158,1
Pojďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. Nebo Hospodin jest Bůh veliký,král veliký nade všecky bohy.
On je zajisté Bůh náš a my jsme lid pastvy jeho.
16
Hospodine, Bože svatý a věčný,
společně očekáváme tvé slovo i toto nedělní jitro. Jsme zvláštním společenstvím. Rozhodně nejsme bez chyb. Mluvíme o naději a jsme plni skleslosti.
Mluvíme o víře a nedokážeme se zbavit pochybností.
Chtěli bychom tě následovat, a snad tě i následujeme, ale často jen tak tak kulháme a padáme.
Víme, že přijdeš na konci časů, voláme - přijď království tvé - a zabydlujeme se tady tak pevně, jako bychom neměli nikdy odejít.
Voláme po spáse a nebráníme věcem, které spásu ohrožují.
Jsme zvláštním společenstvím, rozhodně nejsme bez chyb - a ty námi nepohrdáš, ty si před námi nezakrýváš tvář, ty nás miluješ a dáváš se poznat jako trpící a umírající na kříži.
To je zázrak, to je radostná zpráva.
Prosíme, svým Duchem způsob, abychom ji vděčně přijali a z ní se společně radovali i v tento ranní čas
Ř 5,1-11.
443

kázání:
Probuď se kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.
1 Sam 18,1-16

Tři postavy. Král Saul. Odpadl od Hospodina. Byl králem, ale nedařilo se mu. Jeho syn Jonatan. A David, tajně pomazaný za budoucího krále. Hrdina, který slavně porazil Goliáše. Král Saul si pak vzal Davida k sobě na svůj dvůr.
Královský syn Jonatan a mladíček David se měli rádi. Jonatan miloval Davida jako sám sebe. Dal mu svůj plášť a celé vojenské odění i s mečem, lukem a opaskem.
Do příběhu vstoupí informace o velkém přátelství. Cosi tajemného, když je dvěma lidem spolu dobře. Jsou spolu, nemusí ani mluvit, třeba jen tak sedí někde na zídce a klátí nohama. A když někdy vzpomínáme na krásné chvíle svého života, pak jsou to často tyto okamžiky. Zídky se pomalu vytrácejí. Ale můžeme být a povídat dál. Jen tak, mezi dveřmi, v autě. A taková chvíle s člověkem, kterého máte rádi, se stává chvílí velkou, vlastně nezapomenutelnou.
To je jeden z mnoha darů, které nám Bůh dává k životu. Že máme přátele. A že s nimi můžeme jen tak mluvit. Chvíli. Trochu nám zatrne, viďte, zda ten dar snad nezarůstá plevelem.
Velké přátelství mezi dvěma muži, dvakrát je řeč o velké lásce Jonatana k Davidovi. I taková láska smí být čistá a křehká.

David podnikal s královským vojskem výpravy. A kamkoli ho Saul poslal, tam měl úspěch. Tak se stal velitelem nad královskou armádou, ministrem obrany. To se všem vojákům i celému lidu líbilo. Měli Davida rádi.

A Davidova oblíbenost se stala příčinou konfliktu. Saul to těžce nesl, že lidé mají rádi Davida, a ne jeho.
Vadí nám, když lidi mají rádi ty druhé více než nás? Jak snášíme, že je někdo na pracovišti oblíbenější než my? Jak se vyrovnáváme s tím, že se vždy kolem najdou schopnější, oblíbenější, úspěšnější než my? Vadí nám to? Někdy asi ano. Ale také smíme dospívat a s klidem a pokojem přiznat, tak to je a je to pořádku. Vždycky budou kolem mne úspěšnější a oblíbenější. Nakonec, jsem to já, kdo nějak na druhé působím, a oni mne pode toho vnímají. To je můj život, mé jednání, já nějak žiji, nějak působím, chci-li něco změnit, musím s tím něco začít dělat já a ne ti druzí. Ani ne ten, který je úspěšnější než já.

Saul těžce nesl Davidovu oblibu. Už když se vraceli tenkrát z bitvy s Goliášem, tak obyvatelé měst vyšli ven a zpívali a tančili a křičeli, Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce. Saul si ta slova opakoval. A jak už to bývá, opakováním přibývalo pocit lítosti, vlastní ubohosti a nabývalo také provinění toho druhého. Jak si tak Saul sám sebe litoval, přidal si k tomu, že už tomu Davidovi chybí jen to království a propadl další trudnomyslnosti nad darebákem Davidem. Není divu, že hleděl na Davida se stále větší nedůvěrou.

To je asi nebezpečí. Že ukřivděně začneme přidávat těm úspěšnějším další a další vady, objevovat jak ještě by nám mohli uškodit, žasnout nad jejich možnou záludností, utvrzovat se, jak jsou zlí.
To je velká chvíle pro přátele, aby nám pomohli. Aby nám řekli, co blázníš prosím tě? Jiří Suchý v jedné své písni nechá zpívat ? tu opět přítel objevil se náhle, nadávky jeho vyšlé z plných plic, to byly kapky do mé duše zprahlé. Dobrá nadávka od přítele se může stát kapkou do vyprahlé duše. A možná právě tam, kde chybí přátelé, tam chybí někdo, kdo nám pomůže se probrat ze sebelítosti.
David měl přítele Jonatana. Saul žádného přítele neměl.

