čtení Zj 3.1-6 + kázání Mt 25.1-13
Pět družiček pošetilých, pět rozumných.
Sestry a bratři, taky se vám po přečtení tohoto textu chce udělat mezi lidmi dělicí čáru? Pět rozumných ? to jsou ti dobří pro Boží království, pět pošetilých ? to jsou ti neschopní, co to nezvládli. Tolik bych chtěla vědět, kdo patří na hostinu a kdo zůstane venku za dveřmi a bude mu tak svatební radost odepřená. A možná také vy.
V dějinách církve se objevovala v různých podobách a u některých sebejistých křesťanů se dodnes objevuje tendence vykládat si to podobenství po svém. My ? členové církve jsme určeni, abychom usedli k prostřenému slavnostnímu stolu a ti mimo církev mají smůlu. Samozřejmost, s jakou se někteří počítají mezi hosty je zarážející. Tak prosté to ale není.
Ženichovi mohli vyjít naproti ti, kdo o něm věděli. Těchto deset je na tom na začátku stejně, všechny mají lampy rozžaté. Kdyby se ženich objevil teď, deset bez rozdílu s ním vejde na svatbu. Zdá se tedy, že podobenství je o těch, kdo mají k ženichovi vztah, kdo ho chtějí doprovázet. Kdo se rozhodli, že s ním čas nebude ztracený; naopak tuší, že se mají na co těšit. Míří tedy do našich řad, do řad církve.
Družičky jsou spolu (podobně jako my), na cestě vstříc ženichovi a živí se myšlenkou, jaké to na svatbě bude, nemohou se dočkat. Je podvečer, ale ženich stále nepřichází. Naše družičky to nevyvádí z míry, pořád ještě neztratily téma rozhovoru. Rozebírají svatbu ze všech stran. Ale když nastala tma, už to čekání nebylo tak příjemné jako na začátku, další informace o svatbě je už nekolovaly a rozhovor se končil, už to bylo zdlouhavé, vleklo se to a počáteční vzrušené napětí polevilo, ústa jim zívala a oči se zavíraly. Postupně na všech deset přišla ospalost a usnuly. Na všech deset ? neodhalíme mezi nimi na první pohled hrdinky, které bez zakolísání všechno ustojí a bez mrknutí oka dojdou do svatebního veselí. Nepoznáme mezi nimi ani ty slabé, které zjevná ochablost a nedověra vede ke špatnému konci. Ježíš vypráví tohle podobenství a ozřejmuje, že ve chvílích, kdy se zdá, že Bůh je od našeho světa daleko, když my ho nevidíme přicházet, býváme na tom dost podobně. Únava se o nás pokouší a my jí podléháme. Necháme se ukolébat chodem světa, přestaneme cítit ten velký nárok víry, lásky a naděje. Uprostřed toho přílišného klidu, v noci se rozlehl křik: Ženich je tu, jděte mu naproti! Ženich přichází, zrovna teď, když všechny spí a nikdo Ho nečeká. Nastala chvíle zkoušky, čas, ve kterém se ukáže, jak hluboké jsou zdroje, ze kterých čerpá naše víra.
Ženich přichází a je to takový životaběh, že ani tentokrát ho nikdo nečeká. Za svého pozemského života si nevšímavosti a někdy i pohrdání užil Ježíš dost. Můžeme být natisíckrát poučeni evangelijními zprávami, že by bylo dobré naslouchat každému hlasu, všímat si každé situace, protože kdoví, zda skrze ni nepromlouvá Bůh sám. Ale poučení nám je v tuto chvíli k ničemu. Jen stěží budeme lepší než oněch deset. I my ztrácíme ostražitost a bdělost, nejsme s to vytrvat.
Kdyby tady podobenství skončilo, nebylo by pro nás výzvou. Mohli bychom to po vzoru družiček zabalit a z našich kostelů by se staly spící zámky. Ale Ježíš vykládá podobenství dál: Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Teprve teď nastala chvíle, ve které se prokáže, kdo vytrvá. Až teď se jasně ukáže, které jsou vlastně pošetilé a které moudré.
Milé shromáždění, cesta víry bývá často delší, než čekáme. V nadšení a radosti dovedeme svítit na kdeco a kdekoho. To jde skoro samo. Ale když přicházejí chvíle hluboké temnoty, kdy nás zmáhá ochablost a únava a je potřeba nejvíc svítit, pak se teprv ukáže, jak na tom naše zdroje jsou. Možná máte podobnou zkušenost (i dějiny církve ji potvrzují), že odvážit se v pravý čas mluvit a sebrat sílu k zásadnímu činu v pravý čas je nejtěžší právě tehdy, kdy je to nejvíc potřeba.
A když ty pošetilé osloví moudré a prosí je o olej do vlastních dohasínajících lamp, dostane se jim odmítavé odpovědi. Nemůžeme. Nedostávalo by se nám ani vám. Nemůžeme vám dát olej. Přeci se nebudete přiživovat na víře druhých, to je jen chvilkový zdroj. Ty moudré olej vzaly. A to, že zásobu vzaly, souvisí se vztahem k ženichovi, s tím, že opravdu myslely na možnost dlouho čekat. A s tím, že chtěli splnit svou milou povinnost být dobrými svatebními hosty.
Milí přátelé v Kristu, naše víra má mít vždy před očima cíl. Víme o něm? Hledáme-li okamžité výsledky nebo podřizujeme-li své rozhodování momentální situaci, musíme pak jako ty pošetilé družičky běžet rychle ke kupcům. To, co v tomto podobenství provokuje, děsí i dává naději je docela prosté: Přítomnost, kterou prožíváme, je nenahraditelná ve vztahu k naší budoucnosti, k poslednímu času. Teď a tady se rozhoduje o tom, jak si budeme stát před Pánem. Ve Zjevení Janově jsme četli výzvu, která zazněla i v dnešním podobenství: Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. To je dost napínavé. Varovně zní to slovo pro ty, kteří hledají v kostele a ve shromáždění církve jen uklidnění a náboženskou pohodu. Ale pro toho, kdo si nezacpe uši, zaznívá pozvání k rozumnosti. Nenechat se pohltit přítomností, uvědomit si, že náš čas je odměřený, hospodařit moudře s vlastními silami, nezapomenout na zásobu, která nám byla svěřena a také kdo nám ji svěřuje.
Ještě jednu důležitou věc bych ráda připomněla: Těch pět zapomnětlivých šlo své zásoby dokoupit, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Nezavřelo je těch pět moudrých ani ženich. Nejde tu o pomstu nebo záškodnictví, ale o řád, který je předem dán. Svatební hosté jsou způsobilí proto, že jimi vskutku chtějí být. Dveře zavírá pošetilým družičkám jejich vlastní pošetilost, to že zapomínají kým, k čemu a kam byly pozvány.
Bratři a sestry, už dnes se rozhoduje o naší budoucnosti. Jsme zváni k vytrvalosti v době, kdy na nás dopadají všelijaké zkoušky, snad menší než tenkrát na křesťany, pro které píše Jan své zjevení. Jako křesťané jsme vyzýváni k bdělosti v každé chvíli, protože:
víme o Božím soudu - Amen, pravím vám, neznám vás.
A víme také o Boží milosti - které byly připraveny, vešly s ním na svatbu.
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Pane Bože, kéž nepropadáme pošetilé netrpělivosti, nezmáhá nás otupělost a myslíme, mluvíme i jednáme pod zorným úhlem Božího soudu. Amen