Hana Pfannová

P: 158,1 Samému Bohu sláva, čest

Introit: Ž 119,57-58

P:33 Rozveselte se v Hospodinu

M: Pane, ve tvém jménu jsme shromážděni, Bože věrný, a stojíme před tebou v modlitbě, tak, jak jsme, v naději, že jsi nám blízko. Děkujeme za to, že se ti nemusíme skrývat, že se před tebou nemusíme přetvařovat, že jsi nás pozval do svobodného vztahu s tebou. Děkujeme za dnešní den, ve kterém smíme dělat nové kroky.

Tobě smíme svěřit i to, co v pravdě vyplývá na povrch o nás samých, i to, co nás zaráží v tomto světě, v našem životě, co nás trápí, co se nám plete pod nohy, jako stará vina, jako nová neschopnost. Ty nás znáš, víš i o tom, co je skryto.

Víš i o pokladech , co v sobě mají lidé okolo nás a my jsme si ještě nevšimli. Věříme, že nám chceš znovu otevřít cestu k druhým a k tobě.

Věříme, že tvůj pohled na nás, tvá cesta k nám, tvůj zápas o nás je určen tvou milostí. Tak jsme to poznali v Ježíši Kristu tvém Synu, tak to přijímáme z tvého slova.

Prosíme, buď hostitelem všem, kdo se dnes k tobě obracejí a posilni i každého z nás tam, kde jsme, s tím, co neseme, v tom, co hledáme.

Ať se celý svět promění blízkostí tvého království.

Amen

1. čtení: Gn 1,26-2,3

P: 167 Chci Pána slaviti

Kázání: Mk 2,23-28

Je sobota, sváteční den, učedníci s Ježíšem jdou polem. Možná jim jejich učitel něco povídá. Učedníci přitom trhají klasy, mnou z nich rukama zrní, jedí je. Hlad udělá své, člověk vezme za vděk i obyčejným obilím. Proč by ale měli ztrácet čas tím, že budou někde shánět chleba, když mohou být se svým Mistrem. Teď jsou s ním, teď od něho mohou něco slyšet. Život s ním je tak jiný, lepší, svobodnější, nějak čistý.

Léví možná raději ani nevzpomíná na roky ve své celnici, nechce už myslet na pohrdavé pohledy lidí, které obral o peníze. A ostatní? Jan, Jakub, Ondřej, Šimon. Kdepak jsou jejich sítě a namáhavý rybářský život. Pravda, s Ježíšem nemají víc peněz, nemají někdy ani kde spát, ale s ním to nějak přestalo být důležité. Žijí z jeho přítomnosti, jsou obklopeni zvláštní milostí, svobodou, láskou. Dal jim důstojnost, otevřel jim nový život, nový pohled na svět, na lidi.

Najednou do té vzácné sváteční chvíle vpadne cizí, falešný hlas. ?Jak to, že tvoji učedníci dělají v sobotu, co nesmí?? Farizeové přesně vidí, kde se děje nějaká nepravost. Sobota je svátek. Jak to, že Ježíšovi učedníci pracují?

Sobota je pro Židy den odpočinku. Tak to chtěl Bůh. Po šesti dnech dobré stvořitelské práce Hospodin odpočinul. I člověk má odložit práci a odpočinout. Je to moudré nařízení. Den odpočinku je čas, který patří Pánu Bohu, blízkým lidem, bohoslužbě, písním, společenství, radosti.

Ale podle farizeů učedníci pracují. Každý pravý Žid ví, že vytrhávat obilí se v sobotu nesmí. Nepatří to sice mezi 39 zakázaných prací, ale je to takzvaná vedlejší práce žňová. Učení a zodpovědní lidé si dali spoustu práce, aby sepsali, co se v sobotu dělat smí a co nesmí. Co je dovoleno a co zakázáno. Kolik kroků se smí ujít, kolik písmen napsat, kdy se smí a nesmí zhasnout světlo. Někdo přece musí pohlídat, aby se den Páně světil řádně a bezchybně. Co na tom, že už se v tom množství předpisů, zákazů a omezení nikdo nevyzná.

Střetávají se tady dva světy. Svět zákona a svět Ježíšovy milosti.

V prvním světě, ve světě farizeů a zákoníků, rozhoduje o tom, co je správné, dlouhá řada všelijakých pravidel, ustanovení, zákazů, příkazů. Dostali jsme od Pána Boha desatero, směrovky na cestu k dobrému, plnému životu. Ale nějak to nestačí. Je reálné nebezpečí, že si to každý bude vykládat po svém.

Tak k tomu přidáme doplňující pravidla. Nejlépe na každou životní situaci. Aby byl celý život pod kontrolou. Aby bylo v jakékoli chvíli jasné a jednoznačné, co je potřeba udělat, co je správné. Že si lidé připadají jako svázaní? Jako ve vězení? Neustále hlídaní? Že z toho nemají žádnou radost, protože stejně nikdy nedostojí všemu, co se po nich žádá? A že působí trochu uštvaně a neradostně? Hlavně že jsou před Pánem Bohem spravedliví. Tak se přece Pánu Bohu musí líbit. Musí být spokojen, když vidí, jak se snaží.

Druhý svět je svět kolem Ježíše. S ním. Svět, kde mají lidská pravidla už jen omezenou, předběžnou platnost. Jsou dobrým darem k tomu, aby spolu lidé dokázali žít. I Ježíš dodržoval pravidla, kterými se tehdejší společnost řídila. Ale pak přijdou chvíle, kdy je pro Ježíše najednou daleko důležitější než zákon člověk v nouzi. Člověk, který potřebuje pozornost, soucit, pomoc. A strohý zákon musí jít stranou, protože by od sebe lidi vzdálil. Neumožnil by, aby mezi lidi vstoupilo milosrdenství.

