David se svými muži utíká před Saulem do Engadi. To je hornatá poušť s nepřístupnými vrcholky. Saulova tajná služba Davida vypátrala, informovala Saule a ten vybral z celého Izraele 3.000 mužů a vyrazil. Začíná nákladná a namáhavá akce. Dostat Davida.

Saul a jeho muži se vyšplhali až do pouštních skal. Saul vstoupil do jeskyně, aby tam vykonal potřebu. Netuší, jakou chybu dělá, když do jeskyně vstupuje.
V odlehlém koutu jeskyně seděl David se svými muži. Zvláštní scéna. Saul, se nachází ve velmi lidské a běžné pozici. Je neschopný obrany. Co je mu nyní platno 3.000 mužů, kteří kdesi venku uctivě čekají. Vešel do pasti. Větší chybu snad ani nemohl udělat.

David a jeho muži Saule vidí. V normálních podmínkách by to byla nepříjemná situace pro obě strany. Teď však jde o život. Kdyby je Saul spatřil a podařilo se mu zavolat své muže, byl by David a jeho muži bez šance. Pár mužů v jeskyni proti třem tisícovkám venku před jeskyní. Vyhladověli by je? Nebo udusili kouřem?

Davidovi muži naznačují Davidovi, aby jednal. Říkají, že to je ta chvíle, kterou sám Bůh posílá. Tu ti dává, Bůh zaslibuje - dělej si s ním, co se ti zlíbí.
David nevyužil chvíli k tom, aby Saule zabil. Přikradl se k Saulovi a odřízl mu cíp pláště. Svým mužům své rozhodnutí nezabít Saule odůvodnil slovy ? Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném. Je to přece Hospodinův pomazaný. David neříká, ale ale chlapci, copak neznáte Desatero? Znáte přece - nezabiješ. Sám zabil Goliáše a pak mu pro jistotu usekl hlavu. A ve válkách s filistínskými zabil mnoho lidí. On nemá strach ze zabíjení. Dobře to zná. To úcta k Bohu brání Davidovi v tom, aby zabil Saule. Saul má něco společného s Hospodinem, nemohu jej zabít.

David své muže zarazil a nedovolil jim povstat.
Naopak povstal Saul. Ano, tak čteme, vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou.

Pak se scéna přesune před jeskyni a hlavní roli mají dva muži. David a Saul. Pouštní hory, kolem přes 3.000 mužů, a přece sami dva. I David vstal a vyšel z jeskyně a volal za Saulem. Králi můj a pane. Saul se ohlédl, David padl na kolena a pronesl dlouhou řeč. Ukazuje uřezaný cíp pláště, přesvědčuje naléhavě Saule, já proti tobě nic nemám, ty mi ukládáš o život, ať mezi námi rozhodne Hospodin, já proti tobě nejsem, nic ti neudělám a nechci udělat. A mohl jsem, podívej, jak blízko jsem ti byl. A mí muži mně říkali, ať tě zabiju.

Saul se otočí a nevíme, jak mu je a jak se to v něm mele. Ubezpečuje se, že slyší dobře. Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?
Už už se nám hromadí úžas, jak, můj synu, táhneš na Davida s 3.000 muži, chceš ho zabít, nechal jsi umlátit k smrti 85 kněží za to, že Davidovi pomohli na útěku, a teď, můj synu Davide? Je to divné a možná se diví i těch utrmácených 3000 mužů a říkají si, tak co je, kvůli tomu jsme doma vše opustili a trmácíme se sem do hor?
Nicméně ti dva před jeskyní berou chvíli vážně, možná se jim třese země pod nohama, tisíce mužů kolem jakoby nebyly. Sami dva, Saul na dně. Dal se do hlasitého pláče. Tak pláče, kdo vidí, že se zhroutilo to, co pracně stavěl. Kdo pozná, že pravda je jinde. Pláče tak Petr poté co zapřel Krista, plakali a pláčou tak mnozí. Nad sebou samými. Blahoslavení plačící, neboť oni potěšeni budou. Vzácná chvíle pravdy.
Saul vyzná, ty Davide, jsi spravedlivější než já, ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým. A pak dojde k největšímu co může udělat, přeje si, kéž tě Hospodin odmění dobrým za to, cos mi dnes učinil
Pak asi čas plyne, nakonec si Saul vymíní na Davidovi slib, že ho nebude pronásledovat a odchází. To byla ta chvíle, kterou jim Hospodin dal. Davidovi muži v jeskyni se mýlili. A pravá Hospodinova chvíle nastala o málo později.

**
Nákladná namáhavá akce, aby jeden muž chytil či zabil druhého muže.
Jeden udělá chybu a ten druhý jej může dorazit.
Úcta k Bohu působí, že jej nedorazí. Nasměruje výhybky života jinak, než by bylo možné.
Toto nasměrování nese ovoce.
Prvé ovoce je, že spolu ti dva mluví. Nebýt Davidova činu, jak dlouho by trvalo, než by spolu mluvili jako dva normální lidé kteří dělají chyby.
Další ovoce nese Saul. Nachází odvahu nahlas plakat. A také vyznat svou vinu a přát druhému Boží odměnu.
To co se děje v tu chvíli je to dobré a vzácné. Větší díl milosti Boží snad ani nemohli přijmout. Oba ovšem asi vědí, že přijdou další dny, výjimečná situace pomine, Saul opět nebude schopen zvládnout svůj vztek. Ze Saule se nestal beránek na věčné časy. To asi vědí a jsou natolik dospělí a moudří, že si tím nenechají zničit přítomnou chvíli. To co teď žijí je dobré a jedinečné. To někdy přichází, chvíle nečekané, nahé pravdy, jako je tato.
Tato chvíli nepřišla jen tak, náhodou. Připravil ji a nechal vzniknout David tím, že se vzdal pomsty, nevyužil situace, která se zjevila jako na stříbrném podnose.

K tomu nám Duch svatý také dává sílu. Z úcty k Bohu se zříci lákavých možností jak druhého dostat, jak ho rozmáznout, zahnat do kouta. Z úcty k Bohu můžeme neuposlechnout ostatní, kteří radí, teď je ta pravá chvíle. Můžeme druhého nechat vstát, vyjít ven, pustit z kouta, pustit z pasti.

Nestanou se z nás dokonalí beránci. Ani to po nás Bůh nechce. Chce po nás, abychom v moci toho pravého beránka nacházeli odvahu přehodit výhybku. V moci toho, který se zřekl moci a nechal se přibít na kříž. Pak se děje i dnes ta pravá Boží chvíle pravdy, pláče, lítosti, přání toho nejlepšího druhým lidem. Rozejdou se pokoji ti, kdo si to před chvíli ani ve snu neuměli představit.

Pane, s tebou se stáváme světlem světa a solí země. Drž nás při sobě, abychom ve tvém světle byli nyní i na věky. Amen