Daniel Ženatý

158,1

Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc. Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

138

Bože a Pane náš, okoušíme pravdivost slov, že dnové člověka jsou jako tráva. Plynou závratně rychle. Roky končí a začínají, letopočty se mění, nestačíme se ani pořádně ohlížet, nestačíme se ani pořádně dívat dopředu. V takovém rozpoložení okoušíme pravdivost slov, že tvé milosrdenství je stálé. Že díla rukou svých neopouštíš. Že nebe i země pominou, ale tvé slovo zůstává na věky.

Vyznáváme na sebe, že jsme v tomto roce udělali mnoho chyb. Že jsme mnoho věcí nedokončili podle svých představ. Prosíme, odpusť nám pokud to byly věci, jimiž jsme zarmoutili tebe, nebo své bližní.

Okusili jsme radost a krásné věci, okusili jsme smutek a žal. Radovali jsme se z narození, plakali jsme nad úmrtími.

Takoví jsme a o to více se spoléháme na tvou věrnost. Z celého srdce svého se přidáváme k žalmistovi a spolu s ním voláme - dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho. Amen

Mt 5,43-48

531

kázání

Žalm 136,26 - Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.

Moudrý muž S. Peck, teolog, spisovatel, doporučuje, abychom přijali, že život je těžký. Abychom si nastavili jako výchozí pozici, že život je těžký. Těžký je normální. Co je pod tím, je skutečný problém. Co je nad tím, je dar.

Pokud přijmeme, že život je těžký, pak se změní náš pohled na věci, které jej těžkým činí. Přestaneme se domnívat, že to je nespravedlivé, že je život těžký. Není to nespravedlivé. Je to tak. Je není neexistuje. Do takového světa jsme byli stvořeni, jiný nás nečeká, jiný nám Bůh neslibuje.

Co s tím, že je život těžký? Smíme s tím bojovat, zápasit, vyrovnávat se. Jako ti, kdo to neberou jako osobní křivdu, jako projev nespravedlnosti. Smíme s tím bojovat, víme, že nás to čeká. Není to křivda ani nevděk. Je to život.

A bojovat s tím smíme různě. Pomocí všech pomůcek a nástrojů, které máme k dispozici. Rozdělme je na nástroje lidské a na nástroje Boží.

Ty lidské. Je jich mnoho. Třeba slušnost a ochota naslouchat.

Slušnosti se učíme. Vždy se lamentovalo, jak je ta mladá generace nevychovaná. No, co je svět světem to bylo tak, že mladí jsou více drzí a mají vystupování, které může provokovat. Ale kupodivu, jak ti mladí jezdí po světě, dívají se, načichnou nějakými způsoby, někdy se zdá, že je to omlelo tak, že jsou slušného jednání schopni víc, než generace střední a starší.

Ochota naslouchat ? vzácné zboží! Ochota naslouchat nad zlato! Nedychtíme po tom, aby nám někdo dával rychlé a snadné odpovědi na naše problémy. Dychtíme, aby je někdo slyšel.

Ty Boží. Úcta k druhému, protože i o něm vím to tajemství, že je Božím stvořením, že i pro něj Kristus zemřel. To dává druhému úctu, důstojnost a vážnost, i když s ním vůbec nesouhlasím.

A pak ochota ke smíření. Co Kristus učinil nám, to já smím napodobovat, také činit. Smíření, odpuštění, tyto nástroje dobře užijeme tehdy, když je vezmeme od Boha. On se s nánmi smiřuje, odpouští nám.

Tak, to jsou některé nástroje, kterými jsme vybaveni k tomu, abychom bez hořkosti a pocitu mimořádnosti bojovali s tím, že život je těžký. Lidské ? mj. slušnost a ochota naslouchat, Boží, mj. úcta k druhému a touha po smíření.

A dnes Silvestr, poslední den roku. A co náš sbor? Jaký to byl rok?

Obecně řeknu, že i život ve sboru jen těžký a není se třeba k smrti znepokojovat, když tomu tak je. Ano, je těžký. Jsme zde různí lidé. Máme jiné zvyky, líbí se nám jiné věci, volíme jiné strany, máme různé názory na věci kolem nás. Přinášíme do sboru rozdílné postoje ze zaměstnání, spory, které nás trápí na pracovišti. To není nic špatného. Nepřicházíme sem proto, abychom byli otesáni od svých názorů do nějaké šablony, a pak teprve jsme schopni tvořit sbor. To ne. Jsme a zůstaňme různí.

Tak to je, to je výchozí bod. Jsme různí a to může být těžké. Smíme s tím něco dělat. Nejděsnější způsob, který církev provází po celou dobu její existence je, že se snažíme druhého přitesat ke svému obrazu. To by se ti mělo líbit, tuhle stranu bys volit neměl, měl bys být takový či makový. Slepá cesta, která přináší bol a smutek. Ochromuje, činí z nás osekané mrzáky bez schopnosti vlastního pohybu.

