Bohoslužby Bystřice a NMnM, 18.10. 2009, Gn 4, 9-16 (Kain a Ábel)

Pane Bože, kdo někdy učinil něco zlého a ví o tom ve svém srdci, ten zná dobře cenu Tvojí milosti! Kdo někdy ublížil blízkému člověku a ví o tom ve svém srdci, ten zná dobře cenu Tvojí milosti! Kdo se pere ve svém srdci s trýzní vlastní viny, ten zná dobře cenu Tvojí milosti!
Ta trýzeň provinilého srdce k nám z Kainova příběhu doléhá jakoby z hlubin minulosti. Ano, to je pravda? ale my mnozí přece této bolesti rozumíme i dnes, živě a aktuálně. Protože se pereme s vlastní vinou! Protože jsme někdy prohráli nerovný souboj s tou bestií hříchem, která se uvelebila ve dveřích a dychtí po nás ? jak stojí psáno v textu. Prostě jsme to někdy prohráli (možná kdysi, nebo teď, dávno, včera?) a teď nás to uvnitř tlačí a pálí. Točíme se v kruzích viny, ze kterých se tak těžko člověk sám vymaňuje? Proto tak dobře známe cenu naděje: Ne, Kaine! Nevydám tě smrti, počkám ti, dám ti příležitost, můžeš žít!
Takže? my mnozí, my mnozí dnes, živě a aktuálně ? co bychom byli bez tvé milosti, bez tvého slitování, bez tvého odpuštění a bez tvé lásky! Pane Bože!
Adam neuposlechl Boha a jedl ze stromu poznání. Kain zabil svého bratra Ábela. Jákob podvedl Ezaua. David svedl Betšebu a nechal zabít jejího manžela. Jonáš zdrhl před Hospodinem. Zacheus byl kolaborant. Pan Bezejmenný v Bezejmenné Lhotě podvedl před pěti lety svou ženu. V české věznici sedí řidič autobusu, který jel jednou nepřiměřenou rychlostí a nezvládl řízení. Zahynulo 12 lidí! Jednou! Předtím najezdil tisíce kilometrů bez nehody. Ten řidič nezvládl řízení! Možná ani Adam ?nezvládl řízení?, když mu Eva nabídla plod dobrý k jídlu ? no tak ber, vždyť On se ?taťka? nedívá. Ani Kain ?nezvládl řízení? ? urazil se, poté, kdy Bůh nepřijal jeho oběť a přijal Ábelovu oběť. To samé Jákob. To samé David, když podlehl dojmu, že jako král může všechno ? i to, co je zlé v očích Hospodinových. To samé Jonáš, to samé Zacheus?
I my mnozí jsme někdy, možná dávno, možná včera, nezvládli řízení. Bylo to špatně. Dnes to víme, ale co se stalo, nedá se odestát. Bohužel. Nikdo ten film nepřetočí zpátky. Nikdo to nevrátí. Musíme s tím nějak žít. Palčivě potřebujeme slyšet, že Kain byl potrestán, ale ne zahuben.
Tak poslouchejme, jsme v příběhu, jsme v Bibli ? v Genesis 4:
Bůh Kaina potrestal. To je první věc, kterou si chci spolu s vámi uvědomit. Kain zabil Ábela a byla to úmyslná vražda. Člověk nedal život, nemá tedy právo jej vzít. Hospodin viděl Kainův zločin a vzplanul nad ním velikým hněvem: Cos to učinil! Toto bude tvůj trest, Kaine ? buď zlořečený od té země! Vyvržený, prokletý a vyhnaný. Ne ze ?země?, jako z území, ale ?od země?, jako od půdy, hlíny, od té země, která ?rozevřela svá ústa, aby přijala krev Ábelovu?. Přátelé, to je hrozný trest. Ta země, která Kaina dosud živila ? vzpomeňme si, Kain byl zemědělec - ta jej teď odvrhne! Sílu, kterou mu dosud dávala, tu mu již dávat nebude!
My mnozí, kteří jsme nezvládli řízení, známe ten trest. Je těžké být zlořečený ? vyvržený, prokletý, vyhnaný ? od toho, co (nebo kdo) je pro nás nejdůležitější. V lidském světě může mít toto vyvržení různou podobu. Třeba pro pana Bezejmenného z Bezejmenné Lhoty to může být nenávist a opovržení ze strany bývalé věrné ženy. Pro řidiče autobusu, který způsobil dopravní nehodu s následkem smrti, to může být obviňující mlčení pozůstalých. Pro kolaboranta to může být samota člověka, od kterého se každý odtáhne a nechce s ním nic mít. Odsouzení, kteří si odpykali svůj trest a byli propuštěni z vězení, by mohli vyprávět, co to znamená být vyvržencem v lidském světě!
