Daniel Ženatý

158,1

Hospodinova milosrdenství jest plná země. Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou. Zpívejte jemu píseň novou, nebo pravé jest slovo Hospodinovo a všeliké dílo jeho stálé

Píseň 47

Hospodine, Pane náš, ty jsi naše pomoc. Proto přicházíme, abychom o tom byli znovu a znovu ujištěni. Abychom slyšeli o tvých mocných činech, abychom slyšeli co se ti líbí a co se ti hnusí. Přicházíme, abychom slyšeli a přijímali. Dej nám, až odtud odejdeme, abychom to vše v sobě nesli a užívali to ve všední den. Až budeme sami a naše síly budou ochabovat, naše dobrá předsevzetí se začnou hroutit, jedovaté slovo se bude drát na jazyk. Tehdy nám pomoz svým Duchem, aby obživlo vše to slyšené, probudilo se a začalo v nás konat věci, které sami učinit snad ani nemůžeme.
Spolu se všem tvými vyznavači po celé zemi tě chválíme a oslavujeme. A prosíme, buď s námi všemi kdo se na této planetě dnes odvažují přijít, slyšet a s něčím odcházet. Pro zásluhy tvého syna, který s tebou a Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen

Čtení - Fp 2,5-11

Píseň 214
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?. On neušetřil svého vlastního syna , ale za nás všechny jej vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?
Kázání
1 Samuelova 17, celá kapitola, číst 17,45-50

Pelištejci proti Izraelcům. Boj o prostor k životu. Vojska na kopcích, údolí mezi nimi. Z Pelištejského tábora vycházel obrovský muž, a činil Izraelcům návrh. Co navrhuje není tak hloupé. Za každou stranu ať bojuje jeden. Kdo vyhraje, i jeho národ vyhraje. Kdo prohraje, jeho národ bude otročit vítězům. Nemusí umírat tolik lidí, jen jeden ať zemře
Problém je v tom, že za Pelištejce bude bojovat on, obr v bronzové přilbě, v šupinatém pancíři který vážil asi 40 kg, na rameni bronzový oštěp. Hrot jeho kopí vážil 10 kilo.
A k tomu Goliášovy urážky. Rouhavá slova, proti člověku, proti Bohu.
Asi důležité místo pro příběh. Situace, kdy jsou lidé bezbranní proti zrůdné moci. Chvíle, kdy se obyčejný člověk nemůže bránit. Neví co dělat proti ponížení a tak přihlíží a trpí. Kolik lidí trpělo a trpí zvůlí silných bláznů. Kolik bezpráví, úmrtí, lágrů. Viděl jsem náhodou dokument o Němcích v bývalém Rusku. Na milion jich vyhnali do koncentračních táborů na Sibiři. V dobytčích vagónech jeli sedm týdnů do země, kde byli bez práva. Jiní Němci o pár let později posílali jiné národy v obdobných vagónech do podobných lágrů.
Kolik lidí z našeho sboru bylo v koncentrácích a vězeních obou zrůdných ideologií, nacismu a komunismu. Kolik ponížení snesli, možná o nich nikdy nemluvili. Kolik urážek na nich zůstalo. Kolik tupení a znásilnění se odehrálo před jejich bezmocnýma očima. Bývalá Jugoslávie, dnes Severní Korea, Irák, jak se model té situace opakuje. Někde strach a násilí, ponížení, beznaděj. Nemožnost se bránit. A o kus dál, za plotem, za stěnou, za řekou, za údolím je jiný svět, plynou všední dny a normální život.

Davidův boj ukazuje, tu situaci ponížení, kdy nikdo neví jak se bránit. Kdy to prostě nejde. Davidův boj dává naději, že je možné se bránit. Co David dělá to není pouhá oslava mazané chytrosti nad hrubou sílou. Je to paprsek naděje, dobrá zpráva, že je možno se bránit.

Den co vystupuje Goliáš a uráží ochromené Izraelce. Den co den pravidelná potupa, den co den úzkost a hana z bezmoci.
Do toho se vloží příběh o Davidovi. Nejmladší z osmi bratrů. Tajně už pomazaný za budoucího krále. Hospodinův duch je s ním. 3 starší bratři šli do války, otec za nimi posílá nejmladšího Davida, ať jim donese deset chlebů a deset homolí cukru. David jde, dostane se k bratřím až do bojové řady a zažije každodenní pravidelnou urážku a potupu.

A jakoby náhodou se dozví od neznámého muže, že král slíbil odměnu tomu, kdo Goliáše porazí. A David pak chodí táborem, ověřuje si, zda je to skutečně pravda, co král slíbil. A ti kdo t slyší se cítí obviněni, jakoby se jich David ptal, tak proč jste se ještě nikdo to toho nepustil? To zřejmě cítí i jeho bratři, vztekají se na Davida, obviňují ho, že má zlé srdce a že tam je jen jako divák, aby se pásl na jejich potupě.