Lepší cesta je vzít to jako fakt, je to tak že jsme různí, je to těžké a někdy si můžeme jít na nervy.

Ale vždyť máme výbavu s níž se můžeme pustit do toho, co s tím. Smíme užít tu výbavu obecnou. Slušnost. Ochota naslouchat.

A smíme užít i tu výbavu Boží. Sborem se stáváme tehdy, když k tomu abychom spolu žili užíváme tyto nástroje. Lidské, a především Boží. Nacházíme odvahu, učíme se tyto nástroje užít. To co Bůh dává, to nasazovat tam, kde je toho třeba. A Ježíš upozorňuje, užít to tam, kde je vše v pořádku, těm, s nimiž žiji v lásce a nemám žádný konflikt, to dovede každý. Ale užít ji jako nástroj k tomu, abych mohl žít s druhým, který je jiný a přesto Boží stvoření, to je něco. To je ono. To je místo sboru.

A tak, když se díváme na náš sbor v roce 2002, pak jej nemůžeme hodnotit podle toho, zda jsme měli shodné či neshodné názory na mnohé věci. Měli a jinak to být nemohlo. Musíme hodnotit podle toho, kolik jsme do toho investovali lásky, osobního smíření, osobního odpuštění. Pak je to sbor křesťanské církve. Kde se toto investuje, s tímto zachází, toto užívá. Kde různí lidé, které spojuje víra v jednoho Boha, spolu žijí pomocí přijaté lásky a odpuštění.

Konkrétně.

Co bylo těžké: Malování kostela asi nejvíc. Jak, kdy, kde na to vzít. Není nic špatného, že jsme to viděli různě. To je výchozí rovina, jiná nešla očekávat. Otázka podle níž se to hodnotí, jak jsme to zvládli je, zda jsme to řešili pomocí slušnosti, ochoty naslouchat a touhy po smíření. Jak v tom kostele bereme vážně slovo Boží a svatou večeři Páně. Jistě, Slovo Boží a večeře Páně za mne nevyřeší otázku vkusu. Tam mohu zůstat sám, mohu prohrát. Ale pomáhá řešit otázku vztahu k těm, kdo se mnou tento sbor tvoří.

Sbor není místem stejných lidí. Je místem, kde se Kristova milost přijímá a kde se z ní žije. A žije se z ní tak, že nacházím sílu k odpuštění.

A v tom těžkém životě jsme okoušeli mnoho, co je navíc. Mnoho krásného. Mnoho nač nemáme nárok, a ono se to dělo a bylo to.

Bezpočet shromáždění. Nedělní, v týdnu, v nich se něco děje. Něco důležitého. Ani jedno nebylo zbytečné.

Čerstvý příklad, shromáždění v Blažkově, 77 nás bylo 26.12. největší počet za 13 let, které v tomto sboru jsem.

A shromáždění zde na 1.sv. vánoční. Tolik mladých lidí a střední generace, to je dar, to je zázrak. A mnoho starších, kteří nemohli přijít a byli s námi v myslích a srdcích.

Velká obětavost. Není samozřejmé, sbírky na povodně, JJ, salár, malování.

Konfirmace dospělých.

Zájezd na Bohemku a Veselinovku.

Rodinná neděle,

mládež v Německu,

pobyt v Innsbrucku,

přátelé z Německa,

koncerty, zájezdy.

Návštěvy, hovoříme jak složitý a těžký život. A někdy neznáme odpověď.

Mnoho dobrých věcí, které rostou a fungují samostatně, na sboru nezávisle, ale mají mnohé kořeny s naším sborem berou z něj a čerpají ? Klub Sluníčko, HHV, časopis Horácko. To je na víc, to je Boží milost, to je ovoce víry.

Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné. Vstupuje do života, který je těžký.

568

PJK, prosíme za ty, kdo v končícím roce okusili úzkostí a trápení víc, než je k unesení. Za ty, kdo se rozloučili se svými milými a je jim smutno. Za ty, kdo se dozvěděli o své těžké nemoci.

Prosíme za naši církev i náš sbor. Zapaluj víru upřímnou, bez přetvářky, dávej ochotu a odvahu nabízet ostatním tu milost, kterou jsme od tebe přijali.

Prosíme za sbory ve Veselinovce, Bohemce, v Betzingen i Innsbrucku a děkujeme za dary setkávání.

Přijmi naši vděčnost za to, že jsi byl s námi a že jsme ze tvé milosti a ke tvé slávě okoušeli darů shromáždění, setkání, potěšení, radosti i napomenutí. Děkujeme za tento sbor, který je sborem tvým a každého z nás.

Dávej sílu, abychom vydrželi být normální a na nic si nehráli ani před sebou, ani před druhými, ani před tebou.

Spol voláme Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi,chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky

poslání ?Ef 5,15-20

Požehnejž tobě Hospodin a ostříhej tebe, osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě, obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě svůj pokoj.

568