Předcházelo vyprávění dětem
Čtení: Žalm 131
Text: Skutky 17,22 - 28
Bratři a sestry,
touto nedělí začíná postní období. Jeho obsahem je odříkání, skromnost, dobrovolná chudoba, které mají udělat v našem životě prostor něčemu jinému. Mají nám pomoct plně a vědomě prožít velikonoce.
Lámal jsem si hlavu s tím, jak to mám skloubit s rodinnými bohoslužbami, kde je biblický text daný rozvrhem toho, co si děti vypráví na nedělní škole? Co má s postem společného Pavlovo kázání na Areopagu? V něm přece není o ničem z toho ani zmínka!?
Ale pak mi najednou svitlo ? vždyť ono je vlastně celé o té skromnosti a pravdivé chudobě. Jenom se týká oblasti, ve které o ní nejsme zvyklí přemýšlet; v souvislosti, která nás při postu ani nenapadne.
My to odříkání, skromnost a zdrženlivost většinou vztahujeme na věci materiální a světské ? na zábavy, na tučnou stravu, na alkohol ? přemýšlivější je dnes vztáhnou i na televizi, na počítač nebo na auta. Tradičně rozumíme tomu, že bychom tohle měli omezit, abychom v životě udělali prostor pro jinou kvalitu, abychom se soustředili na věci vyšší, duchovní; abychom se koncentrovali na zbožnost.
Jenomže Pavlovo vystoupení na Areopagu ukazuje, jak je té skromnosti, chudoby a zdrženlivosti třeba právě v ní ? ve zbožnosti. Právě v ní je třeba držet sám sebe na uzdě. Nikoli bohatý náboženský život a sebevědomí sebejisté zbožnosti, ale střízlivost, která si uvědomuje svoje meze v poznání Boha a ve vztahu k němu, odpovídá pravdivě Bohu, který je stvořitel a dárce všeho. Teprve ten, kdo se vzdá domnění, že Boha polapil do svých kostelů, bohoslužeb, definic a obrazů ? kdo si právě ve zbožnosti přizná svoje prázdné ruce ? může Boha skutečně hledat a nalézat. Teprve ten, kdo je zdrženlivý ke všemu, co si sám ve své zbožnosti vytvořil, může asi poznávat, jak je nám Bůh blízko všude, i tam, kde bychom jej vůbec nečekali ? jak v něm žijeme, pohybujeme se,
jsme ? jak to říká Pavel. Skromnost a chudoba ve zbožnosti neochuzuje, ale otvírá oči pro nezměrnost a blízkost boží.
A ona se ta skromnost také konkrétně projevuje v podobě Pavlova kázání ? formuje vztah křesťana k lidem jiné víry. Pavel se hned nepustí do bojovné polemiky, ani nemluví v nějakých zaručených pravověrných frázích. Dokonce v tomhle kázání ani na bibli vůbec neodkazuje. Zato cituje řecké básníky, vstřícně a odvážně navazuje na myšlenky tehdejších filosofů, nedrží se zavedených biblických formulací.
Ukazuje, že se křesťan ve světě jinověrců nemusí pohybovat jako povýšený suverén a hulvát. Nemusí se bojovně vymezovat proti všemu. Může, a myslím, že také má, mnoho věcí přijmout, vidět pozitivně a s pokorou hledat styčné body. To není zrada na evangeliu. To je spíš jeho důsledek. Bůh také přijal lidskou řeč a lidskou podobu, aby nám byl srozumitelný. Jeho chudobou jsme zbohaceni. A v postu můžeme skromností své zbožnosti nést to bohatství dál. Amen.