Hana Pfannová

P: 161,1

Introit: Síla má a písnička má je Hospodin, on byl můj vysvoboditel. Toto je den, který učinil Hospodin, a proto radujme se a veselme se v něm. Ž 118,14.24

P: 179 I hvězdy a slunce

M: Společně se pomodlíme modlitbu z Broučků Jana Karafiáta:

Ó náš milý Bože, povstali jsme z lože, a pěkně tě prosíme, dej, ať se tě bojíme, bojíme a posloucháme a přitom se rádi máme.

Pane, děkujeme za všechny malé i velké zázraky, které každý den nacházíme. Děkujeme za každý úsměv a dobré slovo. Děkujeme za přátele, za kamarády, za rodiče a prarodiče, za děti. Myslíme na ty, kteří tady s námi nemohou být. Děkujeme za všechny, které máme rádi. Prosíme, opatruj je, ať jsou kdekoliv.

Přicházíme za tebou a hledáme spolehlivá slova, která do nás vnesou pokoj. Přicházíme jako dospělí, kteří už si máme vědět rady, přicházíme jako děti, které na mnohé čekají. Děkujeme, že se smíme modlit, že ti stojíme za to, abys naše slova slyšel. Buď s námi ve svém svatém Duchu v tomto shromáždění. Amen.

Společně dětský a dospělý pěvecký sbor ?Když ráno slunce vzchází? ? Luděk Rejchrt

1. čtení: Sk 6,8-7,2a.54-60

P: 631 Nám pomoz, Pane milý, By 680

Kázání: Sk 7,59

Sestry a bratři, milé děti,

každý křesťanský sbor má své výrazné postavy. Nejinak první sbor v Jeruzalémě. Štěpán byl zvláštní člověk. Výrazný, nepřehlédnutelný.

V jeho příběhu půjde hodně o slova, o řeč, o slyšení. Uvidíme, jakou moc má slovo. Co s člověkem někdy udělá.

Štěpán dostal původně za úkol starat se o chudé ve sboru. Ale často také mluvil o Ježíši Kristu, mluvil o něm jako o Mesiáši, Spasiteli. Pán Bůh měl Štěpána rád a Štěpán byl plný důvěry v Pána Boha. Působil mezi lidmi, tím, co dělal, dosvědčoval Boží moc a lásku, a jeho posluchači se stávali lidmi svobodnými a také plnými důvěry v Boha.

Jak to bývá, když se objeví někde někdo výjimečný, hned se odněkud vyrojí skupina protivníků. Objevili se lidé, kterým Štěpán vadil. Jeho řeči o Ježíši se jim zdály být nebezpečné. Byli sice Židé jako on, mluvili stejnou řečí jako on, ale byli někde úplně jinde.

Začali se s ním hádat. Jenže na něj nestačili. Štěpán byl plný moudrosti od Pána Boha. Jeho protivníci ho nedokázali přetrumfnout, nesahali mu ani po kolena, neuměli ho přesvědčit o tom, že mají pravdu.

Co udělá člověk, který na svého nepřítele nestačí? Vymyslí si nějakou špinavost. Podvod, lest, pomluvu. Spoléhá na to, že si pak kdekdo řekne, ?na každém šprochu pravdy trochu?, a pomyslí si, ?není ten Štěpán opravdu nějaký divný a nebezpečný? Nemáme si na něj dávat pozor??

Řekla jsem, že slovo má velikou sílu. Moudré slovo je mocné a osvobozuje. Slovo o Pánu Bohu budí důvěru a víru. Ale také slovo pomluvy má velkou sílu.

Štěpánovi nepřátelé navedli několik mužů, aby mezi lidmi roznesli zákeřnou pomluvu. Štěpán se prý rouhá proti Mojžíšovi a proti Bohu.

To je velmi vážné obvinění. To se musí řešit před radou. Pobouření zákoníci a kněží Štěpána sebrali a postavili před radu jako před soud.

A už zase tam stojí falešní svědci. A lžou, až se jim od pusy práší. Škoda jen, že to není vidět.

Tvrdí, ?na vlastní uši jsme slyšeli, jak Štěpán mluví proti Pánu Bohu, proti chrámu, proti všemu, co nám je svaté a na čem nám záleží! Ohrožuje nás! Všechno se nám rozpadne pod rukama! Celý náš život, celá naše víra se rozpadne! To nesmíme dopustit! Na vlastní uši jsme ho slyšeli??