A pak se to stalo. Saule se zmocnil zlý duch. Co všechno nás napadá Myšlenky, viry, bakterie, Saule napadá nás zlý duch.
To co nás zarazí je, že ten zlý duch byl od Hospodina. Duch Boží zlý napadl Saule, píší kraličtí. Je to nějaký jiný duch, kterým Hospodin disponuje? Má k dispozici různou škálu sil, kterými působí, dobré věci, zlé věci? No, nevíme. Boha nemůžeme rozebrat a zkoumat. Víme, že je to týž duch, který se při stvoření vznášel nad vodami, týž dříve sestoupil jako požehnání na Saula a pak od něho odešel a teď se objevuje jako zlý duch. Je to stále ruach, duch, dech. Týž Duch pak v Ezechielově vidění obživí kosti suché.
Je mnoho pokusí jak to vyložit. Jeden - prostě tak jak čteme. Bůh na Saule poslal zlého ducha. To by pak ze Saule udělalo vlastně trochu nevinného, za nic nemůže. Když na vás zaútočí zlý Boží duch, co s tím naděláte?

Nebo je to důsledek Saulova rozhodnutí jednat bez Boha. Důsledek Saulovy nevěry v Boha. Saul je zavržen jako král, ne jako člověk. Bůh nezavrhl člověka Saule. Bůh zavrhl krále Saule. A král Saul kraluje a žije jakoby se nic nedělo. Jeho pozice je slabší a slabší, a on dělá jakoby nic. Vydrží méně, cosi ztrácí, stačí mnohem menší síla, aby jej rozkolísala. Vítr, který byl dobrý, náhle škodí. Co drželo pevně, to padá a rozbíjí se, co dřív prospívalo a kvetlo nyní usychá a uvadá. Dobré věci, které dobrým slouží, mohou slabým škodit.
I tak, domnívám se pokorně, je možno rozumět - Duch zlý Boží. Byl to stále týž duch, duch Boží. Ale tomu, kdo jej nechce a kdo jej odmítá, tomu se stane překážkou, zkázou. Začne vadit, překážet, je nad síly a užití jedince. Pak není daleko k vzteku a zuřivosti.

Saul běsnil jako posedlý. Dvakrát mrštil kopím po Davidovi, který hrál na citaru, dvakrát David uhnul.
Saul se začal Davida bát. Druhých se zpravidla bojíme tehdy, když si nejsme jisti sami sebou. A vlastní jistotu nám dodá víra. Mně Bůh stvořil, mně dal své dary, za mně jeho syn zemřel. Nejsem ničím ukrácen. Nejsem horší než druzí, nejsem méně cenný. Proto se nemusím bát.Každý jsme Bohu cenný a milý a drahý. Ani smrt nás od té Boží lásky nemůže odloučit,. Tak proč se bát?
A přesto se někdy bojíme. Protože víra je kolísavá, křehká. Tak to je. Pak není na místě posměch a vtipkování, pak je na místě hledat proč, ptát se a prosit a mít kolem sebe přátele, kteří dodají cennosti a vážnosti, ujistí, že nás potřebují.
Cesta od strachu pryč vede přes Boha. Přes přimknutí k němu. Modlitbu, ptaní, hledání, přijetí pravdy.

Cesta ven nevede přes stavění barier nebo odstraňování těch, kterých se bojíme. Saul užil špatnou a žel velmi častou cestu mocných, kteří mají strach. Chtěl Davida odstranit. Ve vzteku jej chtěl zabít, a pak až se uklidnil, jej degradoval. Zbavil jej místa ministra obrany, učinil jej velitelem pluku. Umenšil jeho vliv. Možná se skutečně domníval, že tak se jeho, Saulovy úzkosti zmenší. Ale strach a úzkosti nezmizí, když je posuneme od sebe dál. Ani když o nich raději nemluvíme, aby jako ani nebyly. Ani když druhého ponížíme nebo degradujeme.

Přes to vše si David nadále vedl úspěšně, Hospodin byl s ním a Saul se před ním nadále třásl strachem.
**
Přátelství a láska mezi lidmi jsou dary milosti. Dary vzácné milosti Boží.

Úspěch druhých neznamená, že my jsme špatní a neúspěšní.

Dobrý Boží duch, dobrá stvořitelská síla se může stát zlou silou. Ne proto, že by byl Bůh zlomyslný. Ale proto, že se odmítáním Boží milosti stávám slabým a zranitelným. Neschopným dobré věci přijmout.

Strach se dostavuje. Známe jej. Ven jej vyhání láska. Proto o ní potřebujeme slyšet. Od přátel, od blízkých, ve shromáždění Božího lidu.
Amen
554

přímluvná ?
Pane Ježíši Kriste, prosíme, dávej nám hojně dary své milosti. V dobrých přátelích. Pomáhej nám, abychom tyto dary viděl jako přednější než majetek nebo slávu.
Posiluj naši víru, že patříme tobě, že jsi za nás zemřel. A uč nás, abychom proto druhým úspěch přáli, abychom slovo o kvalitě druhých lidí nechápali, jako slovo o naší nekvalitě.
Skrze slovo své svaté nás čiň ochotnými přijmout tvou moc, tvou milost, tvou přítomnost. Aby se nám pro naši vlastní neochotu nestaly tvé dobré dary překážkou.
Svým duchem vlévej lásku do našich srdcí, do srdcí těch druhých, do srdcích těch, kdo jsou nám nepříjemní. Pak bude méně místo pro strach, pro záludné slovo nebo čin, agresi která se bojí, co bude dál.

Prosíme, potěšuj všechny zarmoucené úmrtím svých blízkých. Ty které známe a kteří nám leží na srdci, ty které neznáme, prosíme i za pozůstalé po obětech raketoplánu. Prosíme za nemocné.Dávej jim sílu a odvahu, aby zápasili se svou nemocí. Za sestry v nemocnicích, lékaře, za všechny kdo prací viditelnou i skrytou slouží druhým.
Amen

Zpívaný Otče náš - 583

Jako vyvolení svatí, Boží a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost pokoru a trpělivost.
Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.
A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo.
Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.

685