Milost, láska, slitování, to je Ježíšův svět. To je svět Božího království.

Tyto dva světy se střetly.

Farizeové se zlobí na Ježíšovy učedníky, že v sobotu pracují. Obracejí se na Ježíše ? ?jak to, že to dělají?? Ježíš podle svého zvyku odpovídá otázkou. Volí proti farizeům argument těžkého kalibru. ?Nikdy jste nečetli, co udělal král David, když měl hlad? Přemluvil kněze v chrámu, aby mu dal posvátné chleby. Chleby, které ležely celý týden v chrámu jako oběť Hospodinu. Nikdo je nesměl sníst, kromě kněží. David z nich vzal, jedl je on i jeho druhové. Protože bylo důležitější, že Davidův život byl ohrožen.?

Co to znamená? Král David, největší vzor, nejmilovanější izraelský panovník, slavný předek, že by tak překročil platné zákony? Ježíš zpochybňuje jistotu farizeů, že se mohou o svá pravidla opřít za každé situace. Jsou přece chvíle, kdy člověk a život platí víc!

Ježíš chce ukázat farizeům, že nemusí svou jistotu, svou spravedlnost, své čisté svědomí založit na tom, že zůstanou vždycky beze zbytku věrni liteře zákona. I oni přece mohou svou jistotu založit přímo u zdroje, v Boží lásce, milosti, v jeho darech.

Vždycky znova ale Ježíš u farizeů narazí. Nejde to, neumějí to. Nejsou zlí, touží poctivě dostát tomu, co se má, co poznali jako správné. Proto se drží jednotlivých pravidel.

Jenže tak nedovolí Bohu, aby se jim ukázal jiným způsobem, nepustí ho k sobě. Navrstvili mezi sebe a Pána Boha takové hromady zákonických konstrukcí, tolik požadavků a povinností, že se s živým Bohem nemohou potkat. Stavějí na své spravedlnosti, a přece jsou odsouzeni k neúspěchu, protože ani ve svých vlastních očích nebudou nikdy dostatečně spravedliví. Kdyby se člověk mohl stát před Bohem čistým ze své vlastní síly, nemusel by přijít Ježíš a zemřít za nás na kříži.

Ježíš otevírá nový pohled na svět, na život, na člověka. Učí tomuto pohledu ty, kdo jdou s ním. Ano, pravidla pro život jsou nutná. Zákony potřebujeme, abychom spolu mohli žít, abychom si vzájemně neubližovali. Jsou nám dány jako možnosti, které vedou k životu. Ale nemohou se stát balvanem, který zatarasí cestu mezi člověkem a Bohem.

?Sobota je učiněna pro člověka,a ne člověk pro sobotu.?

Den odpočinku je nádherný dar, je to čas a prostor, který můžeme věnovat Pánu Bohu a lidem kolem sebe. Je to možnost, která rozvíjí život. Ale nemůže se stát neradostnou, upachtěnou povinností. Povinnost už není dar.

Náš život rozvíjejí dary. Činí náš život barevným, pestrým, překvapivým. Dostali jsme od Pána Boha život. Můžeme žít. Dostali jsme tento den. Máme místo, kde se můžeme scházet. Máme kolem sebe tolik různých, dobrých, vzácných lidí. Dostali jsme Písmo svaté. Je nám dáno, abychom je brali do ruky, zkoumali, hledali v něm otázky a odpovědi na život, po Bohu, po člověku. Kdo je můj bližní, jaké tady mám místo a kde a k čemu, proč je stvořen svět tak jak je, k čemu to všechno slouží. Můžeme rozumět i nerozumět, zlobit se i radovat, pochybovat, ptát se. Dostali jsme schopnost rozlišovat, co je opravdu podstatné a k čemu můžeme přistoupit svobodně a velkoryse.

Dostali jsme největší dar od Pána Boha, jeho Syna Ježíše Krista. On nás vede k životu svobodnému od lidských nařízení, která neberou vážně ani člověka v nouzi ani Hospodinovy dary. Když se necháme vést Ježíšem, třeba polní cestou, třeba hladoví jako učedníci, otevře se nám život. Život díky Boží milosti plný víry, lásky a naděje. Amen

P: 162 Pane Bože, budiž chvála

Ohlášení

M: Pane Ježíši Kriste, nauč nás rozlišovat, co jsou věci skutečně důležité, za co se máme bít, a co jsou věci služebné. Nauč nás rozlišovat, co naší víře, lásce a naději škodí a co ji obohacuje, rozvíjí, dává nové barvy. Jdi před námi, abychom poznali, co je tvoje vůle, kam všude zasahuje tvoje láska, kde všude ji můžeme potkat. Posílej nás za lidmi, kteří potřebují povzbudit. Nauč nás v našich dnech plných práce a starostí nacházet čas na druhé lidi. Dávej nám poznat sílu setkání s tebou a s těmi, koho potkáváme. Prosíme za lidi, kteří trpí bolestmi. Za rodiče, které se bojí o své děti. Za děti, které jsou samy se svým trápením. Dávej moudrost těm, kteří vedou druhé.

Ať tvá naděje neopouští toto místo, tuto zemi, tento svět. V její síle se k tobě společně obracíme slovy modlitby, kterou jsi nás naučil: Otče náš?Amen.

Poslání: Ga 3, 21-25

Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.

P: 649 V tobě je radost