Kázání na text Lk 21,29-36 Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: 30 Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. 31 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. 32 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení,než se toto všechno stane. 33 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. 34 Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. 35 Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. 36 Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka."

Už je to takřka deset let, co měl podle očekávání spojeného s posledním datem mayského kalendáře nastat div ne konec světa; a od té doby klid – alespoň od dalších předpovědí, proroctví, že (už konečně nebo snad ne) to přijde. Ale abych byl upřímný, těch důvodů, proč konec všeho očekávat, by se pár našlo. Teplota stoupá a voda taky (jen my na Vrchovinách to zatím nepociťujeme), válčit se nepřestalo, vyhnanci se protloukají světem a nad to sem tam nějaký ten vir zmutovaný od alfy ne-li po omegu, tedy zatím po omikron…

Už tehdy to učedníkům možná taky tak přišlo, že konec je blízko. A Ježíš ta slova myslí taky vážně, dokonce tak, že konec podle něj přijde docela brzy (ještě za života jeho učedníků). Dojde na to, když se učedníci z venkova zrovna kochají pohledem na krásu jeruzalémského chrámu, toho chrámu, který byl tehdy nedlouho opravený - megalomanem Herodem (ano, tím vánočním Herodem), který jej zrestauroval a vylepšil ve velkém stylu a když říkám velkém, tak myslím velkém, prý vnější nádvoří bylo větší než Václavák (a to je rynek). A ten chrám byl možná jednou z posledních jistot, které Boží lid tehdy měl. Jejich země vězela v rukách cizáků, aspoň že ten kostel jim zůstal. Prý jeden z divů tehdejšího světa. Ale i on vezme za své, na něj nespoléhejte, říká jim Ježíš.

A po takovém trochu tradičním popisu znaků konce přidá pár slov, která snad opravdu nepominou, několik výzev vpravdě adventních. Vím, že s imperativy se má opatrně, ale tady to nejde jinak: Podívejte se, vězte, mějte se na pozoru, buďte bdělí, proste. Všechno pokyny a výzvy padnoucí také do dnešní adventní doby, tedy času očekávání a přípravy – a to nejen na Vánoce, ale i na ten konec s velkým K.

To, co jsme slyšeli, je závěr tak řečené synoptické či malé apokalypsy a do jisté míry vyjmenovává to, co si spojují lidé všech dob a míst se znameními konce: války, uprchlíci, strach, třesení země i nebe. A zástupy proroků konce. A dá se to chápat, když zase procházíme temnějším obdobím lidských časů a docela snadno se dá přitakat tomu, že svět je nemocný, nakřápnutý, nahnutý.

Ale ta Ježíšova slova nakonec přece jen ukazují jiným směrem, než tím, já vím, kdy přijde konec a dejte na má slova. Ježíš radí – mít se na pozoru, být ve střehu, držet stráž. Naše srdce, naše existence nemají být zatíženy ani přehnaným strachem, ani tím, že bychom před problémy kolem nás zavírali oči. Tedy ani útěk od péče a starosti, ale ani ponoření se do nich. Někteří se pokusí uniknout tísni tohoto času nestřídmostí. Reformační překlady to řeknou na plná ústa – podle Luthera nemáme propadnout „žraní a chlastání“, podle kralických „obžerství a opilství“. A jiní si zase budou libovat v tom, tohle už je konec a my to říkali, tohle a tohle je špatně a už se s tím nedá nic dělat…

Ale ten Pán, v něhož uvěřili tehdy učedníci a v něhož věřím i já, nevolá ani k jednomu. Konec bude ohlášen listy fíkovníku. Takový správný fíkovník ztrácí na zimu listí a znovu je nabude prý docela rychle a nečekaně až těsně před létem. Dlouho nic a najednou přes noc se zazelená a je to tu. A tak to bude i s koncem, o kterém mluví tady Ježíš. Advent, ten čas příchodu, přípravy na Ten den, navzdory všem znamením a proti všem prorokům apokalyps - přece jen přijde nečekaně, jako zloděj v noci. A náš, můj postoj má být nerozptýlená, soustředěná pohotovost a připravenost, obsahem pak ustavičná přímluvná modlitba.

Dříve než se člověk naděje, už je tu opět Advent, náš zápas o naději. A s ním zase další nouzový stav. Ať už čteme znamení času tak nebo onak, ať už důvody naší dnešní bídy spatřujeme kdekoli, platí pro nás, myslím především toto: Mít se na pozoru, být ve střehu, nemyslet jen na sebe. Nepropadat rezignaci, ani falešným prorokům konce ani těm, kdo chlácholí, že nic se neděje. Ale bdít a střízlivě být. To jsou Ježíšovy výzvy pro nás. Výzvy adventního času roku 2021. A ještě by nemělo zapadnout - cílem toho všeho podle Ježíše je setkání – ne past a zoufalství, ale setkání s ním.

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že k nám neustále přicházíš a dáváš nám možnost znovu začít. Děkujeme ti za poznání, že pro tebe není nic příliš malé nebo příliš špatné, aby to nemohlo být osloveno a proměněno.

V této důvěře se odvažujeme otevřít svá srdce a vyznat ti, v čem jsme selhali, v čem se ti odcizujeme, zatímco ty k nám přicházíš stále blíž…

Vyznáváme ti, že nejsme plni očekávání tvého příchodu, protože si jej nedovedeme představit. Vyznáváme, že nám výhled do tvého království zastírá spousta méně důležitých věcí, které se nám zdají naléhavější. Vyznáváme, že nám chybí vděčnost za tvou pozornou péči a radost z tvého zájmu o nás.

Vyznáváme ti, že nevíme, jak žít, protože tvé nároky se nám zdají příliš vysoké, a tvé evangelium, jak jsme je dnes slyšeli, nás neláká, protože nedokážeme rozeznat dobré od příjemného a krásné od líbivého.

Proto ti chceme ti odevzdat každou falešnou jistotu o své vlastní spáse a prosit o tvé milosrdenství, o tvou lásku i soud, o tvůj příchod… Amen

Poslyšme a přijměme slovo milosti: 14  Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská!  15  Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého! Haleluja!