Základní kámen byl položen 24. května 1784. Stavělo se s takovou pílí, že první bohoslužby se mohly konat již 14. června. Na podzim byla jednoduchá modlitebna hotova a 4. listopadu 1784 posvěcena. Podobala se více soukromému stavení než chrámu. Náklady nejsou známy, ale zřejmě odpovídaly chudobným poměrům našich evangelických předků. Stavba nebyla technicky dokonale postavena a během dalších desetiletí byla několikrát opravována.

20. května 1801 vypukl v Novém Městě ničivý požár a šířil se prudkým větrem. Lidé zachraňovali život útěkem do polí, modlitebna i byt faráře shořely. Požár zničil i oba katolické kostely. Po ohni byla poničená stavba modlitebny pokryta střechou, ale bez stropu. Nebyla ani podlaha.

17. září 1824 shledal krajský hejtman z Jihlavy stavbu nedůstojnou posvátnému účelu a nedostatečnou pro služby Boží. Náklady na přestavbu však přesahovaly možnosti členů evangelického sboru, a proto byly provedeny jen nejnutnější úpravy.

Trvalo dalších padesát let, než se podařilo modlitebnu důstojně opravit a bohatě vyzdobit. Stalo se tak při příležitosti toleranční slavnosti, která se konala za velké účasti obyvatel 13. října 1881.

Perspektiva budovy modlitebny však byla nejistá, a proto staršovstvo v prosinci 1875 rozhodlo, „aby se na místě chatrné již modlitebny postavil nový chrám.“

Poslední dvoje dopolední služby Boží ve staré modlitebně byly ve středu dne 7. srpna 1898. Ve dnech 8. a 9. září 1898 byl pak za překrásného počasí slavnostně posvěcen nový chrám, jehož novorenesanční krása přitahovala důstojnou elegancí. Účastnilo se na dva tisíce lidí, dvacet sedm farářů, dále byli přítomni zástupci města a korporací. Otevření kostela a posvěcující řeč vykonal superintendent Josef Totušek z Jimramova. Z rukou dcery seniora Dobeše obdržel symbolický mosazný jubilejní klíč.

10. září byl na místě bývalé modlitebny odhalen pomník Františka Josefa I. jako vděk za náboženskou toleranci.