David se dostane až k Saulovi, ale Saul si toto setkání zřejmě nezapamatoval. Na konci po slavném vítězství se všech kolem sebe několikrát ptá, čí syn je ten mládenec.
Saul se snaží Davida varovat, že je David mladý a nezkušený. David odpoví, že už při obraně stád svého otce zabil lva a medvěda, tak proč by si neporadil s tím nafoukaným obrem.
A jako první v celém příběhu vnáší do děje také Pána Boha. Hospodin, který mne vytrhl ze spárů lva a medvěda mne vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce. Poprvé se na scénu dostává víra.
Saul se pokouší Davida navléct do válečné zbroje. David se v tom však nemohl pohnout, všechno odložil, z potoka vylovil pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, vzal prak a šel.
David proti Goliáši, Goliášovy urážky míří na hlavu Davida, Davidovo vyznání, že s ním je Hospodin míří zpět ke Goliášovi jako odpověď.
Pak Goliáš vykročil proti Davidovi, David rychle vyběhl z řady, sáhl do mošny, vytáhl kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Čteme že jej usmrtil. Pak přiběhl k bezvládnému tělu, vytáhl Goliášův meč a usekl Goliášovi hlavu. A čteme vzápětí ještě jednou, a usmrtil ho.
Je asi zbytečné spekulovat, zda Goliáš zemřel hned po ráně kamenem do čela, nebo byl omráčen a zemřel až mu David usekl hlavu. Pro nás asi je důležité, že David ho chtěl zabít. Že to nebyla náhoda, že ho tím kamenem praštil víc než chtěl.
Izraelci pak pronásledují Pelištjce, vyplenili jejich tábory. Saul se dvakrát zeptá čí je David syn, možná už se bojí aby stejně jako si poradil s Goliášem si neporadil s ním. Ani Davidovi nepoděkuje, ba při návratu z bitvy těžce nese, že davy provolávají Davidovi větší slávu, než jemu.

Co s tím příběhem dnes?

Příběh říká, že proti potupě a bezmoci je nutno najít zbraň. I kdyby to měly být oblázky z potoka a osobní šikovnost. Dává naději těm, kdo to sami nezvládnou se z toho dostat ven. Nikoho se nedovolají a před jejich očima se děje hrůza. Dává naději, že to tak není Boží vůle, že to není Bohu milé a že Bůh dává pomoc. Příběh dává naději, že Bůh nechce, aby člověk kterého stvořil, takto trpěl v bezmoci ponížení.

Otázky:
Jak dlouho to ale trvá, než přijde naděje, než se něco změní. V příběhu 40 dní, jindy 40 let. Dlouhá doba, kolik lidí se v těch lágrech a vagónech umřelo a nedočkalo se zde na světě žádné naděje?

A co Bůh? A co Kristus? Co dělá když vidí, že to není svět který stvořil? No právě. Rodí se víra, která pomáhá. Víra, že Bůh v Kristu trpí také. Podobně jako David přichází a přemáhá zlo. Ale stojí ho to vlastní život. A také před zlem neuhne. S pomocí Boží je vůči zlu tvrdý a neústupný. Vyhání ďábly, zbavuje posedlosti, uzdravuje nemoci, a pustí se do boje i se smrtí. A vytrvá. Vytrvá až k vlastní smrti. Proti tomuto Božímu činu je i smrt slabá.

Co z toho? Co z toho dnes pro ty, kdo trpí ponížením, urážkami, ztrátou důstojnosti? Snad dvě věci.
Jednak - naděje. Kristus je v tom s vámi. Zlu a smrti neuhnul. Dává život. Snad, se z jeho pomocí najde nějaká cesta, kudy z toho ven.

A také - výzva k odvaze se bránit. Bránit se vírou, že Bůh je se mnou. Bránit se třeba i oblázky a šikovností. Co Bůh zaplatil vlastní krví, svobodu a život pro člověka, to přece nemůžeme jen tak ztratit.

Píseň 379

Přímluvná modlitba:
Pane Ježíši Kriste, někdy v tom máme zmatek. Můžeme se bránit zlému? A co když to ty druhé bude bolet? Co když se na nás budou zlobit? Prosíme, buď v těchto těžkých rozhodováních s námi. A dej, ať si vzpomeneme na tebe, který dáváš život, nejen život na chvíli, ale život věčný. Ty jsi proti zlu bojoval, neuhnul jsi před ním, věřil jsi, že je s tebou tvůj Otec.
Dej nám sílu, abychom tě napodobovali a šli za tebou. Opásáni láskou, pravdou, milosrdenstvím potkávali ty, které jsi také stvořil. Je milovali, jim spasení přáli.
A když se nám nebude dařit, abychom měli naději, že jsi s námi. A že zloba a ponížení a smrt nejsou tvým světem.
A dávej nám odvahu držet pevně to, co jsi svou krví draze zaplatil.
Proto prosíme za ty, kdo i dnes na tváři země odvahu ztrácejí a naději nikde kolem sebe nevidí.
Společně voláme ?
Spol voláme Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi,
chléb náš vezdejší dej nám dnes,
a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům
a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého,
neboť tvé jest království i moc i sláva na věky

Poslání Ř 12,17-21

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
Věrný je ten, který vás povolal. On to také učiní. 1 Te 5,23-24

685