Hana Pfannová

P: 111,1 Slavit budu Boha svého

Introit: Hospodin praví: Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma.. Lv 26,13

P: 42 Jako jelen mučen žízní

M: Bože, okoušíme denně tvé milosrdenství, tvou pravdu a tvou spravedlnost. Toužíme i dnes je přijmout jako tvůj dar.

Vidíš, jak je nám to často zatěžko být také milosrdní, pravdiví a spravedliví. Nic před tebou neskrýváme. Prosíme, odpusť nám.

Otevři naše srdce, abychom slyšeli co slyšet máme, abychom pochopili, že to milé i nemilé mluvíš k nám, a ne k těm, kdo stojí vedle nás.

I dnes tobě, svatý Bože, děkujeme. Za každý den který jsi nám ze své milosti dal. Za každou chvíli, kdy jsme poznávali, že jsi s námi. Za odvahu prosit o smíření, za odvahu vidět druhého jako tvé stvoření a ne jako skrytého nepřítele.

Žehnej tuto chvíli, nám, i všem, kdo tě dnes spolu s námi a anděly v nebesích ctí a chválí.

Amen

1. čtení: Ž 68,4-7a. 20-21

P: 546 Má duše, Pána svého chval

Kázání: Židům 10,(32)35-36

K: Protož nezamítejte smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu. Než potřebí jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

NEP: Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.

Adresáty dopisu potkalo něco zlého. Pronásledování, nepřátelství, neštěstí. Zápasili s utrpením. Někteří trpěli na vlastním těle, umírali. Jiní na jejich utrpení hleděli, museli se s ním těžce vyrovnávat, protože byli jeho očitými svědky anebo postiženým pomáhali a podepírali je. Mnozí přišli o majetek.

Tak zpravuje o situaci pisatel dopisu. Lidé jsou znejistělí, bojí se, co přijde dál. Jejich víra je otřesena prožitým utrpením. I víra může být najednou unavena, může se stát křehkou, zranitelnou, ohroženou, když se setká s událostmi, kterým nerozumí.

V takové chvíli je dobré slyšet jasné slovo. Čteme ho v dopise Židům. ?Neodhazujte svou důvěru!?

Vzpomeňte si na dny, kdy vám bylo lépe. Kdy vás nikdo neohrožoval, byli jste zdraví, svobodní, měli jste všechno, co jste k životu potřebovali. Byli jste plni radostné důvěry. Spoléhali jste na Pána Boha, lidé kolem vás znali jako lidi otevřené, odvážné, upřímné. Podepřeni pevným spolehnutím na Pána Boha jste prosvěcovali svoje okolí.

Pak přišel čas, že do života vstoupilo zlo. A slyšíme: ?Neodhazujte svou důvěru, nepřestaňte spoléhat, nevzdávejte se naděje, že je Pán Bůh s vámi!?

Stále se musíme vyrovnávat se zlými věcmi. Stále se vlastně můžeme cítit ohroženi. Přírodou, lidmi. Zdravý a normální život je ohrožován fanatismem, bezduchým násilím, nemocí, smrtí. Hledáme příčiny toho všeho, mnohdy se jen dohadujeme, nevíme, nejistota člověku klidu nepřidá. Někdy je to, jako by se náhle zatáhla černá opona, není vidět na krok dál, vyhlídky žádné, co dál?

V takové chvíli člověk zápasí se samotným Bohem. Kde Pane jsi, kdo za to může? Lidé se ptají: kde je Bůh, když trpí děti, když se valí voda, když je najednou všechno jinak než bylo? Pisatel epištoly v takovou chvíli volá: ?neodhazujte svou důvěru!?

Voják, který utíká z bojiště, odhazuje zbraně, protože ho tíží na útěku. Člověk v krizi odhazuje všechno, co shledal nepotřebným, bezcenným, zbavuje se všeho, co ho zatěžuje a stahuje zpět. Ale můžeme odhodit důvěru a spolehnutí na Boha jako něco zbytečného a nepotřebného?

Odhoďte to, co vám svazuje ruce a nohy! Zbavme se toho, co svazuje naši mysl, co omezuje náš rozhled. Však ve chvíli, kdy se všechno třese, člověk dobře pozná, co je opravdu důležité. Najednou vidí, co k životu skutečně nezbytně potřebuje a také jak mnoho nedůležitého harampádí s sebou životem vláčí.

Ale nepouštějme se Boha, nezahazujme radostnou důvěru, jak bychom bez ní mohli chodit zpříma? Jak bychom se bez ní mohli s odvahou pustit do hromady trosek, která po zlém čase zbyla?

