Děcka, já bych dneska potřeboval poradit.

• PORADÍTE MI?
• JAK BY SE MĚL ČLOVĚK OBLÉCT DO KOSTELA? CO BY SI MĚL VZÍT NA SEBE?
• A MĚL BY SE TAKY UČESAT, NEBO NEVADÍ, KDYŽ BUDE MÍT VRABČÍ HNÍZDO NA HLAVĚ?
• A CO RUCE? NEVADÍ, KDYŽ JE BUDE MÍT ŠPINAVÉ? NEBO BY SI JE MĚL UMÝT?

Vida, vy v tom máte úplně jasno. Tak mi pomůžete, jo? Já si s sebou vzal nějaké oblečení, tak mi to pomůžete rozhodnout, co se hodí do kostela a co ne:

• TAK TŘEBA TOHLE?

 ( dvoje šaty – jedny slušné, jedny pracovní – roztrhané, umazané, zmačkané; postupně vytahovat a špendlit z nich dvě „postavy“ na tabuli, nebo pověsit po straně na dvě ramínka)

                Teď jsme tu vyrobili úplné dva vzory. Tenhle se do kostela hodí a tenhle ne.

Já tu ale ještě mám, co by si asi tak ti dva, když by se v kostele potkali, mohli říkat. Ne nahlas, možná jen v sobě, sami pro sebe. Schválně jestli uhodnete, který z nich si to asi říká:

(bubliny s textem:)

• TOMU TO SLUŠÍ.
• TO JE ALE TRHAN! CO SE VŮBEC LEZE!
• JEŠTĚŽE NEJSEM TAKOVEJ VOTRAPA. TAKOVÍ BY MĚLI Z KOSTELA VYPRÁSKAT!
• TO JSEM TOMU DAL. PŘÍŠTĚ SI NA SEBE MUSÍM VZÍT NĚCO SLUŠNĚJŠÍHO.
• NA AUŤÁK URČITĚ MÁ, ALE DO KOSTELA SE VOBLÍCT NEUMÍ!
• TEDA TO JE KRÁSA, SKORO JAK V NEBI.

• CO SI MYSLÍTE TEĎ – KDO Z TĚCH DVOU SE DO KOSTELA SPÍŠ HODÍ? (KDO JE ASI PÁNU BOHU BLÍŽ?)
• A PROČ?
• CO O TOM TEDY ASI ROZHODUJE?

Asi víc to, co má člověk v sobě, než to co má na sobě, že jo. A ono to vždycky nemusí být v souladu. Navenek může někdo Pána Boha ctít – třeba tak, že se do kostela vždycky krásně oblékne – ale přitom v něm může být jen zloba, závist, povýšenost a na druhé je hrubý a zlý. V tom je od Pána Boha strašně daleko. Klame sebe i druhé.

                A právě tohle říkal Ježíš zbožným lidem, kteří si všimli, že jeho učedníci nedodržují přesně všechno, co ke zbožnosti patřilo. Když ho na to upozorňovali, Ježíš jim odpověděl:

                „Vy sice Boha na venek vzorně ctíte, ale vaše srdce je od něj daleko. Taková zbožnost je nanic. Právě když chcete mít všechno vzorně splněno, opouštíte to, co Bůh doopravdy chce. Vy chcete být úplně svatí, ale přitom vůbec nemyslíte na druhé a jste k nim právě přitom bezohlední.

                Proto si dobře pamatujte, nic, co má člověk na sobě (viz. šaty), ho od Pána Boha nevzdaluje a není proto zlý, ale to, co dělá, jak se chová k druhým (viz bubliny), to ho od Boha vzdaluje, to rozhoduje, jestli je zlý. A to záleží na tom, co máme v sobě, jaké máme srdce. (2 srdce – a dát bubliny, aby vycházely z nich) Z něho vychází zloba, závist, chamtivost, pýcha, posměšky, ukážky a třeba i krádeže a vraždy.“

                Proto Ježíš řekl: „Vy můžete být svobodní v tom, co na sebe! Když se na to moc soustředíte, tak jenom zapomenete na to, na čem opravdu záleží – na to, co z vás vychází, jak se chováte k druhým. Na to si dejte pozor. To je podstatné. O to jde. A právě tady v kostele.

