čtení Ef 6.10-17 + povídání Sk 19.23-40
Ahoj děti, VÍTE CO JE TO DAV ? DAV LIDÍ? A KDE SE S NÍM MŮŽEME SETKAT .. TŘEBA KDYŽ VE VELKÉM MĚSTĚ SPĚCHAJÍ LIDÉ DO PRÁCE A Z PRÁCE, NEBO TŘEBA KDYŽ NĚKOMU (MATOUŠOVI) HODNĚ LIDÍ FANDILO NA LYŽAŘSKÝCH ZÁVODECH, NA FOTBALE NEBO NA HOKEJI, NEBO KDYŽ PŘIJEDE NĚJAKÝ ZNÁMÝ ZPĚVÁK?A JAKÉ TO JE, KDYŽ SE ČLOVĚK OCTNE TŘEBA MEZI TĚMI KDO FANDÍ A NĚCO VOLAJÍ, STALO SE VÁM TO NĚKDY??JE TO PŘÍJEMNÉ? A MŮŽETE MÍT V DAVU ODLIŠNÝ NÁZOR? MYSLÍTE, ŽE BY VÁS NĚKDO SLYŠEL A ŽE KDYBY SE VÁM NELÍBILO, CO DAV VOLÁ A KAM JDE, MOHLI BYSTE SAMI ZASÁHNOUT?
Jeden takový rozbouřený dav vznikl v městě Efez. Efez bylo slavné a veliké město. Byly tam krásné domy, prodávalo se tam zboží, které byste si jinde nekoupili, Efezané byli moderní a bohatí. Každé velké město mělo taky svůj chrám. V Efezu měli chrám, který patřil bohyni Artemis. A ten byl jedním z největších na světě. Představte si, že jeho střechu drželo víc než sto sloupů a každý ten sloup byl vysoký jako sedmipatrový dům. A v chrámu byla obrovská socha bohyně Artemis, před kterou si člověk připadal jako mraveneček před slonem. Té se lidé klaněli a nosili jí své oběti a ona se naoplátku měla postarat, aby se městu dobře dařilo. To se také dělo. Jenomže to bylo proto, že město bylo přístav a že tam bylo hodně turistů. A ti turisté si rádi nakupovali sošky a taky zmenšeniny chrámu ? takové, jako tady prodává jeden stánkař.
Ty chrámky a sošky vyráběli stříbrotepci ? hlavně ze zlata, ale taky ze stříbra. Jeden takový stříbrotepec, Demetrios se jmenoval, zaměstnával hodně dalších lidí. A všiml si, že co v Efezu začalo přibývat křesťanů, tak ty zmenšeniny nešly na odbyt. Křesťané je totiž považovali za modly ?VÍTE, CO JE TO MODLA? ? SLYŠELI JSTE TO UŽ NĚKDY? Modlářství je, když uctíváme něco nebo někoho, kdo si nezaslouží být uctíván. A kromě Boha si to nezaslouží nikdo. Modlářství je, když hledáme posilu a pomoc tam, kde žádná není. Když věříme bůžkům, se kterými můžeme obchodovat ? já Ti něco obětuju a Ty mi pak za to něco dáš?Pavlovi z toho bylo zle, protože viděl, že tihle lidé žijí z falešné jistoty..
Demetrios byl na křesťany pěkně dopálený, že mu kazí obchod. Svolal ostatní výrobce a řekl jim: Jestli tu bude ten Pavel i nadále působit, je nebezpečí, že nejen naše práce nebude už tak vyhledávaná, ale že začne upadat i úcta k bohyni Artemidě a jejímu chrámu. Demetriovi se podařilo přesvědčit hodně stříbrotepců, že mají chránit Artemis a celý dav se vydal do ulic a začali volat: Veliká je efezská Artemis!
Ten Demetrios to měl dobře promyšlené. Kdyby řekl na rovinu ? zakážeme křesťanství, protože lidé jdou za Kristem a nekupují naše zboží, usvědčil by sám sebe. To by pak bylo jasné, že mu jde jen o peníze. Ale on použil zbožný obal ? že ne kvůli penězům, ale kvůli bohyni se musí vzbouřit a něco s těmi křesťany udělat. Pobouření se brzy rozšířilo po celém městě a vznikl ještě větší dav a když je lidí pohromadě moc, cítí se daleko silnější a dělají pak i věci, za které by se styděli ? třeba řvou sprostá slova, nebo přeruší provoz nebo použijí násilí, nebo se opíjejí...možná jste někdo slyšeli o některých fotbalových fanoušcích..
V ulicích byl velký křik. A jak si dav razil cestu, potkali dva křesťany, kteří Pavla doprovázeli na cestách ? Gaia a Aristarcha a vlekli je jako nějaké zločince do městského divadla, kam se vešla spousta lidí. Když to Pavel uslyšel, chtěl vyjít mezi lidi, aby se svých spolupracovníků zastal a aby vysvětlil, že křesťanství není nebezpečné učení. Byl dokonce připraven, že bude zbit a možná i kamenován a pro Krista by to podstoupil. MYSLÍTE SI, ŽE BY TO MĚLO CENU, KDYBY SE POKUSIL DOSTAT MEZI ROZVÁŠNĚNÝ DAV? ZKOUŠELI JSTE NĚKDY TŘEBA ŘÍCT NĚCO CELÉ TŘÍDĚ O PŘESTÁVCE ? KDYŽ SE SPOLUŽÁCI BAVÍ, A NEPOSLOUCHAJÍ?..
Efezští bratři mu nedovolili vyjít a já myslím, že dělal to jediné, co v takové situaci mohl, byl s nimi a modlil se.
