Základem zvěsti Slova je verš Lk 2,14: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

Vím, že není pravá chvíle mluvit o svém jistém podráždění či vás zatěžovat (právě v tuto dobu) problémy s překladem biblického textu, ale ten verš, nebo spíš jeho některé překlady mě dráždí. Překládá se, až se do obecného povědomí dostala podoba toho andělského chvalozpěvu v podobě „pokoj lidem dobré vůle“.

Vím, zní to vánočně a motivačně – pokoj se naděluje těm dobrým, těm, kteří si svou dobrou vůlí vykoledovali hezké a pokojné svátky. Těm se něco zaslibuje a oznamuje: Ukázals dobrou vůli, tak tu máš odměnu v podobě narození Spasitele. Zlobil jsi, tu máš uhlí, brambory, tobě se nikdo nenarodil, co by ses radoval, když nejsi dobré vůle. Ale my, lidé dobré vůle, my se můžeme a máme těšit, radovat. My dostaneme naděleno a narozeno.

Ale nebyl by to jen další výměnný obchod, zbožný kšeftík, kdy si vykoleduju u Pána Boha něco dobrého. Není pak Bůh jen takový lepší automat, ze kterého po vhození té správné mince, modlitby, víry či dobré vůle vypadne žádaný výsledek – tu Spasitel, jindy zdraví, bohatství, pohodový a klidný život?

Ale jak to čtu a překládám a vykládám si já - v biblickém originále (nejen kvůli řečtině - ἐν ἀνθρώποις εὐδοκίας - Lk. 2:14 GNT) podle mého spíš z nebes zní – „lidem dobrá vůle“ (jak překládají kraličtí), „mezi lidmi dobrá vůle“, nebo snad taky „pokoj těm, v nichž má Bůh zalíbení“ (tak ekumeničtí).

Tedy není to předně o nás, ne, že my si něco zasloužíme, ale že my dostáváme nezaslouženě. Už právě tu dobrou vůli. Tu potřebujeme, té nemáme dost nikdo. Nikdo nejsem – jen – člověkem dobré vůle. Ale i té zlé a různé ne-vole. A to i teď o svátcích, i my křesťané všichni.

Kdybych dostal jen to, co jsem si zasloužil, to by byly smutné Vánoce… Tedy abych mluvil jen sám o sobě.

Pastýři to tehdy z nebe slyšeli snad takhle. Asi se nedá říct, že by zrovna oni ponocující u stád byli o tolik lepší než ti v Betlémě spící. I když je pravda, že ti betlémští Marii s Josefem a tím i s Ježíšem mezi sebe nepřijmou. Do jejich blízkosti vstoupí právě až pastýři. Dost možná spodina tehdejší společnosti, ti, kteří dělají, co už nikdo jiný dělat nechce. Práce od rána do noci, služba přes svátky. A dole ve vsi si sedí na svém a slaví si svou chanuku a ještě na vás koukají skrz prsty, jak to, že nejste oholení a voňaví a ve svátečním.

Ale právě ti pastýři uslyší tu vánoční zprávu. A jsou zváni a opravdu dojdou až k narozenému Spasiteli. Je-li dobrá vůle, pak jejím projevem je to, že se dovedou radovat, že se vydají za tím ohlášeným narozeným a tam u jeslí z toho spolu mají radost.

Řeší se letos, co se to děje. A kdo za to může. To nejmoudřejší, co jsem k tomu od věřícího slyšel, že nevíme, nebo aspoň nemáme vědět moc snadno a rychle (a máme spolu se světem truchlit – NTWright). Proč se to zlé děje. Proč se mi stává dobré, taky vlastně nevím. Jen jsem si jistý, že si to nezasloužím.

Ten verš a volání a zpěv andělův ale začíná provoláváním „sláva na výsostech Bohu“. Pomáhá, pomáhá mi, když člověk může pozvedat své oči, když se nemusí jen rozhlížet kolem sebe, nebo dokonce jen na sebe a do sebe, ale také může ještě hledět i jinam, vzhůru. A dokonce dokáže někoho (po)chválit. A samozřejmě následně vstát a na chvíli opustit to své a jít a zpívat a přinést dárky a zajímat se a mluvit a být s druhými i třeba všelijak cizími. A tak a pak se starat a nasazovat o pokoj na zemi…

Pastýři jsou ti, kdo přijdou až k jeslím a zřejmě na to přijdou - vánoční je rozpoznání, že si svou dobrou vůlí příchod Mesiáše nevysloužíme a nezasloužíme. On přichází proto, že „Bůh v nás má zalíbení“. Má nás rád, a tak nás nenechá sobě samotným napospas, tomu, co jsme si napekli, nadrobili, rozlili… Až milostí Boží a jeho oslovením se dovedeme pohnout a vyjít z toho svého a setkat se opravdu vánočně. 

Dobrat se dobré vůle se děje myslím tak, že někdo projeví dobrou vůli nám. Jinak se ji člověk nenaučí. Bůh tak o Vánocích učinil. Svou dobrou vůli k nám prokázal. Na nás je to přijmout a také dobrou vůli projevit. Na naší reakci na slyšenou zprávu o dobré Boží vůli s námi taky moc záleží.

Vyznání vin (dle nové agendy: Pane Ježíši Kriste, ty jsi světlo a není v tobě nejmenší tmy. V nás je hluboká temnota, ať o tom víme, či ne. Vyznáváme ti, že se tvému světlu vyhýbáme, aby nezasvítilo na některá místa našeho života, které bychom si chtěli nechat sami pro sebe, stranou od tvých nároků a tvé vůle. Rozhodujeme se tak pro samotu, a pak býváme smutní, že jsme sami. Nechápeme, že s tebou nám bude vždy lépe než bez tebe. Vyznáváme ti, že náš strach bývá silnější než touha po tobě a tvé blízkosti. Prosíme, smiluj se nad námi. Pomoz nám vystavit se tvému světlu, tak abychom žili celý svůj život ve tvé přítomnosti a v záři tvého světla a dle tvé vůle...

Píseň 297 Slyš, jaká to libá píseň