Tak si to písničkou připomeneme:

273 SV Proč zvykli jsme si

Marek 7,1 - 23

Sestry a bratři, asi jste si všimli, že jsem to dětem vyprávěl trochu jinak, než jsem to teď četl. V evangeliu je řeč o nečistých rukou a o jídle a já mluvil o oblékání. Jenomže kultické předpisy o očišťování a o čistých a nečistých pokrmech, jsou i nám tak vzdálené, že by děti byly úplně mimo. Ostatně o to jídlo konkrétně ani nejde. Jak Ježíš říká, jde prostě o lidské tradice, pro které opouštíme a rušíme to, co Bůh skutečně žádá.

                Když tohle, my evangelíci slyšíme, jsme obvykle na koni. Tohle předhazujeme často svým bratřím katolíkům: Vy se držíte tradice, my Písma. Jenomže ony ty tradice, o kterých Ježíš mluví, vyčetli tehdy právě z Písma. A že bychom, my evangelíci, žádné tradice neměli a na nich nelpěli a řídili se jenom Písmem, to je také iluze. Z bible je třeba zřejmé, že Večeře Páně byla od počátku součástí každých bohoslužeb. A my si naopak kolikrát zakládáme na tom, že ji máme jen několikrát do roka a tak nám prý nezevšední. A co jiného, než dílo tradice, je například pořad našich bohoslužeb? Třeba i to, kdy si sedáme a kdy vstáváme, nebo můj talár a tabulky, a taky kostel nebo náš zpěvník, a vlastně celý církevní rok. O tom kostelovém oblečení ani nemluvě. A nakonec, vždyť i bible sama je do určité míry dílem tradice. Její rozsah se právě tradicí v církvi ustálil.

                Je tedy tohle všechno zlé? Máme to odvrhnout a pak budeme svobodní pro slovo boží? Věřím, že ne. Věřím, že i tradice může být dobrá a stejně i to pěkné oblečení do kostela.  Vždyť právě o tom Ježíš mluví – že zdrojem zlého oddělení od Boha nejsou věci samotné, ale že jím můžeme být jenom my sami. Jenom my sami můžeme i úctu k Bohu proměnit v bezohlednost. Záleží na tom, co je v nás a co z nás vychází, na našem vztahu. I na vztahu k té tradici.

                Tradice může být veliká pomoc, pokud ji tak bereme, pokud pro nás nemá smysl sama v sobě, ale odkazuje nás k tomu podstatnému, pokud nás vede k proměně srdce a k lásce k druhým.

                Z tradice ale můžeme svým neproměněným srdcem udělat taky odcizenou, pokryteckou iluzi, která slouží jenom naší samolibosti a tvrdosti, kterou si vytváříme alibi, že Boha posloucháme, ale přitom nám jde o to, abychom se prosadili, abychom dokázali, že my jsme vše splnili. To se pak tradice stává cílem sama o sobě. Její důsledné zachovávání se stává náhražkou za to, aby se skrze ni nechal člověk opravdu oslovit a proměnit. Z božího slova, třeba i z přikázání, je pak jenom lidský příkaz, kterým se prosazuje jen to lidské v nás, namísto toho, co Bůh opravdu žádá, namísto lásky.

                Proto Ježíš jednoduše neboří tradice, ale důrazně upozorňuje: v té tradici samotné to není, je to ve vás. Když jí přesně nedodržíte, nic se neděje. A bez té změny srdce je celé její dodržování na houby. Stejně tak na houby je ovšem bez té vnitřní změny i její odmítání. Třeba i na základě bible. Ani svoboda není samospasitelná. V Kristu ji dostáváme, abychom měli místo pro to podstatné, abychom měli prostor k lásce.

                Nejlíp to asi vystihl apoštol Pavel, když napsal: „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří, jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.“ Amen.

375 SV Volný jsem