Kázání na text J 1,43-51 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!" Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta." Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!" Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti." Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem." "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší." A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."

Takový strom, no, stromek – to je úžasná věc, no jen podívejte. Strom sám o sobě je taky symbol života i víry – roste ze země, bere z ní živiny, ale vztahuje se k nebesům, ke slunci. Bere vláhu a žene se výš a výš. Dává ovoce.

A u stromů se častou dějí věci. I v Písmu. Všimli jste si tady toho stromu, co je vprostřed uličky (buď jména či události). Takové věci se u něj odehrály… Co se dá pod stromem nebo u stromu dělat? Můžete si pod něj lehnout. Koukat do jeho koruny, pozorovat listí či ptáky. Odpočívat, snít, objímat ho, na jednoho spadlo snad jablko a měl pak nápad… Pod jedním takovým stromem – fíkovníkem (opravdu, podívejte se, co jsem pod ním našel – děti pošlou) – se odehrál ten dnešní příběh:

Jak se to vlastně stalo, kde se tu vlastně křesťané, věřící lidé vzali? - Začalo to úplně obyčejně: k Ježíšovi se přidalo pár lidí. Prostě jednoho dne zjistili, že stojí za to poslouchat, co Ježíš říká, že je dobré být s ním. A tak se rozhodli a zkusili to s ním; zkusili jít za ním, „následovat ho" - tak se tomu, co udělali, také říká.

Jak k něčemu takovému ale dojde? Jak je to vůbec napadlo, že se za tím Ježíšem mají vydat? Jak se to v životě stane, že se pro něco nového rozhodnu?

Pod jedním takovým stromem, fík to byl, byl člověk jménem Natanael, nevíme, co tam dělal (postavička). Snad snil o tom, jak by jeho lid získal konečně vážnost a jak by pomohl celému světu dobře žít. Snad taky přemýšlel o svém životě, co si s ním a v něm počít. A zatím kousek odtud procházel krajinou Ježíš. Chodí a vypráví o Bohu, mluví o člověku a o tom, jak se rozhodovat; zastavuje se s lidmi a odpovídá na jejich otázky. Když je potřeba, pomáhá. Nebo aspoň potěší. Vyrostl v Nazaretu a prochází Galilejí a přidávají se k němu učedníci, jeden a druhý. A další, který se jmenuje Filip. Ale než se vydali na cestu, právě tento Filip ještě rychle běží za jedním známým, který se jmenoval Natanael. Filip věděl, že tento Natanael často myslí na Mesiáše a čeká, kdy se konečně naplní Boží zaslíbení. A tak mu teď celý nadšený říká: „Našli jsme toho, o kterém se píše v bibli, u Mojžíše a proroků. Konečně je tady ten, co ho pořád vyhlížíš. Jmenuje se Ježíš, je to syn tesaře Josefa z Nazaretu."

A ten Nazaret, nevíme úplně proč se Natanaelovi nezdá, asi to nebylo dost velké, známé, výstavní městečko… Trochu na něj a tím i na Ježíše hleděl svrchu. Ale Filipa napadne moc moudrá věta, nenechá se odbýt a Natanaelovi řekne: „No tak pojď a přesvědč se!" A Natanael nad tím chvíli přemýšlí. A vzpomněl si na Abrahama – že to vlastně tenkrát bylo také úplně bláznivé. Napadlo ho, že Bůh skutečně často jedná úplně jinak, než lidé čekají. A zmeškat Mesiáše jenom proto, že to není přesně podle mých představ... A tak se rozhodl, že půjde a přesvědčí se - a zvedl se a šel.

Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Podívejte se na něj - to je pravý Izraelita!" Snad že viděl tu odvahu, se kterou Natanael šel za něčím, co vůbec nebylo jisté. Za někým, kdo vůbec nevypadá jako ten očekávaný Mesiáš, ale přece šel. Natanaela takové přivítání překvapilo a ptá se Ježíše: „Odkud mne znáš? Jak víš, kdo jsem?" A Ježíš odpoví: „Ale vždyť já tě znám. Viděl jsem, jak sedáváš pod fíkem a s nadějí čekáš, že Bůh splní, co slíbil. Neboj se, nebudeš zklamán." Natanaela to přesvědčilo. Snad ho přesvědčilo to, že ho Ježíš zná, že ví, nad čím tolik přemýšlí. že ví o jeho nadějích. že mu není lhostejný. Snad možná ještě něco, že to, co se odehrálo pod fíkovníkem – Ježíš zmíní, ale nepoví nikomu ostatnímu. A tak po setkání s ním Natanael vyznává: „Ty jsi skutečně Boží Syn, ty jsi ten izraelský král, na kterého čekám!"

Ježíš mu říká: „Uvěřil jsi, protože jsem ti řekl, že tě znám? Věř mi, že uvidíš ještě větší věci! Uvidíš víc, než jsi čekal, a víc, než jsi hledal. Uvidíš, jak Bůh sestupuje z nebe a přichází mezi lidi.“ Možná to bylo na Natanaela moc, ale časem mu došlo, o čem Ježíš mluví: že právě tento Ježíš je tím, skrze koho přichází Bůh do světa. Dveře nebes jsou dokořán, Bůh mezi lidmi. A že ten strom, možná jednou bude jak kříž…

Ten dnešní příběh tak trochu o stromu je a trochu není. Jak se dostat k víře. Může být jako takový strom, semínko někdo vložil do země, další zalil, jiný možná trochu ohnul. Jak se dá opečovávat víra? Že vás má někdo rád a vy víte, že to není jen proto, že jste jeho děti, ale taky z víry, lásky a naděje, kterou rodiče čerpají ještě odjinud, než z pozemských zdrojů. A odpouštějí vám a nevzdávají to s vámi. Do kostela vás vodí. A občas možná trochu zkrotí… A pomalu rostete, jako ten strom, zdá se, že nic a najednou strom, který dává dobré plody a radost. A víra tam je a roste pomalu až do podoby Krista… Nebo to může být na jednu či dvě věty. To se může stát. Trefí na hlavičku – tohle jsem potřeboval slyšet. Jako tehdy Natanael, když uslyšel: „viděl jsem tě pod fíkem“.

Úkol pro děti – máme štěstí, že jsme uprostřed parku, který je tak trochu arboretem, totiž zahradou stromů – zkuste se projít venku, sami, myslet na svou víru a pět stromů pojmenovat (neškoláci třeba tři). Debora vám pak dá odměnu…

I když tak trochu všichni sedíme pod fíkem, nejde do toho nikoho nutit. Ale možná si někdy sednout pod strom (brzo to půjde) a třeba trochu popřemýšlet o své víře, vděčně na ty, kdo nás přivedli, na jejich slova. Říká se, že víra je dar. Ale jde taky o to, jak ji rozvíjet, v tom možná už tak dobří nejsme. Jsme k tomu ale zvaní… A taky i říct druhému, ne tahat za šos a nos, ale pojď a přesvědč se, sám pojď a vyzkoušej – mně se zdá, že to je to pravé (fíkové)…

Pane děkujeme ti za všechny, kdo nás pozvali k víře. Za všechny, kdo nás přivedli za Ježíšem, abychom se mohli přesvědčit, že stojí za to mu naslouchat a následovat jej. Prosíme za všechny, kdo mají předsudky vůči víře v něj . Prosíme, dej se jim poznat.