Otec David měl s manželkou Maakou syna Absolona a dceru Támar. S manželkou Achinoam měl syna Amnona. Tyto tři Davidovy děti hrají hlavní roli dnešního příběhu. David měl ještě další dětí. Nyní tři z nich. Mají společného otce. Jedno z nich má jinou matku, než ty dvě.

Amnon touží po své sestře Támar. Támar je krásná mladá žena. Amnon to nemůže vydržet. Nesnesitelně mnoho Támar miluje. Ještě má všech pět pohromadě a ví, že si se sestrou nemůže nic začít. I když, prý v té době byly v okolních národech možné sňatky nevlastních sourozenců. Možná, kdyby šel za Davidem, by to nějak šlo.
Objevuje se Jonadab. Muž, který se umí pohybovat ve vysokých kruzích, a ví si vždy rady. Poradí Amnonovi lest. Ať předstírá, že je nemocen, nechá se položit do vzdáleného pokoje. Až za ním otec David přijde, co mu je, ať chce, aby přišla Támar a něco mu uvařila. Amnon radu přijal. A tím nechal způsobil ve světě mnohé zlo a mnohou bolest. Opět příběh o tom, jak člověk svým špatným rozhodnutím způsobí bolet druhým lidem.

Amnon ulehl, předstíral nemoc, Támar přišla, uvařila či usmažila jídlo. Amnon poslal všechny pryč. Když k němu Támar přistoupila s jídlem, uchopil ji a řekl jí, spi se mnou, má sestro. Támar jako jediná ví co a jak. Ne, můj bratře, neponižuj mne. A pak dodá - nejde to.
Nesmí se to. To se v Izraeli přece nedělá. Kam bych se poděla se svou hanbou? A ty budeš v Izraeli jako nějaký hanebný bloud. Statečně řekne ne, neponižuj mne, a pak se argumenty o důsledcích snaží odvrátit hrozící nebezpečí.

Amnon však na to nedal a neposlechl; zmocnil se jí, ponížil ji a spal s ní. Dnes se tomu říká ? znásilnil jí. Kdo ví, co čekal. Jisté je, že nevstoupil do ráje, nedosáhl ničeho krásného a úžasného. Naopak, Amnon začal Támar převelice nenávidět. A vyhnal Támar pryč. Ta si roztrhla pestře tkanou suknici, suknici kterou směly nosit královské dcery a panny, posypala si hlavu prachem a naříkala.
Potkal ji Absolon, její bratr, zeptal se, nebylas náhodou u bratříčka Amnona? A bylo mu vše jasné. Zpráva se rozletěla po paláci, král David se to dozvěděl a velice vzplanul. Absolon nenáviděl Amnona, protože ponížil jeho sestru Támar.
To je základní příběh. Amnon a jeho vášeň. Není to dobrá vášeň. Je zhoubná. Podobně jako dříve jeho otec David, i on překračuje daná pravidla. A tím vytváří a šíří zlo na zemi.

Důsledky? Ponížená, zraněná Támar. Zraněná a v nitru poškozená na celý život. Ostatně, jediná kladná v tom příběhu. Má rozum, varuje, jmenuje nebezpečí, která nastanou. Jediná dobrá, a ona to zlé odnese jako první.

Je znásilněna. Cosi hrozného se stane v Božím světě svobody. To co Bůh nabízí, co souvisí s Bohem je přece svoboda Božích dětí. Osvobození z Egypta. Osvobození v Kristu. Támar je bez svobody, bez práva, je ponížená. Násilí a znásilňovaní je odporné. Je v úplném protikladu k Bohu, k daru života.

Amnon po činu není šťastnější. Okamžitě po něm začne Támar nenávidět. Touží po lásce a přitom se mu v srdci rozlije nenávist. Kde se bere falešná domněnka, že násilím získám něco a budu šťastný? Dva roky pak ještě žil, dva roky hledal jeho bratr Absolon příležitost, jak ho zabít. Dva roky života v úzkosti, jaký trest přijde.

Absolon. Toho také Amnonův čin poznamenal. Také ovlivnil jeho další život, ovlivnil jeho rozhodování, poznamenal jeho život. Toužil pomstít ponížení své sestry. A dva roky hledal příležitost, až ji našel. Slavili svátek stříhání ovcí. Absolon pozval všechny své braty. Amnon z neznámých důvodů nechce jít, Absolon se přimlouvá u krále, u otce, ať jde Amnon také. Král se ptá, proč má jít? Jakoby tušil možné zlo, tušil nějaké souvislosti. Ale zároveň je slabý na to, aby zabránil tomu, co visí ve vzduchu. Amnon jde, a Absolon připraví vraždu. Své družině řekne, až vám řeknu bijte Amnona, usmrťte ho a nebojte se. Je to na můj rozkaz. Amnona zabili.
Kdo byli ti lidé skrytí pod označením ? Absolonova družina? I jim zazní nebojte se, jako tolikrát v Bibli zazní ? ale nyní je to zvrácené. Nebojte se zabít mladého muže. Je to na můj příkaz. Kolik dalších mladých mužů, často vojáků v sobě neslo tíhu podobných příkazů, zabíjet na cizí rozkaz, ve jménu země, vůdce, pokroku, lepších zítřků. Zlo, která Amnon způsobil, okoušejí nám neznámí v Absolonově družině. Hoši, nebojte se zabíjet až vám řeknu, je to na můj příkaz. Kolik dalších podob mělo zlo, falešná představa že násilím budu šťastnější, a kolik lidí to odneslo.