Zatím v městském divadle (amfiteátr se mu říkalo) vznikl zmatek. Lidé volali jeden přes druhého: pochytejme zrádce! Kupte si zlaté sošky! Hurá na křesťany! ...vždycky se najde dost lidí, kteří si rádi zanadávají i když jim se nic zvláštního neděje. V tom hluku nebyl slyšet ani Demétrios, někteří ani nevěděli, proč se sešli?Jednu chvíli se Židé rozhodli na schody vystrčit jakéhosi Alexandra, který prý uměl dobře mluvit. Ale zkuste povědět něco rozumného takovým lidem...Alexandr zamával rukou a chtěl je utišit, ale dav poznal, že je to žid a začali skandovat veliká je efezská artemis..a vydrželi to celé dvě hodiny.
A tu se objevil v divadle člověk, kterého všichni znali: městský tajemník, důležitý uředník ve městě. A řekl: Copak se stalo tak strašného, že tolik křičíte? Vy, mužové slavného města, se přeci nemusíte bát. Celý svět přece zná bohyni a její sochu. Tak kvůli čemu takový křik? Měli byste se rychle uklidnit, protože jinak bude vaše počínání považováno za vzpouru a to ani nechtějte vidět, co by to znamenalo. A úředník pak ještě pokračoval. Jestli Demetrios proti někomu něco má, jsou tu soudy a úřady, aby soudily spory mezi lidmi. O křesťanech je známo, že nekradou ani neplánují vzpouru, ale vy jste porušili hned několik zákonů.
Myslím, že toho příběhu pro nás vyplývá, že se nemáme přidávat k lidem, kteří si pořád jen stěžují, abychom se nepřidávali k davu (zvlášť, když nevíme o co jde), že nemá cenu říkat něco rozumného lidem v rozvášněném davu a že je moc nebezpečné myslet na peníze, na majetek?a zastírat to náboženstvím jako to udělal Demetrios.

kázáníčko (křestní) Z toho převyprávěného příběhu přečtu jednu větu, kterou řekl městský tajemník davu: Efezané, přivedli jste sem tyto lidi (= křesťany), ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni. (Sk 19.37)
A připomenu několik veršů z listu do Efezu: A tak bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům?Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží.
Bratři a sestry, církev v Efezu nakonec pevně zakotvila. Křesťané žili ve velkoměstě, které se v mnohém neliší od těch dnešních. Byli nejspíš bezvýznamnou hrstkou mezi ostatními obyvateli. Žili mezi těmi, kdo propadli náboženskému obchodu s posvátnými předměty, kdo se stávali součástí zfanatizovaného davu, mezi lidmi, pro které byl výdělek na prvním místě a konzum vytouženým životním stylem. Mnozí Efezané si pro svou pýchu neviděli na špičku nosu.
Do tohoto města píše apoštol Pavel dopis a povzbuzuje efezské křesťany. Nezapomínejte odkud brát sílu. Smysl vašeho života není dán penězi, všelijakými pověrami, modlami, módou, lhostejností nad problémy druhých, ale je zakotven v Ježíši Kristu. Svou sílu hledejte u Pána. V těchto pěti slovech je veliká naděje a povzbuzení. Zápasy, boje i soužení nejsou omylem našeho života. Do života patří, dokonce do života požehnaného, do života, který dal Hospodin! Trápení není někde v závorce. A život bez trápení není pravým životem, což je nám často jako pokušení nabízeno. Náš život je darovaný, požehnaný, omilostněný i s bolestmi i díky problémům! I s těmi nepřáteli, s věkem tmy, se zlými dny.
A k tomu oblecte plnou Boží zbroj. Pás, pancíř, štít, přilbu ? je taková obranná ta Boží zbroj. Pravda, spravedlnost, víra, spasení. Ne zbraně, kterými bychom mohli potírat nepřítele, ale výstroj, která pomůže odolat útokům. Až na jednu výjimku ? ?meč Ducha, jímž je slovo Boží?. Slovo Boží, je jediné co může tnout, rozetnout i zatnout a to přitom není v našem držení. Nikdo nemá slovo Boží, Ducha, jen každému může být propůjčeno pro tu chvíli, událost. Člověk si nebere do ruky meč Ducha, nýbrž sám Hospodin ho vtiskne do ruky - a zase odejme, když přijde konec bitvy.
Zvláštní je, že se tato výstroj může stát skutečnými zbraněmi i proti nám samým. Jak mohu já být opásán něčím tak nedostupným, jako je pravda, obrněn něčím tak nedosažitelným, jako je spravedlnost? Tato Boží zbroj nás brání i před námi samotnými, jsme tak usvědčováni z nepravd, nespravedlností, nevěr a nedůvěry.
Svět je podobně jako každý z nás uvnitř napjatý, rozeklaný, je tvořen z dobrého a zlého, z pokušení a odolávání, z víry a pochybnosti?. Abychom dobře tímto světem prošli, dostáváme na cestu vklad, který však užijeme, až když rozpoznáme jeho potřebnost. To jste vy, milí rodičové a kmotři rozpoznali a proto jste dnes přišli požádat o křest své dcerky. Přišli jste spolu s námi prosit Boha o možnost tento vklad užívat.
Sílu k zápasům hledáme jinde, než sami u sebe, už proto, že spravedlnost, pravda a pokoj, spasení nejsou naše kvality. I ty jsou dar. Smíme oblékat výstroj, i když tyto kvality sami nemáme. Má je někdo jiný. My je můžeme jen - řečeno se začátkem oddílu - hledat svou sílu na pravém místě. Za sebe dodávám, že také nacházet. Amen.

křest Karolíny Šoustarové