Uložit kázání jako mp3.

Kázání na text Lk 1,26-45 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28 Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." 29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30 Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." 34 Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" 35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37 Neboť 'u Boha není nic nemožného'." 38 Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel. 39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. 40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. 41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým 42 a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. 43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? 44 Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. 45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."

Pánové – Zachariáš i Josef, Augustus i Quirinius – prominou, ale Vánoce podle Lukáše se točí spíš kolem žen. Evangelista Lukáš si dá záležet na přesném zařazení děje, za vlády, kterých králů se, co odehrává, ale to nejhezčí vřazení zní „když byla Alžběta v šestém měsíci“. Císaři a místodržící, jejich výnosy a příkazy blednou v porovnání s tím, co se odehrává, když „Alžběta byla v šestém měsíci“!

Anděl Gabriel toho tehdy neměl málo na práci. Už měl za sebou ne zcela úspěšné jednání se Zachariášem, za nímž se rozhostilo ticho. Teď je poslán za Marií a je to jiné. Ta jeho slova přijme. Podle teologického domyšlení bratří katolíků je důvodem to, že je jiná, od narození čistá, takže dovede, co jiný ne, totiž přitakat Božímu spásnému záměru s ní.

Údiv je reakci Marie, nikoli panika, strach, ani odmítnutí. Samozřejmě ani žádné velké přitakání, tak by to chodilo leda v nějaké červené literatuře, v životě a Bibli je to jinak. Kdo možná přitaká rychle, ten neví, oč jde. A bude to starost, od samého počátku či hned početí. A i za života svého syna a jeho působení si s ním jeho maminka užije, a on s ní. Není to žádná procházka růžovým sadem, co Marii čeká, ale ona to přijme, jako úkol, jako služebnice svého Pána…

Ale to předbíhám. Příslib milosti Boží tu předchází všecko, co je z nás a znamená pro Marii i pro každého z nás příslib Boží síly a výzbroje. Andělská slova jsou nejprve velikým ujištěním. Ale Marii teď bude dáno zároveň zřetelně zakusit, že když je řeč o Boží milosti, že nejde o nějaká laciná a nezávazná slova. Bez tvojí veliké osobní odvahy víry, to, milá slečno, nyní nepůjde: Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Nalezlas milost u Boha. Proto, abys teď nastoupila pěkně náročnou a nezaručenou cestu. Odvážíš se? Uvěříš? - Ale co ti, co budou kolem? Co milý Josef na to? A co strážci mravů? Budou se ochotni spokojit s vysvětlením, že Bůh posílá na svět Mesiáše prostřednictvím jedné nazaretské svobodné matky?

Nedal by se najít vhodnější způsob? Vždyť jde o narození tvého Syna, proč tu má být dáno tolik důvodů pro pohoršování mravokárců a pro posměch škodolibců. To je opravdu nutné, Bože, takto provokovat? Proč to musí být spojeno s takovou prověrkou důvěry a věrnosti i v tom nejužším vztahu, o který Marii také jde. A vzhledem k zákonným zásadám - jak stanovil Mojžíš, znamená přitakat andělskému zvěstování riskovat všecko, nejen pověst a známost s Josefem, nýbrž sám život.

Maria je tu příkladem, že příslib milosti Boží nevede k pohodlnému životu, ale že je výzvou k velikému, odvážnému, riskantnímu, konkrétnímu nekonvenčnímu životnímu rozhodnutí. Dívka Maria toho rozhodnutí byla schopna.

Odpovědí její víry je věta: Hle, jsem služebnice Páně. Staniž se mi podle tvého slova. Odvaha její víry, odvaha víry dívky z Nazareta, je větší, než tomu bylo v případě kněze Zachariáše. Zachariášovy rozpaky nad setkáním s andělem Gabrielem končily v pochybnosti a v němotě. Mariina odvaha víry končí chvalozpěvem. Však nám ho tam celý Lukáš pěkně zapíše. Ten chvalozpěv je výrazem důvěry v situaci, která je příslibem dramatického pokračování. A i když třeba Marie ještě ani neví, co přesně přijde dál, a jak se to vlastně všecko může stát, ve víře přece do věci půjde tak, jak si přeje ten, u něhož není nic nemožného.

Ale ještě k jednomu předvánočnímu setkání dojde a na chvalozpěv přijde až tehdy, kdy se Maria přesvědčí, kdy se setká s Alžbětou, aby se možná ujistila o tom, že anděl nemluví jen tak do větru. A tak jde a setká se s příbuznou Alžbětou, která má být také podle andělských slov těhotná.

Snad nejde jen o potvrzení andělových slov, ale také o sdílení radosti s někým, kdo prochází něčím podobným. Jak se maminky dávají až podnes dohromady. To platí taky pro Marii a Alžbětu. Ale samozřejmě jde také o obraz společenství, které to adventně-vánoční dění dává do pohybu a vybízí k němu. Kdyby se to mohlo – bylo by dobře zopakovat, je advent, jsou Vánoce – rychle taky ven, za druhými, na návštěvu, promluvit a být spolu. I v radosti. A třeba i v otázkách.

Když Alžběta spatří Marii, dítě se v jejím těle pohne a je naplněna Duchem svatým. Advent a Vánoce nás nemají upokojit a zklidnit, ale taky nás nakopnout v tom dobrém, pohnout dobrým směrem, posílit a poslat na cestu a na ní povzbudit. V Duchu a k chvále.

Snad tedy nejde jen o radost z nového života, který už je takřka viditelně na cestě, ani jen radost ze setkání, i když i to je velká síla a díky Bohu a lidem za techniku, která to letos zajistí, když spolu tolik moci být nemůžeme. Ale ještě i něco víc, něco, co se do evangelia dostalo právě skrze ženy a co evangelium činí evangeliem…

(víc než inspirováno kázáním Jana Nohavici)

Modlitba: Pane, prosíme, dávej nám odvahu pro konkrétní rozhodování víry. I tehdy, kdy se před námi bude otevírat úzká cesta. Chystáme se na svátky a budou jiné. Ať to není jen nevýhodou, ať i v tom objevíme dobré, ať i v hořkosti objevíme kapku sladkosti, v nemyslnosti smysl. Děkujeme za milost, která přichází, děkujeme za společenství, za každé slovo, návštěvu a setkání, které nám otevírají dveře ke tvému světlu. Děkujeme za narození nové naděje.