čtení Rt 2. kapitola, kázání Rt 2.2-3
Sestry a bratři, druhá kapitola nám líčí jeden pracovní den moábské Rut. Nejdřív se na něj podívejme z pohledu tří zúčastněných.
Zaprvé Rut: Rut se chce o svou tchyni Noemi postarat a umí v tom být podnikavá. Nesloží ruce v klín, cítí odpovědnost živitelky. Probere to s Noemi a využívá možnosti paběrkovat, která se (nejspíš jako jediná reálná) v čase žní nabízí. Cizinka Rut přichází na pole a pokorně prosí, aby mohla sbírat a paběrkovat za ženci. Dostává šanci a pracuje vytrvale. Dost vytrvale na to, aby si toho všimli služebníci majitele Bóaze, a od toho se jí dostane nečekané pozornosti. Bóaz se k ní nechová jako k cizince a zahrnuje ji mezi své služebníky. Promlouvá s ní docela osobně a dokonce ji pozve na oběd, z kterého jí ještě zbývá trocha jídla pro její tchyni. A díky Bóazově zásahu, nasbírá Rut éfu ječmene (což je pro představu 36 litrů). Večer to se svou tchyní probírá a Noemi jí v započaté práci podporuje.
Zadruhé Noemi: Noemi vidí střízlivě jejich situaci. Snad se jí uleví, když Rut sama přijde s nápadem jít paběrkovat. Noemi sama je na takovou práci už stará a tak jí nezbývá než čekat, s jakou se Rut vrátí. To čekání mohlo být nadějné, bezmocné, únavné?A když se Rut vrací s dobrou zprávou, Noemi pookřeje. Za milosrdenstvím, které jim Bóaz prokazuje, vidí požehnání Hospodinovo?Už zase na ní ulpěla jakási naděje, že v životě nepřicházejí jen bolavé rány.
Zatřetí Bóaz: Bóaz vidí mladou cizinku. Ví, že to je žena, která opustila rodnou zemi kvůli Noemi, jeho příbuzné. A nevíme, zda spouštěčem jeho zájmu o Rut byl příbuzenský vztah k Noemi (který úzce souvisel s nařízením zákona) nebo soucit. Postupně se dozvídá, že tato moábská dívka se slušně otázala jeho služebníků, zda by mohla paběrkovat na jeho poli a že je vskutku pracovitá. Bóaz otevírá Rut několikrát dveře ? zve jí do společenství izraelského lidu. Dovoluje jí, aby se přidržela jeho děveček. Chrání ji před eventuálním obtěžováním služebníků. Nabízí jí vodu k pití a pak ji dokonce zve ke společnému jídlu. Jídlu, z něhož může Rut odnést i trochu Noemi. Bóaz jí také dovoluje sbírat mezi snopy.
Sestry a bratři, ten příběh se čte skoro jako pohádka a můžeme si jej dobře přestavit. Ráda bych upozornila na jednu zvláštnost. Hned zpočátku druhé kapitoly si autor knihy Rut dává záležet na tom, aby vyslovil, že Rut přichází na Bóazovo pole shodou okolností, totiž že setkání Rut a Bóaze není úmyslně naplánované a uskutečněné. Shodou okolností se všechno mohlo odehrát docela jinak. Shody okolností a nepřipravené události mají v bibli své důležité místo, podobně jako v našem životě. V tom, co se nám stává, co se uděje a přihodí, nemusíme hned hledat nějaký zřetelný pokyn Boží nebo jasné poselství. Možná máte podobnou zkušenost, že až po určité době, zpětně pochopíme, že nás vedl sám Bůh a někdy se nám dokonce rozkrývá i proč (asi). Víra nás nenutí ve všech příhodách a nehodách hned rozeznat Boží vůli. Co se děje, mohlo by se dít i jinak. Život je tak složitý. Když se nám přihodí něco krásného nebo bolavého; křivda nebo spravedlivá odměna, myslím, že to nemáme hned přisuzovat Bohu, hledat za tím Boží vůli. Když nás potkávají dobré a příjemné shody okolností a můžeme se radovat, učí nás bible si jich užít, na druhé nezapomínat a Bohu děkovat, to ano. Ne ale brát to automaticky jako Boží požehnání. Když se nám stávají věci zlé nebo těžké, učí nás bible k Bohu volat, předkládat mu své trápení, plakat a pokusit se s jeho pomocí tu tíhu unést, to ano. Ne ale brát to automaticky jako Boží trest. Snad nejnabitější biblickou knihou je pro tyto případy kniha žalmů?a samozřejmě evangelia.
