Kázání 6.2. 2011
Základem dnešního kázání je text z Mt 14, 22-33 verš:
Hned na to přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: ?Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!?
Kázání: Základem dnešního kázání je celý příběh z 19. kapitoly 1. knihy Královské. Já přečtu jen verše 11 a 12: Hospodin řekl: Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem. A hle Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl.
čtení: Izajáš 58,1 - 12
text: Lukáš 19,1 - 10
Bratři a sestry,
boháči jsou asi vždycky trochu podezřelí. Alespoň pro nás v Čechách - a pro Lukáše, který psal tohle evangelium, taky. Bohatství a spravedlnost - to mu nešlo dohromady. V církvi se to také tak vžilo. Chudoba je ctnost. Navíc, když je ten pracháč výběrčí daní, státní úředník, a to státu, který stále vnímáme jako cizí - židé ho tehdy ani jinak vnímat nemohli, neboť jim vládli Římané - pak si nejspíš dovedete představit, co si asi tak mohli o Zacheovi v Jerichu myslet.
Kázání: Základem dnešního kázání je text z evangelia podle Matouše 7, 13-14:
?Vejděte těsnou branou: prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.?
Jsou před námi dvě cesty. Můžeme si vybrat, kterou se dáme. Ale jaký je mezi nimi rozdíl, je snad ta jedna krásná a plná radosti a ta druhá jen samý trn a bolest? Je ta jedna snazší než ta druhá? Jde se po jedné lépe než po druhé? Nebo jak to je, proč si mám vybrat? Jaký je mezi těmi cestami rozdíl?
Lukáš 19,1 - 10
Bratři a sestry,
boháči jsou asi vždycky trochu podezřelí. Alespoň pro nás v Čechách - a pro Lukáše, který psal tohle evangelium, taky. Bohatství a spravedlnost - to mu nešlo dohromady. V církvi se to také tak vžilo. Chudoba je ctnost. Navíc, když je ten pracháč výběrčí daní, státní úředník, a to státu, který stále vnímáme jako cizí - židé ho tehdy ani jinak vnímat nemohli, neboť jim vládli Římané - pak si nejspíš dovedete představit, co si asi tak mohli o Zacheovi v Jerichu myslet.
čtení:List Filipským 2,5 ? 16
text: Lukáš 2,1 - 20
Sestry a bratři,
vánoce jsou krásné svátky. Tolik nádhery se opravdu málokdy vidí a slyší. I lidé jsou k sobě většinou milí - tolik pěkného si navzájem přejí a darují. Rodiny se sejdou, přátelé se navštěvují. Města jsou svátečně nazdobená. I ty dnešní bohoslužby jsou mimořádné, slavnostní. Je to krása.
Ale nenapadlo vás někdy, že je to celé jenom taková neskutečná pohádka a iluze? Nepřipadali vám ty svátky někdy jako neskutečný sen? Nejsou vánoce, jak zpívá Honza Burian, jenom svátky zapomnění?
čtení: Lukáš 12,35 - 40
text: Zjevení 3,20( 14 - 20 )
Sestry a bratři,
přemýšleli jste někdy o dveřích? Co vlastně představují? K čemu jsou? Co pro nás znamenají? Jak o nich mluvíme? Jaké představy s nimi máme spojené? Například: Dveře zamčené na sedm západů, zabedněné dveře, dveře dokořán, vstoupit do dveří, vyhodit ze dveří, stát mezi dveřmi, zabouchnout dveře před nosem, zůstat stát přede dveřmi, nepustit do dveří.
Efezským 1,9-10
Milí bratři a sestry, zvěst našeho dnešního oddílu Písma svatého, nad kterou se chceme dnes zamyslit, nám říká cosi velmi důležitého pro každý křesťanský sbor, pro každého křesťana. Je to zvěst o tom, proč si na tomto světě náš Pán Ježíš Kristus zachovává toto zvláštní společenství, svou církev. Je to zároveň potěšující zvěst o tom, proč přes všechna naše selhávání a provinění bude křesťanská církev existovat i v budoucím věku, až do skonání světa.
čtení: Matouš 7,1 - 6
text: Žalm 24
Sestry a bratři,
život není náš výmysl, nevymýšlíme ho ani nevytváříme. Naopak život sám nám něco k žití předestírá, sám tvoří netušené situace, děje se svým vlastním rytmem, svým vlastním řádem. Jistě se v něm rozhodujeme, plánujeme, jednáme, volíme, jsme aktivní. Ale právě při té naší činnosti všechno záleží na tom, jak souzní, jak je v souladu s tím rytmem a řádem, který není na naší vůli, jak mu odpovídá, zda z něj vychází, nebo je mu naprosto odcizená.
- VYPRÁVĚLI JSTE SI TAKÉ O DAVIDOVĚ SYNOVI? O KTERÉM?
- A CO TEN UDĚLAL?
Vlastně podobně jako David zatoužil po něčem, co měl druhý ? po otcově moci. A také žádné meze pro tu touhu neviděl. Postavil se proti tatínkovi, nechal se provolat za krále a s vojskem pak tatínka pronásledoval.
Kázání
Základem kázání je text z Žalmu 103, 1.-5. verš:
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
po celý věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
čtení: 5.Mojž 16,13 - 15
Lk 14,15 - 24
text: 1.Tes 5,18
Sestry a bratři,
dnes budu mluvit jinak než obvykle. Nechci ten text, který jsem přečetl vykládal, nechci mluvit o vděčnosti. Chci tu apoštolovu výzvu, prosbu nebo snad napomenutí prostě vyslyšet a děkovat. K tomu je dnes přece čas, slavíme díkuvzdání. Není čas vysvětlování, je čas vděčnosti, je čas abychom díky vzdali.
Kázání:
Mt 5, 13-16
?Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.?
čtení: Genesis 6,5 - 22
text: 1.Petrův 3,18 - 22
Potopa je, bratři a sestry, dost zvláštní obraz křtu. Kdo zažil, co voda dovede, tomu při něm asi zatrne. I ti, kdo například se štěstím záplavy přežili, si je s těží budou připomínat jako zdroj nebo symbol naděje.
