„Po stu a šedesáti letech poroby a pronásledování smiloval se konečně Pán nad zbědovaným Sionem evangelickým, nastrojiv srdce svého šlechetného služebníka blahé paměti císaře Josefa II. k vydání jeho světoznámého tolerančního patentu dne 13. října 1781, kterýmž konec učiněn byl tisícerým útiskům příčinou evangelického náboženství a dovoleno bylo konání služeb Božích dle helvetského, augšpurského a řeckokatolického vyznání, a tak církev evangelická ne pouze z hlubokého sna probuzena, nýbrž skutečně z mrtvých vzkříšena byla v rakouských dědičných zemích.“

Těmito výstižnými slovy uvádí kronikář Památní knihy našeho sboru popis událostí, které na Novoměstsku následovaly po vydání tolerančního patentu.

V lednu 1782 byla vydána prováděcí opatření a podle nich se nekatolíci směli svobodně přihlásit ke své víře. Museli tak učinit osobně a jednotlivě u příslušného úřadu za přítomnosti katolického duchovního. Tato zpráva vzbudila na novoměstském panství velký ohlas. Bylo zřejmé, že se k nekatolickému vyznání přihlásí velký počet rodin a osob. Podle tolerančního patentu směla být založena náboženská obec, přihlásí-li se více než 100 rodin, nebo 500 duší. Tato obec měla právo postavit si vlastní modlitebnu, mít vlastního učitele pod dohledem zemských školdozorců a právo zvolit si pastora.

Protože bylo patrno, že zájem bude veliký, byla již 22. února 1782 zaslána císaři Josefu II. latinská prosba o zřízení náboženské obce na novoměstském panství. Na dny 14. května - 19. června 1782 stanovil krajský úřad v Brně úřední výslech těch, kteří se osobně přihlásili k tolerovaným církvím. Výslech zajišťoval vrchnostenský úřad a pro velký počet přihlášených byly stanoveny dvě komise. Vyslýchaní měli písemně projevit své věroučné názory, přihlásit se k církvi, jejíž učení tajně vyznávali, uvést důvody pro změnu církevní příslušnosti a potvrdit je podpisem.

Před komise předstupovali většinou lidé prostí, bez vzdělání, sedláci z okolních vesnic trápení robotou a bídou chudého kraje. O to dojemnější jsou jejich rázná a rozhodná prohlášení, kterými se hrdě hlásili k víře svých předků. Mnohá vyznání, zejména žen, jsou podepsána třemi křížky a jméno je doplněno. Vyslýchány byly i malé děti do osmi let.

Za všechny přihlášky citujme alespoň jednu, tak jak je zapsána v Památní knize sboru:

„Přiznávám se k helvetské víře a věřím dle zákona Páně a svatého evangelia. Vyznávám dvě svátosti, křest, večeři Páně. O očistci věřím, že mne Kristus očistil, a za duše zemřelých se nemodlím. Přiznávám se k staročeské helvetské víře a ku katolické více nepřistoupím, nýbrž setrvám při svém vyznání. František Kubík, krejčí, 36 let stár.“

Podmínky pro založení náboženské obce byly tedy splněny a 13. července 1782 se uskutečnilo jednání na úřadě v Novém Městě za účasti vrchního, zástupců města a pěti nekatolíků, kteří předložili seznam obcí rozhodnutých připojit se k Novému Městu.

Z tohoto jednání vzešla dohoda o postavení modlitebny, školy, hřbitova a fary. V roce 1784 byla modlitebna postavena.