Ve světě je velké množství lidí na útěku. Uprchlická krize je téma, které je nejen důležité, ale také složité a třaskavé.

Problém má různé roviny. Ve veřejném rozhovoru i v praktické politice je kladen důraz na bezpečnost a obranu proti teroru, což je v pořádku.

Pro křesťanské církve je podstatná rovina pomoci člověku v nouzi. Říkáme tomu, trochu starobyle, milosrdenství. Tomuto přístupu k lidem se učíme od milosrdného Boha, ve kterého věříme. V tomto duchu se k uprchlíkům staví i Českobratrská církev evangelická (ČCE) a Diakonie ČCE. Za „český“ oficiální postoj k problému a za „český“ příspěvek k řešení příčin i důsledků migrační krize je odpovědná naše politická reprezentace. Z různých pozic je jistě možné naše politiky buď kritizovat, nebo chválit.

V tomto článku chceme upozornit pouze na jednu funkci českého státu, kterou hodnotíme jako přiměřeně nastavenou a systémově zvládnutou. Jedná se o Státní integrační program, tzv. SIP.

Jde o to, že ČR, jako každý civilizovaný stát, poskytuje azyl lidem, kteří o něj požádají a jejichž žádost je státem vyhodnocena jako oprávněná. Podle mezinárodního práva poskytuje naše republika ochranu jednak lidem, kteří prchají z oblastí zasažených válečnými konflikty, jednak lidem, kteří jsou politicky pronásledováni. Ti, kterým je azyl (nebo časově omezená doplňková ochrana) udělen, jsou státními úřady dostatečně prověřeni a nepředstavují pro naši společnost nebezpečí; naopak, mohou být přínosem. V loňském roce požádalo v ČR o mezinárodní ochranu přibližně 1400 osob a tato ochrana byla přiznána asi třetině z nich.

Pokud někdo azyl dostane, poskytne mu stát jakousi „startovací“ podporu. Jejím smyslem je cizince integrovat do naší společnosti. Jde o pomoc s hledáním bydlení a zaměstnání, s výukou češtiny, v jednání s úřady, při začleňování do místní komunity apod.

Státní integrační program je založen na spolupráci státní správy s nevládními organizacemi. To má svoji dobrou logiku, protože tyto organizace mají nejlepší předpoklady (motivaci, zkušenosti v pomáhajících aktivitách apod.) pro integraci azylantů do místních komunit.

V letošním roce je hlavním partnerem státu, tzv. generálním dodavatelem integračních služeb, Charita ČR, která spolupracuje s několika desítkami svých subdodavatelů. Těmi jsou zejména katolické farnosti, evangelické sbory a různá další občanská, obecní či církevní uskupení. Smluvním subdodavatelem Charity je i novoměstský sbor Českobratrské církve evangelické, jenž opírá svou nabídku o zkušenosti se začleněním tří uprchlických rodin z Barmy v předchozích letech.

V současné době nabízí novoměstský evangelický sbor v rámci SIPu pomoc při integrací jedné uprchlické rodiny. Po zralé úvaze a po rozhovorech s představiteli Nového Města na Moravě si neklademe žádné dodatečné podmínky, např. na zemi původu azylantů, jejich náboženské vyznání apod. Azylové řízení, kterým tito lidé v naší zemi projdou, pokládáme za dostatečné a důvěryhodné „síto“. Nabídka našeho sboru trvá již rok, dosud ji nikdo nevyužil.

Shrnuto: účast ve Státním integračním programu chápeme jako dvojí odpovědnost, vůči lidem v nouzi a vůči státu.

za farní sbor ČCE v Novém Městě na Moravě, Vojtěch Hrouda, presbyter