Bůh nestojí v neštěstí proti nám. On stojí přece na naší straně. Nevzdávejme se smělé důvěry.

Držme se důvěry, smělé doufanlivosti v našeho Pána, jak píší kraličtí, protože máme ještě něco před sebou.

I to je potřeba slyšet v době, kdy jsou lidé znejistělí a otřesení. To není konec. Máme ještě něco před sebou. Mzdu, odměnu, zaslíbení. Nebo jinak - život. Život pravý, plný, v tomto smyslu věčný. Takový život, který nám nikdo nemůže vzít. V blízkosti Pána Boha, Pánem Bohem podepřeni, milováni, přijati, spolu s ostatními bratry a sestrami, všichni společně na jedné veliké hostině?

Jenže než to přijde, uplyne ještě nějaký čas. Než život bude opravdu plný jenom blízkosti a lásky a milosti, to bude ještě trvat. A pro ten čas ještě něco potřebujeme.

?Vytrvalost pak nutně potřebujete, abyste činili vůli Boží, a tak získali zaslíbení.? Vytrvalost a trpělivost. Možná to zní trochu nepřitažlivě, nezajímavě. Trpělivost a vytrvalost se nenosí. Nejlepší je, když je všechno rychle a hned.

Ale skutečná trpělivost není nečinnost, ruce složené do klína a znuděný pohled z okna. Trpělivost pramení v srdci, které je plné důvěry a naděje, že příští dny přinesou nové věci. Že se život netočí v jednotvárném kruhu, ale máme před sebou dny naplněné Božími dary. Trpělivost má ovšem také oči, které ty dary umí vidět. Nejsou vždy vidět na první pohled, nekřičí na nás z tabulí podél silnice. Ale trpělivé a vnímavé srdce je vidí.

Trpělivost také bere vážně přítomnost. Netrpělivost, snaha mít všechno hned, pohrdá dneškem, přítomnou chvílí. Jako by den, kdy ještě na něco čekáme, nestál za žití. Jen ho přežít, už aby byl pryč. Trpělivost si váží tohoto dne, vidí jej jako příležitost, jako možnost, jako čas, kdy je možné něco dělat. Můžeme dělat to, co je Pánu Bohu milé, co se mu líbí, z čeho má radost. Dělat to, z čeho se budou radovat lidé kolem nás, co je potěší, uzdraví, dodá odvahu, naději. To nejsou často veliké věci, i když ? kdo ví, co je před Bohem veliké a co nestojí za řeč?

Nutně potřebujeme aktivní, otevřenou, smělou vytrvalost a trpělivost. Abychom byli schopni něco dělat v tomto čase, který je plný utrpení na světě i v nejbližším okolí. Abychom dokázali vytrvat v činění dobrého i v těžkostech a zápasech, které nikoho neminou.

Tak prosíme Pána Boha o odvahu dělat prostor lásce, pokoji, spravedlnosti. Smíme důvěřovat, protože před námi není tma a černá díra, ale dostali jsme zaslíbení plného života. Proto žijeme naplno už teď a tady, stojíme oběma nohama na zemi a při všem trápení máme možnost něco dělat. A přitom jdeme s důvěrou dopředu, s pohledem upřeným k Ježíši Kristu, který podává ruku těm, kdo trpí a potřebují Boží blízkost. Amen.

P: 209 Ó slunce spravednosti

Ohlášení

M: Pane, daruj nám důvěru, odvahu, otevřenost. Posiluj nás, když nám dochází trpělivost. Dávej nám vytrvalost, i když se nám zdá, že na ni nemáme sílu. Napřimuj nás, když bychom chtěli klesnout.

Posílej za námi naše bližní, aby se stávali anděly, kteří přináší tvou moc a sílu.

Prosíme, rozprostři naději nad celým stvořením.

Prosíme, dávej nám odvahu věřit, že přes všechny obtíže a pády je tvá cesta dobrá.

Prosíme za ty, kdo jsou smutní. Za ty kdo mají strach o své blízké. Za ty, kdo jsou daleko od domova. Za ty, komu se stýská. Za ty, kdo ztratili naději, nemají komu důvěřovat, za ty, kteří o tobě nikdy neslyšeli. Dej se jim poznat v lidech, kteří k nim ponesou pokoj a lásku. Proměňuj lidská srdce, nedovol násilí, aby ovládalo náš svět. Prosíme slovy tvého syna Ježíše Krista: Otče náš? Amen.

Poslání: 2 Tes 2,16-17

Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. (Nu 6, 24-26)

P: 649 V tobě je radost