Bohoslužby, 21. 12. 2014, V. Hrouda

Čtení: Mt 2,1-6

Kázání: Mi 5,1-4

                     

Milé sestry, milí bratři.

Dnes je čtvrtá neděle adventní. Končí čekání. Přichází Kristus. Přichází Beránek Boží, který snímá hřích světa. (J 1,29)

V kázání vyjdu z vidění proroka Micheáše, kterého přímo cituje evangelista Matouš ve vánoční pasáži svého evangelia (tu Matoušovu citaci jsme slyšeli v prvním čtení). Nyní přečtu Micheášův originál, pátá kapitola, verše 1-4:

A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele. I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. A on sám bude pokoj.

On sám bude pokoj

A on sám bude pokoj! Řeč je o Mesiáši, kterého očekávala celá židovská pospolitost. Řeč je o vládci Izraele, který přichází od Boha, ale narodí se člověku. Řeč je o pastýři, za jehož vlády budou všichni v bezpečí a v pokoji.

On sám bude pokoj! To je krásný verš. Ten stojí za to, abych ho překoktal i v hebrejštině: V-HÁ-JÁ ZÉ ŠÁ-LOM. Budu dnes kázat o ŠÁLOMU, o pokoji…

Když o tom přemítám... POKOJ přece není to hlavní, oč o Vánocích běží. Pokoj je jistě velmi potřebný a všichni si pokoj přejeme (pro sebe i navzájem), ale myslíme tím spíš klid, pohodu, příležitost rozjímat… Co je tedy o Vánocích to hlavní? Co o Vánocích slavíme, oč tu běží?

Odpověď věroučná je tato: O Vánocích slavíme Boží vtělení. Bůh přišel k lidem v lidském těle. Narodil se v Betlémě jako dítě a umřel v Jeruzalémě jako muž. Bůh je tady a je jako my. Přitom zůstal svatým Bohem. To je to hlavní. Je to pravda víry, tak tomu věříme. Znovu nad tím žasneme.

Pokoj, který můžeme přijímat

Pokoj od Boha dostáváme a můžeme jej přijímat.

Vzpomínám si na krále Malkísedeka. (Gn 14) Jenom rychle. Devět králů se řeže mezi sebou. Bojuje i Abraham, po boku sodomského krále. Boje skončí a přichází desátý král. Sestupuje s hor, z města Sálemu. Sálem je ŠÁLOM, pokoj. Král pokoje, který je odjinud. Nebojuje. Přináší chléb a víno. Podle tohoto Malkísedeka je později Ježíš rozpoznán jako pravý velekněz (epištola Židům) a dárce pokoje.

Ježíš dává pokoj. Jan zachytil Ježíšova slova takto: Svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět, já vám dávám. (J 14,27) Všimněte si…, jako Malkísedek přichází odjinud, tak Ježíš dává pokoj, který je odjinud! Je to pokoj z jiného světa. Pokoj v Kristu přichází na tento svět. V Kristu, a možná jenom v něm, můžeme pokoj najít: To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. (J 16,33)

… pokoj ve mně. Čili pokoj je v něm, v tom dítěti, jehož narození budeme ve středu slavit. V Kristu je náš pokoj, stojí v listu Efezským. (Ef 2,14) Řecky se pokoj řekne EIRÉNÉ. Zajímavé je, že v řečtině je pokoj ženského rodu! Pokoj vám (J 20,19), řekne vzkříšený Ježíš zkoprnělým učedníkům. EIRÉNÉ HYMÍN.

Pokoj, který můžeme dávat

Pokoj od Boha dostáváme a můžeme jej dávat.

Vzpomínám si na jednoho mladého muže. Nevím, kdo to byl, ale byl to někdo z naší církve. Potkal jsem ho kdysi na zahradě u kostela a prohodil s ním pár vět, to je všechno. Jedna jeho věta mi utkvěla v paměti: Snažím se žít tak, abych šířil pokoj.

Před tím, než Ježíš vyslal svých dvanáct učedníků ke ztraceným ovcím lidu izraelského, nabádal je: Když vstoupíte do domu, řekněte: ´Pokoj vám.´ A budou-li toho hodni, ať na ně přejde váš pokoj. (Mt 10, 12-13). To je Matoušovo vyjádření, Lukáš řekne…, váš pokoj na nich spočine. (Lk 10, 5-6)

Ti, kdo působí pokoj, jsou blahoslavení: Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. (Mt 5, 9)

Pokoj patří k tomu hlavnímu, oč o Vánocích běží

Pokoj tedy dostáváme a můžeme jej přijímat. Pokoj dostáváme i proto, abychom jej mohli dávat. Abychom jej mohli šířit. Abychom mohli pokoj působit.