Bůh Kaina nezahubil, ponechal mu život. Bůh se smiloval, projevil milosrdenství. To je druhá věc, kterou si chci spolu s vámi uvědomit. Kain byl násilný bratrovrah, podle pozdějších židovských předpisů a zákonů by byl hoden smrti. Kain se tedy právem o svůj život obával, ve 14. verši čteme doslova: ?Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít!? Skoro bychom čekali, že Hospodin řekne: A divíš se, Kaine? Místo toho z Hospodinových úst zazní: Nikoli! Ne! Nenechám tě zabít, budeš pod mou ochranou. Označím si tě, viditelně a jasně, aby na tebe nikdo nemohl. Budeš žít!
My mnozí lidé, kteří jsme v životě někdy mravně selhali, zle se zachovali nebo zaslepeně někomu ublížili ? my známe cenu Boží milosti. Vlastní vina dokáže člověka dlouhodobě dusit. Jako když se topíme, nebo jako když kolem nás hoří a dusí nás štiplavý kouř. Nemůžeme popadnout dech, začneme panikařit, ten pocit zoufalství je úplně fyzicky představitelný. A? A najednou nás někdo vytáhne na hladinu, vylije z nás vodu a dá nám kyslík. Budeš žít! A najednou se v tom kouři objeví otevřené dveře, vrazíme do nich a za nimi je kouř pryč a my se nadechneme. Budeš žít! Já jsem Hospodin, dárce milosti!
Vzpomeňme tady na Jonáše, toho, který byl tři dny v břiše ryby. Říká o Hospodinu: Ty jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, kterého jímá lítost nad každým zlem. Ježíš říká cizoložnici: Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!
Takže: je důležité, že Hospodin trestá i odpouští. Spravedlnost je rovnováha, vyvažování. Proto je tu nad Kainem obojí - trest i milost. Kain je tedy pod obojím, ale jak s tím on sám naloží? Co Kain s tím? Provedl něco strašného, obludného? Co na tom záleží, že byl cholerik a že možná vraždil v afektu, v zuřivosti. Hněv není silná polehčující okolnost.
Zločin bratrovraždy má svou fatální, neomluvitelnou platnost. Přesto ? Co Kain s tím? To je ta třetí otázka (po otázce trestu a po otázce milosti), kterou si chceme nad příběhem dnes položit?
Kain Bohu odpovídá dvakrát. Napoprvé Bohu jenom odsekne: ?Nevím. Nejsem strážcem svého bratra?. Zatlouká. Dělá, že o ničem neví. Tváří se udiveně: Copak já ho hlídám? Ať si bratříček Ábel dělá, co chce, nestarám se o něho!
Napodruhé už jsou ale tón i délka Kainovy odpovědi zřetelně jiné: ?Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.?
Jistě, je možné v tom slově slyšet sebelítost, doznívající hněv, stížnost na těžké vyhnanství ? to všechno ano. Slyším v tom slově však především doznání. Těžký krok k pravdě o sobě: Ano, já jsem učinil to zlo! Ano, ten hřích, ta číhající slabost mě dostala, ale na to se nechci vymlouvat. Ten zločin je můj! Ano, já! Ne někdo jiný ? ale nepravost má! V kraličtině to zní přece takto: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.
V tomto Kainově posunu od prvního ?Ne, nevím, ne já!? ke druhému ?Ano, můj zločin, já!? slyším jednu ze zásadních zpráv toho příběhu. Poté, co se Kain takto posune?, poté, co se takto rozhodne?, poté, co udělá ten těžký krok k pravdě o sobě? teprve poté je označen ochranným znamením Boží milosti. Tento posun, toto rozhodnutí, tento těžký krok ? to je však, domnívám se, zásadní moment i pro nás mnohé, o kterých mluvím od začátku kázání. Pro nás mnohé, kdo se trápíme svou vinou z minulosti. Ten zásadní moment bych nazval (pro nás) jednoduše: uznat, že jsem pochybil. Nebo jinak: přiznat, že jsem chybující, nedokonalý, schopný udělat něco zlého. Říci si s Kainem: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.
No, a potom se na člověka snese ochranný závoj Boží milosti: člověk se vynoří z oceánu, aby se nadechl, člověk vyběhne v poslední sekundě z hořícího domu, aby zalapal po dechu, člověk ucítí na čele Kainovo znamení. Je to vysvobozující ke svobodě, je to milosrdné z milosti? Ne, Kainovo znamení neudělá ze života ráj. I s ním budeme dále psanci a vyvrženci od země. To znamení nám ale dá svobodný prostor k pokračování sebereflexe, k hledání víry v Boha a k vděčnosti za život. To znamení milosti dá sílu k životu v pravdě.
V epištole Římanům je to vyjádřeno takto: Nyní však je zjevena Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlněni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.

Amen