Kázání Velký pátek:
Základem dnešního kázání je text z Mk 15. kapitoly, verše 33-41.
Sestry a bratři, pašijový příběh o utrpení a smrti Ježíše Krista je nám dobře známý. Je to výhoda i nevýhoda. My už nejsme v pozici těch prvních učedníků, jim se v tu chvíli rozsypal svět. Vše, do čeho vkládali naděje, bylo najednou pryč. Jejich mistr a učitel byl zabit. Navíc potupnou smrtí na kříži. Mnozí z učedníků tehdy ani ke kříži nedorazili, tak moc se báli, chápali to jako konec. V tom jsme před nimi ve výhodě. Již víme, že pátkem a smrtí vše nekončí.
Je to ale i nevýhoda. Nedělní evangelium o vzkříšení už nás neobrátí z beznaděje k naději a ze smrti k životu tak silně jako ty první učedníky. O to víc se ale máme stále vracet, příběh pašijí a příběh velikonočního dění je potřeba slyšet, probírat se jím, prožívat stále znovu. Nesmíme také příliš rychle přeskakovat z pátku do neděle. Obojí nemůže stát bez druhého. Z obojího se rodí naše víra. Učíme se z nich také žít tváří v tvář beznaději i naději, smrti i životu.
Ráda bych dnes na velkopáteční události nahlédla skrze dva výroky lidí, kteří hleděli na poslední okamžiky Ježíše Nazaretského a vystihli to, o co v tu chvíli šlo. A nebyli ? překvapivě - daleko od pravdy. První jsou slova velekněží a zákoníků: ?Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.? A druhým je setník, který řekne po Ježíšově skonu: ?Ten člověk byl opravdu Syn Boží?.

Ježíšovy zázraky, ty jeho divy uzdravení, měly veliký ohlas, i velekněží a zákoníci to cítili ? Ježíš skutečně zachraňoval lidi kolem sebe. Mnohé lidi Ježíšovy divy oslovily. A dokonce i ti velekněží je nezpochybňují. Ale nic víc nechápou. Po Mesiáši, po pravém Mesiáši chtějí na kříži další zázrak. A to zázrak záchrany sebe sama. Pomoc druhým je možná pěkným gestem, ale nic podle nich nedokazuje. Chtějí, aby pravý Mesiáš hlavně pomohl sám sobě, sestoupil z kříže a ujal se svého královského trůnu. Uvěřili by snad potom?
Velekněžský výrok obráží především jejich sobectví. Pomoc druhým je jim jen čímsi navíc, hlavní je, aby člověk pomohl sám sobě a sebe zachránil; a tak se podle nich má osvědčit Mesiáš. Takový Mesiáš, který myslí nakonec jen sám na sebe, by byl pravým králem velekněží a zákoníků. Záchrana sebe sama jako důkaz sobeckého mesiášství. Pomoc druhým, to velekněžím a zákoníkům nic neříká ? to pro ně není důkaz mesiášství.
Díky Bohu, že takovým Mesiášem Ježíš nebyl a není. Velekněží a zákoníci vlastně přesně vystihují, i když negativně, jaký mesiáš Ježíš je. Je to Mesiáš, který pomáhá druhým, léčí, uzdravuje, napravuje vztahy mezi lidmi i jejich vztahy k Bohu. Křísí z mrtvých. Ale sám sobě pomoci na kříži nedokáže. Kříž to je jeho poslání, i na tom kříži, když umírá, stále ještě pomáhá druhým. I tady myslí nejprve na ostatní, ani na kříži se jeho pomoc nezastaví. Ani tady se jeho napřažená ruka k člověku nestáhne, aby se obrátila k záchraně sebe sama. Skrze kříž, skrze hranici jinak nepřekročitelnou, skrze smrt ? jde jedině lidem pomoci od strachu. I ve smrti myslí Ježíš více na druhé než na sebe. A to je Kristovo panování.