Blížím se do středu toho, co chci dnes vyjádřit. Pokoj je něco, co je Bohem dáváno a může být námi předáváno dál. Jakási dobrá energie, která je v pohybu a která může přecházet z jednoho na druhého. Vzpomeňte: … ať na ně přejde váš pokoj. Učedníci přijali pokoj od svého Mistra a teď jej mohou šířit. Pokoj je v nich a z nich může přejít na někoho dalšího. Na někoho, komu jej oni chtějí předat. V Kristu.

Pokoj proudí, šíří se, může být přijímán, odmítán, odebírán. Pokoj je také cosi, podle čeho poznáme, že se Vánoce staly. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. (Lk 2,14) Toto Bohu sláva! a Nám pokoj! znamená, že Bůh je tady.

Na začátku kázání jsem řekl, že pokoj přece není to hlavní, oč o Vánocích běží. Řekl jsem, že hlavní je vtělení. Teď to chci uvést na pravou míru. 

Proč ´pokoj´ a ´vtělení Boha v dítěti´ vůbec oddělovat? Proč říkat ´to je hlavní´ a ´to je vedlejší´. Tohle rád dělává rozum... vyrábí kategorie, škatulky, přihrádky, poměřuje a porovnává.

POKOJ je přeci součástí Božího narození. Patří k němu. Je to projev Božího příchodu, Božího sestupu s nebe. Nebál bych se ani dětské představy: Bůh dlouho létá v letadle vysoko nad námi a vidí nás jako malé tečky. Pak si řekne, vždyť oni mě potřebují dole, aby si o mně konečně udělali lepší představu a nemysleli si, že jsem kouzelník. Tak si vezme padák a seskočí na zem. Boží výsadek. EIRÉNÉ HYMÍN.

Pokoj je projev, příznak, stav – někdy v podobě chvilkového zavanutí, jindy v podobě delšího působení v jistém úseku života. Pokoj může být i stavem bytí, ono JSEM. Pokoj je to, co na nás spočine, řečeno biblicky. Řečeno dnešní mluvou, pokoj je to, co nás otevře. Pokoj nás učiní vnímavými k podstatě Božích věcí i ke smyslu našeho života.   

Pokoj je to, co do nás přejde, když se setkáme s Kristem. Pokoj je zachycená svatost. Vjem svatosti patří k víře. Je to ta podoba víry, která se obejde bez rozumu. To neznamená, že rozum je pro víru zbytečný nebo nadbytečný. To pouze znamená, že víra není jenom věc rozumová, jenom Racio. Troufám si dokonce říci, že bez rozumu se víra obejde. Bez ´proudění svatosti´ se obejde těžko.

Nepokoj

V-HÁ-JÁ ZÉ ŠÁ-LOM. On sám bude pokoj! Tímto Micheášovým proroctvím kázání začínalo a mohlo by tak i skončit. Jenomže to bychom to chtěli mít moc jednoduché…

Nezačínáte se vnitřně ošívat? Nevyvolává ve vás moje dlouhá řeč o pokoji spíše znepokojení? Spíše nepokoj? Pokud ano, budete mi dále dobře rozumět…

Snadno můžeme sklouznout k představě, že pokoj je niterný požitek, duchovní slast a rozkoš. Někteří řečtí filosofové usilovali o blažený život v podobě klidu a z něj vyplývajícího štěstí. Nad vchodem do zahrady Epikúrovy byl údajně nápis: Vstup, cizinče! Čeká tě vlídný hostitel s hojností chleba a vody; zde se tvé žádosti nebudou dráždit, nýbrž ukájet.  

Dítě narozené v betlémských jeslích je pravé a pravdivé. Není kýč. Není svatý obrázek. Není amulet pro štěstí, kterého se chytneme, když zatoužíme po klidu, míru a vesmírné harmonii.

Ježíš nás nepřišel učit, jak ´být v klidu´. Nechce po nás, abychom s každým vyšli, s každým se dohodli a každému vyhověli. Naopak, on připravuje své učedníky na to, že je mnozí nebudou mít v oblibě, natož v lásce. Včetně jejich nejbližších.

V Matoušově evangeliu je tento těžký oddíl: Ježíš řekl svým učedníkům: Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina. (Mt 10,14)

Ježíš nás přišel učit něco jiného…, že nepřátele budeme mít i nadále, ale že je můžeme a máme milovat. Žít v Kristově POKOJI je drsné. Rozhodně to není cesta, na které by byl bůhvíjaký klid.

Syntéza

V-HÁ-JÁ ZÉ ŠÁ-LOM.

Ježíš dává pokoj … svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět, já vám dávám. (J 14,27). Jeho pokoj je odjinud. Je to pokoj z jiného světa.

Je to však pokoj pro nás! Je to Boží dar pro naše vyprahlé duše. Je to utišení a potěšení pro bolavou, nevyslovitelnou a tajemnou touhu našeho ducha. Je to úleva v syrové existenci.

Kéž dokážeme rozdávat jeho pokoj dál! Boží pokoj nás provede nepokojem našich životů a udrží nás na cestě Pravdy. Můžeme se spolehnout!

Jeho příchod očekáváme! Jeho narození slavíme!

Amen