Běh našeho života není ani nalajnovaná cesta, po níž by nás Bůh jako loutky vodil a každý náš krok by byl plně v Boží režii; ale běh našeho života není ani jen změť nahodilostí a omylů. To, co nás potkává, je vždycky kombinace následků našeho rozhodování a náhody. Rut se ocitla na Boázově poli shodou okolností, ale v tom kraji a vprostřed izraelského lidu se ocitla z vlastního rozhodnutí. Osobní vazba k Noemi, se kterou sdílela těžký osud, pro ni byla důležitější než cesta do nejistoty a než strach z cizího. V rozhodující chvíli prohlásila: ?Lid tvůj, lid můj.? A odešla z rodného kraje i kultury. A k Betlému ji dovedlo právě tohle rozhodnutí. Podobně jako se vracíme třeba ke křestnímu slibu, který nám pomáhá, ba dokonce nás upomíná jako rodiče, kmotry i celé sborové společenství pokřtěného podporovat ve víře. Nebo podobně jako prohlašujeme manželský slib i pro chvíle, kdy se po letech manželství vynoří třeba pokušení nebo výčitky a my se k němu můžeme vrátit a opřít se o své rozhodnutí.
V tom vyprávění také nebylo náhodou, že Rut mohla na poli sbírat klasy. Sbírání zbylých klasů umožňoval zákon Mojžíšův. A majitel pole Bóaz nebyl na Rut laskavý jen pro to, že se mu náhodou líbila, ale určitě hrálo roli i to, že byl ctitel zákona Hospodinova. Biblické podání líčí Bóaze jako poslušného ? třeba tím, jak zdraví žence nebo jak se svých služebníků ptá na cizinku-vdovu. Bóaz se drží zákona Mojžíšova a vykládá ho v nejlepším smyslu. K Rut mluví s velkým pochopením a nezůstává jen u slov. Stejně jako ani žádná jiná opravdová osobní zbožnost u nich nekončí. Bóaze formuje Mojžíšův zákon a jeho víra se projevuje naprosto konkrétní a nadstandartní pomocí. Bóaz se pro tuto chvíli stává pro Rut a Noemi takovou prodlouženou rukou Boží.
Sestry a bratři, zákon Boží, zvláště tak, jak jej přetlumočil a ztělesnil Ježíš Kristus, nás provází trvale našimi příhodami i dějinami, abychom nebyli vydáni jen dění kolem nás, shodám a neshodám okolností, ale uměli to dění také nějak pořádat. Abychom ten kousek časoprostoru, v němž jsme se shodou okolností ocitli, mohli činit místem vstřícnosti, vzájemnosti, ba i lásky. A můžeme přitom věřit, že to, co jsme pociťovali jako náhodu a změť se postupně projeví jako okolnost, kterou má Bůh ve své předivné moci.
A ještě poznámka: Rut řekla ? Noemi odpověděla ? Boaz pozdravil žence ? ženci odpověděli ? Boaz se otázal služebníka ? služebník odpověděl ? Boaz oslovil Rut ? Rut se otázala ? Boaz odpověděl ? ona řekla ? Boaz řekl ? Boaz přikázal služebníkům ? Noemi se otázala ? Rut pověděla tchyni ? Noemi řekla snaše ? nato řekla Rut ? Noemi Rut přisvědčila?
Ta druhá kapitola je učebnicí komunikace, která je pro vztahy mezi lidmi a pro vztah k Bohu tolik potřebná. Kdyby Rut nic neřekla a odešla, Noemi by se celý den trápila. Protože se s ní Rut poradila, Noemi měla naději. Kdyby se Rut napřed pokorně nezeptala Bóazových služebníků, byla by v jejich očích drzá cizinka. Kdyby Bóaz o Rut předem nic nevěděl, jednal by nejspíš pouze v mezích zákona, ale protože soucítil, poskytnul pomoc nad rámec zákona. I v komunikaci nám dnešní pokračování příběhu Rut může být inspirací a povzbuzením. Amen