Ti zákoníci a velekněží jsou ostnem mířícím také na nás. I my máme ? po způsobu Pána Ježíše - nemyslet jen na sebe, nesnažit se pomoci hlavně a jen sami sobě. Ježíš skrze svou bezmoc pomáhá druhým. To je důkaz jeho mesiášství. Ten výrok velekněží a zákoníků je pravdivý: Ten Ježíš, který doteď ukazoval samé divy, uzdravoval nemocné a umírající, sytil hladové, utěšoval plačící, zachraňoval tonoucí, jde najednou v Jeruzalémě cestou utrpení a samoty, až do konce. Proč to tak je? Je to trochu nepochopitelné nejen pro učedníky, ale i pro nás.
Trčí z toho všeho otázky mířící na nás lidi: kde jsou ti, které uzdravil, kterým pomohl, které poučil? Kde jsou ti, kteří jej vítali slovy: Hosana na výsostech? Možná bychom nejraději hned přeskočili do nedělního jitra. Dokud tu komplikace nejsou, věří se snadno. Ježíše obklopují zástupy. Ale jakmile ten samý Ježíš nese kříž na svých bedrech a směřuje na Golgotu, je už většině jen pro smích. Vždyť, kdo by šel cestou víry, která přináší utrpení. Kdo by šel cestou víry, ve které nejsou jen zázraky a vítězství, ale je v ní mnoho porážek, bolestí, ztrát a také smrti?
Ale i to přece patří k Ježíšově cestě. Dnes si i ten neúspěch musíme pustit k tělu: tak končí ten, který pomáhal mnohým. Známe to všichni ? zlé věci se stávají i dobrým lidem. Smrt na ně mnohdy dolehne dříve než na ty horší. Je to bohužel tak. A i ten neúspěch nemusí být bezesmyslu, i on může sloužit pomoci druhým, záchraně. A už to je dost.
Teď k tomu druhému výroku. Ježíš byl opravdu Syn Boží. Ten setník má vlastně pravdu. Sice ten minulý čas v jeho výpovědi není tak zcela křesťanský. Ale dnes ? na Velký pátek ? máme jeho slova brát vážně. To zdánlivě bezesmyslné utrpení i tu paradoxnost smrti Syna Božího, který podle slov toho setníka byl a už není. A na tom, že není neseme vinu všichni. Tehdy všichni ti, kteří se nepostavili na jeho stranu, ti, kteří mlčky přihlíželi tomu bezpráví. A dnes my všichni, kteří také bezpráví jen přihlížíme a přidáváme na misky vah zrnka a balvany nespravedlnosti?
Dnes na Velký pátek máme umět stát s prázdnýma rukama pod křížem. S očima upřenýma na ukřižovaného, který pro lidskou malost a sobectví skončil tak jak skončil. Máme rozpoznávat a vyznávat, že i my dnes Krista křižujeme. Dnes, na Velký pátek, máme také silně zažívat tu Ježíšovu solidaritu s námi ? hříšnými a smrtelnými lidmi. Ten smysl se otevře naplno až později ? v nedělním jitru, kdy Bůh zasáhne a změní zavedené řády světa. Ale už dnes platí: v utrpení a umírání nejsme sami, také v nich s námi a před námi šel Ježíš, náš Spasitel. I těmito údolími stínů šeré smrti jde s námi on, až do krajností, až na sám kraj života a smrti a až za něj. Ani tam nás neopustil, nesestoupil z kříže, ale zemřel jako my a tak s námi. A i tak nám pomáhal a pomáhá.
Ježíš je Synem Božím, protože a aby prolomil hranici hranic ? totiž smrt, na kterou narážíme se zoufalstvím a smutkem. Tuto nepřekročitelnou hranici přišel Ježíš překonat jednou pro vždy. Nemusíme zůstat u těchto dvou výroků, ale můžeme od nich pokročit dále ? Ježíš je opravdu Syn Boží a nezachránil mnohé, ale zachraňuje a přichází, aby zachránil další. I nás. Buď za to Bohu vzdány díky.
Pane Ježíši, na kříži jsi dokonal své dílo záchrany člověka a světa. Dej, ať i my bereme své kříže a neseme je statečně a věrně. Buď i v nelehkých chvílích s námi. Amen.
Píseň: 324