Kázání na text J 1,43-51 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!" Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta." Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!" Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti." Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem." "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší." A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."

Jsme různí. A je to tak dobře. Z mnoha důvodu. A různí byli i Ježíšovi učedníci. Filip kupříkladu se nadchne a hned, že „nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš i proroci“. Heuréka, haleluja! A to mu úplně stačí a nadšeně o tom povídá dalším. Natanael, když to uslyší, začne pochybovat a klást všetečné dotazy. Ale oba najdou své místo u Ježíše, oba se stanou jeho učedníky.

Pochybovat není špatně. Špatně je, myslím, když člověkem už nic nepohne, nic se ho nedotkne, všechno ví, všechno zná předem. Už nemá za čím by šel, o čem by se chtěl přesvědčit. Dostal jsem k Vánocům knížku rozhovorů dvou katolických mystiků současnosti (Anselma Grüna a Davida Steindl-Rasta). Ten německý se lidí, kteří za ním přijdou a říkají, že se mají špatně a nenacházejí smysl života - nejprve zeptá – co vás dojímá, co vámi pohne – a děsí ho, když lidé řeknou – že vlastně nic – ani příroda, hudba, umění, literatura, velké příběhy tragické či romantické. „Jestliže se někdo nenechá vůbec ničím dojmout, pak mu nemohu zprostředkovat ani Boha,“ uzavírá část své úvahy Anselm Grün.

Natanael byl ten případ, který se pohnout dal - ač nejprve spíš k pochybám. Když slyší – našli jsme Mesiáše a je z Nazareta – nespolkne své kritické předporozumění. Jestli Nazaret až příliš znal, nebo znal odtamtud někoho, kdo mu něco zlého provedl, těžko říct. Ale pochybuje. Natanael je zobrazen jako první pochybující. Zdravě pochybující vyjde záhy najevo. Jeho všetečná a pochybovačná otázka není shledána jako projev malé víry, ale naopak – jako projev víry dospělé; a v celém evangeliu podle Jana hrají otázky (a odpovědi, někdy i odpovědi beze slov) svou nezastupitelnou roli. I Ježíšova první slova jsou slova otázky, co chcete a koho že to hledáte. A Filip Natanaelovi jeho otázky a pochyby nerozmlouvá, ale prostě ho vezme za Ježíšem. Jak prosté. Vzít k Ježíši, jen pojď a přesvědč se, jestli nemůže i z Nazareta vzejít něco dobrého.

Je povánočně zvláštní, že se tady nikterak nepolemizuje s tím, že Ježíš přece není jen z Nazaretu, ale (taky) z Betléma. Evangelista Jan o tom jistě ví, ale Natanaelovi to proto nevymlouvá. Ten totiž nebude osloven tím, že se dozví něco z tajemství Ježíšova původu a života, že nahlédne pod deku jemu, ale že tomu bude naopak. Ježíš si ho již všiml, a právě to zřejmě rozhodne o tom, že Natanael se za ním vydá. Ježíš nahlédne do soukromí Natanaelovi:

Viděl jsem tě pod fíkem. Pod fíkovníkem se dá dělat leccos. Pod fíkovníkem se dá dělat leccos i méně počestného. Ale dají se tam také studovat Písma, což se pokoušejí vyložit a doložit generace zbožných vykladačů, pro které je právě to nejlákavější alternativou. Pod fíkovníkem se ale dá stejně dobře lenošit, číst cokoli jiného, přemýšlet o sebevraždě, či přece jen o příchodu Mesiáše a Božího království.

Ježíš se stal pro Natanaela jeho spasitelem a učitelem, protože mu řekl to, co Natanael potřeboval slyšet. Vyslovil přesně jeho situaci. To je první evangelium tohoto rozhovoru. Ta druhá, „přidružená“ dobrá zpráva je, že ten Natanaelův soukromý problém nemusejí proto ještě znát a probírat generace a generace čtenářů na všemožných křesťanských pavlačích. Jinými slovy: Ježíš je dobrý pastýř. To jest - pomůže a nevynáší drby.

A Natanael uvěří a svou víru a důvěru nečekanou a přece nalezenou u Ježíše hned vyzná: „Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ To, k čemu se ostatní evangelisté pomalu prokousávají a od lidí to zazní až po mnohé době strávené s Ježíšem, tu u Jana zazní hned na začátku, od prvního vyznávajícího – ač prve pochybující, ovšem nechajícího se k něčemu pohnout.

Co Kristova církev trvá, neděje se to jinak. A myslím, že to jinak nejde a nepůjde. Že někdo oslovený Ježíšem přivede zase jednoho či dva další. Aby viděl, zažil a případně se přesvědčil, že u Ježíše je spása a záchrana, že on je mistr života věčného. Že než o Ježíši mluvit, je lepší mluvit s ním. Než mluvit o setkání s ním, s ním se setkat. Zažít, že On o nás ví, dřív, než jsme se ho my sami vydali hledat.

A setkali se ještě s něčím navíc. To, co pokládá Natanael za rozhodující, ba dost možná největší věc svého života, že jej Ježíš zná a vidí o mnoho dřív, než on spatří jeho, největší není. Ten, který ho opravdu zná, mu říká: „Uvidíš věci daleko větší.“ Kdysi ve snu viděl Jákob sestupovat a vystupovat anděly z nebe. Ale to, co byl tenkrát sen, je teď skutečností, kterou budou prožívat ti, kdo s Ježíšem půjdou jako učedníci.

„Amen, amen pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ Boží moc a slávu budou učedníci vidět právě na něm, který si je povolal, aby zvěstovali světu, že syn Mariin a Josefův z toho Nazaretu, kde není nic dobrého, je Boží Syn a Král svého lidu. A už to nebude sen. A právě takovou otevřenost vůči budoucímu to předpokládá a povzbuzuje.

(Jeden moderní filozof vyjádřil lidskou situaci slovy: „Nad námi je prázdné nebe.“ To znamená, že můžeme spoléhat jen na sebe. Evangelium však říká: protože přišel Syn Boží na náš svět nebesa jsou otevřená, abychom měli výhled k naději a záchraně. Abychom ještě měli co očekávat, o čem se přesvědčit, za čím jít. Ten, který znal tak důkladně Natanaela, zná každého z nás ve vší naší ubohosti: „nejsou mu cizí naše slabosti, vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ (Žd 4, 15n))

Modleme se: Pane Ježíši Kriste, přesvědčili jsme se sami o tom, že ty nás znáš a přece přijímáš. Kéž bychom dovedli k tobě přivést někoho dalšího, Natanaela, své dítě, vnouče, člověka, který potřebuje vědět, že ho někdo vidí i v jeho trápení, bolesti, nepatrnosti. Aby u tebe spolu s námi nalezl spásu. Amen