Pohlédli na Štěpána. Jeho tvář byla jako tvář anděla. Nebyla v ní zloba ani ukřivděnost. Nebyla v ní nenávist ani strach. Jeho tvář byla čistá jako tvář Božího posla, anděla.

Velekněz se ptá Štěpána, ?je to tak jak říkají??

A Štěpán mluví, dlouho mluví před svými nepřáteli. Mluví o tom, jak Bůh jednal s Izraelem a Izrael s Bohem, a co my s tím dnes, co je důležité a co méně, jestli chrám nebo slovo o živém Bohu. ?A zabili jste Mesiáše.?

Až do morku kostí se zarývají členům rady Štěpánova slova. Zasáhla je. Ale oni jim nechtějí rozumět. Skřípou zuby, zuří. Není tu nikdo, kdo by je uklidnil.

A Štěpán stojí, jeho tvář je jako tvář anděla, je naplněný Duchem svatým, dívá se k nebi. Vidí Boží slávu a říká, ?vidím nebe otevřené a Syna člověka, stojícího na Boží pravici?? nebe není daleko, není zavřené, Štěpán není sám, ať se děje co se děje, Ježíš Kristus je s ním.

To je neslýchaná drzost, co Štěpán říká. Všichni kolem křičí, řvou, zacpávají si uši, nechtějí to slyšet, nebudou to poslouchat, musí Štěpána překřičet. Štěpán ohrožuje celý Izrael. Na to je jediná odpověď. Pryč s ním. Kamenovat.

Už ho vlečou za město, na popraviště, ženou ho jako zvíře, nemají slitování. Pláště dali hlídat jakémusi mládenci Saulovi.

Podle všech pravidel by teď odsouzený Štěpán měl přiznat svoje pochybení, svou vinu, žádat o odpuštění. Jenže to právě Štěpán nedělá. Štěpán se modlí.

Co zbývá člověku obklopenému zlobou, která si zacpává uši, aby do nich nepronikla slova mocná a pravdivá? Štěpán prosí, aby ho Ježíš přijal. Nic jiného už mu nezbývá, kameny létají ze všech koutů rozzuřeného zástupu. Štěpán klesl na kolena a křičí, snad aby ho přes ten řev davu Kristus slyšel ? ?Pane, odpusť jim tento hřích!? Na konci života prosí za své nepřátele. To řekl a zemřel.

Jméno Štěpán znamená česky ?věnec?. Věnec, jaký dostávají vítězové. Ale je Štěpán opravdu tím, kdo zvítězil?

Zabili ho a on se nedozvěděl, jaký měla jeho slova význam. Jestli všechna jeho práce nebyla marná a k ničemu.

On to neví, ale my víme, že neprohrál. Jeho slovo vážilo mnohem víc než všechen křik nepřátel. Jeho slovo bylo pravdivé, protože bylo naplněné Božím Duchem. Slova jeho nepřátel byla prázdná, vzteklá, hluchá.

Štěpán vyhrál, ne proto, že by byl silnější nebo hlučnější než jeho nepřátelé. Štěpán zvítězil, protože byl Pánu Bohu věrný a Bůh ho neopustil.

P: By 367, NM 627 ?Má duše Boha velebí? - společně dětský a dospělý pěvecký sbor, doprovod klarinety a saxofony, varhany, shromáždění se připojí

Ohlášení

Mládež ? ?Bůh je záštita má?, housle, flétna, tahací harmonika, kytara

M: Pane, děkujeme ti dnešní neděli, za tvoje slovo, za to, že ti na nás záleží a máš nás rád. Děkujeme za děti, za dospělé, za naše přátele i za ty, s kým si nerozumíme. Myslíme také na děti a dospělé, kterým není dobře, protože jsou sami, jsou v nemocnicích, v domovech důchodců. Myslíme na děti, které žijí v zemích, kde se válčí, které mají hlad, nemají co číst a s čím si hrát. Pomoz nám, ať na ně nezapomínáme. A prosíme, buď s nimi v jejich trápení. Společně voláme, Otče náš? Amen.

Společně dětský a dospělý pěvecký sbor Žalm 134 ?Vy všichni Pánu sloužící?

Poslání:Fp 4,4-6

Požehnání: Fp 4,7.23

P: 177 Nuž Bohu děkujme