobro, i když k tomu nemáme dost odhodlání ani vůle. Dej nám sílu vydržet, když naše dobrá snaha bude odmítnuta. Dej, ať se nestáváme druhým překážkou na jejich cestě za tebou.

Pane Ježíši Kriste, ty jsi ta cesta, ty jsi pravda a život. Tvoje láska neklade podmínky. Prosíme tě za druhé lidi. Za ty, jejichž život je ohrožen válkou a pronásledováním. Dej jim znamení své blízkosti. Za ty, kdo jsou přetíženi starostmi, kdo se trápí nemocí, cítí se osamoceni. Prosíme za ty, kdo tě hledají, touží po tobě, volají po tvém odpuštění. Prosíme za ty, které tíží viny. Pomoz nám všem nést náš život takový jaký je, pomoz nám do něj vnášet pokoj. Voláme k našemu společnému Otci: Otče náš?amen.

Poslání: Ř 12,12-16a

Požehnání: Ř 15,13.33

P: 685 I když se rozcházíme