A nejen Amnon, ale nyní ani Absolon není šťastnější a spokojenější. Možná se domníval, že až konečně sestru pomstí, bude konečně klid a mír. Není. Uprchl pryč z Jeruzaléma, skrývá se jako vrah svého bratra. Kolik podobností mají ty příběhy s prvými kapitolami Bible, dnes s Kainem a Abelem. Bratr zabije bratra a nemá klid. Asi proto, že jsou to příběhy, které se stále dějí. Podobají se mnoha příběhům, které se staly a které se stávají. Dva roky se Absolon na tu chvíli připravoval. Měl být šťastnější. Avšak místo toho utíká pryč a tři roky se skrývá. Tři roky izolace, náhradního života, tři roky bez toho, že by viděl své nejbližší, ani sestru Támar neviděl.

A král David. Prožil kdysi těžké časy na útěku před Saulem. Těžké časy prožil také, když ustavoval království. Možná by někdo řekl, tak a konečně má klid a pokoj. Tak ať si užije klid. Jenže mu dospívají děti. A jejich dospívání, jejich hledání, je pro Davida náročné. Kdo ví, jaké výčitky si připouštěl, kolikrát si říkal, vždyť já také nejsem bez viny, copak jsem býval lepší?
A vidí své děti. Jedno dítě do smrti zmrzačené, druhé mrtvé. A třetí na útěku. Co má dělat? Má říct, synu vrať se, domluvíme se, odpouštím ti? Je král, může si to dovolit? Je možné tak učinit jen tak? Tři roky panuje mezi ním a Absolonem mrazivý chlad. David ustrnul na pozici otce, který nechce svého syna ani vidět. Až generál Joab se na to nemůže dívat a nepřímo přiměje Davida, aby pro Absolona poslal. Přemluví jakousi ženu, aby hrála vdovu. Ta přijde před krále, vypráví o svých dvou synech, jak se na poli hádali, jeden druhého zabil. A celé příbuzenstvo si nyní žádá, aby vdova toho jediného žijícího syna vydala na smrt. Žena řekne krásné slovo ? k čemu to vede, vždyť jsme smrtelní, jsme jako po zemi rozlitá voda, která se nedá sebrat. Král pochopí, že jde o něj. Nechá Absolona přivézt do Jeruzaléma. Ale ještě není schopen změny, není schopen vůbec ho spatřit. Syn už je ve městě a otec ho nechce vidět. A tak se nevidí, nesejdou. Jakoby nebyli. Až po mnoha měsících se David uvolí Absolona přijmout. Políbí ho na tvář. A nic. Už je pozdě. Už si navždy zůstali cizí.

Proč je vlastně v Bibli tento příběh? O Bohu se v něm vůbec nemluví. Jen ta žena, která má změnit Davidovo rozhodnutí. Ta jednou Boha zmíní. Jinak se pojem Bůh nevyskytuje.
Ale určitě to nějak s Bohem souvisí, určitě to má své místo.
Možná je žhavá informace pro posluchače tato: ano. Lidské jednání může rozpoutat peklo na zemi. A co na to Bůh? Stále nabízí své slovo, a někteří je přijímají, jiní ne. Támar je slyší, slyší je Joab který se nemůže dívat na utrpení a odcizení Davida a Absolona, slyší je ta žena která jde a něco zkusí aby David jednal a smířil se.
Možná řekneme, no jo, ale to nestačí. Někteří je vážně neberou a pak jsme svědky znásilňování a dalších násilí. A ti kdo je vážně berou jsou také slabí, a beztak. Však víme.
Pak už lze zmínit jediné co Bůh dělá. Sám dává svého syna. Dává všechno, úplně všechno. Dává tak plný život, že je nicotné domnívat se, že násilím něco zmohu a budu šťastnější. Dává plný život, takže nikdo nemusí působit zlo v domnění, že pak bude lépe.

Bůh dává svého syna nám. Kdo jsme jako Támar, Amnon, Absolon, David. Asi proto je ten příběh v bibli. Aby to bylo zřejmé. Takovým platí ? pojďte za mnou. Okuste vše, co vám dávám. Přijímejte. Vy zranění, znásilnění, toužící po štěstí pomocí podivných metod, přijímejte. Vám Bůh dává. Vy jste někdo, vy Bohu stojíte za to, aby pro vás dal svého jediného syna, jak by vám spolu s ním nedaroval všecko?