čtení Gn 19.15-29; text Lk 16.1-9
Sestry a bratři, když jsem slyšela tohle podobenství poprvé, zatrnulo mi. A tenhle pocit nemizí ani když ho čtu znovu. Stále znovu mě zaráží a nutí ptát se, jak tohle vlastně mohl Ježíš myslet. Zní to, jako by dával za příklad nepoctivé jednání. Jako by tunelářům dával zelenou proto, že jejich pud sebezáchovy je obzvlášť vyvinutý. Ten, kdo se trápí nad všelijakými neprůhlednými finančními úniky, nad penězi, které zmizely v propasti fiktivních účtů, nemůže než nad tímhle podobenstvím nechápavě kroutit hlavou. Copak Ježíš schvaluje něco takového, co slušní lidé odsuzují jako podvod?
Pravda, ve světě to často bývá tak, že podvodníci mají navrch, ti, kteří berou budoucnost do svých rukou, řídí své okolí a ti s proříznutou pusou se o sebe postarají. To je ve světě. Ale jaký měl Ježíš důvod, že to tak nechává ve svém vyprávění? Proč si nevybere slušnějšího člověka? Nebo proč neslyšíme nikde v tom příběhu o pokání?
Dost možná právě proto, že Ježíš užívá v podobenstvích příklady ze světa. Tak se v jeho podobenstvích setkáme se zbitým člověkem, kterého zachraňuje cizinec - Samařan, potkáme chudáka Lazara pod okny boháče, který ho přehlíží, seznámíme se s vdovou, která na první pohled působí dotěrně, ale požaduje vlastně jen to, na co má nárok. Podobenství o nepoctivém správci je křiklavé a každého poctivce by mohlo dráždit jako krocana červená barva. Zrovna to mohl být další důvod, proč ho Ježíš vypráví. Jen poslouchejme, co nám chce říct.
Bohatý člověk má správce, se kterým není spokojen. Obvinili ho, že špatně hospodaří. Utrácí nikoliv ze svého, ale z Pánova majetku. Proto je správce předvolán a vybídnut, aby složil ze svého správcovství účty. ?Nemůžeš být už dále správcem? říká pán. Žádné vyšetřování, zda a co zpronevěřil nebo promrhal. Žádná možnost obhajoby. ?Nemůžeš být už nadále správcem?. Z toho by se mohli dnešní politikové poučit. Je-li kdo obviněn ve vysokém postavení, má z práce odejít. Vlastně se ve skutečnosti nedovíme, jestli ten správce opravdu s majetkem špatně hospodařil. Byl z toho pouze obviněn. Ale sama tahle skutečnost stačila na to, aby byl vyhozen.
Správce ten verdikt přijímá. Ze dne na den je bez práce a rozmýšlí co dál. Vyloučí možnost fyzicky pracovat: ona slova ?na práci nejsem? kraličtí překládají správně ?kopati nemohu?. Odmítá i žebrat, styděl by se. Ale chce, aby jej někdo přijal do domu. Nechce zůstat sám, myslí na své stáří a zdá se, že mu nejde o materiální stránku. Chce být přijat v rodině, ve společenství lidí, chce mít domov (alespoň tak to naznačuje řecké slovíčko oikos, které znamená nejen dům, ale obyvatele domu i rodinu nebo potomstvo). O tohle mu ve skutečnosti jde. Ne o peníze, ať už s nimi zacházel jakkoliv.
A tak využije toho, že zůstává před dlužníky svého pána stále ještě v roli správce. Povolá si je a dá jejich rukou přepsat dlužní úpisy. Kupodivu ne tak, aby dlužné částky zvýšil a na poslední chvíli tak něco pro sebe získal, než účty odevzdá a zmizí kdesi na Seychellách. Naopak nechá dlužníkům snížit částky. Ukrajuje z majetku svého pána v naději, že si získá přízeň dlužníků a že ho později přijmou k sobě. Spoléhá přitom na vzácnou a křehkou lidskou vděčnost. Spoléhá, ale nás stále hryže, že rozdával z cizího. To se přece nedělá!
Sestry a bratři, můžeme být pohoršeni tím, že vyhozený správce rozdával z cizího a chtěl z toho mít svůj prospěch, můžeme se divit, jak podvodně se domáhal vděčnosti. A přesto ho Ježíš pochválil. Pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Ocenil ho před učedníky, se kterými rozmlouval o majetku. A dává ho za příklad i nám. Právě kvůli tomu, že se v nás vzpouzejí dobré mravy proti jeho nepoctivosti, můžeme přeslechnout to, co z podobenství zaznívá pro naši situaci.
Jednak: Majetek je dobrý sluha, ale špatný pán. I když víme, z jakého zdroje pochází, že je třeba shromážděn poctivou prací, není dobré na něj spoléhat. Když myslíme víc na peníze, než na to, k čemu jsou prostředkem, stává se z nich mamon. Pak člověk začne věřit, že mají velkou moc, začne důvěřovat, že cena peněz je víc, než hodnota domova, vztahu k druhému, natož budoucího příbytku. V tom nám ten správce může být opravdu příkladem. Nevíme, kolik bolesti, nespravedlnosti a zla lpí na penězích, které projdou rukama nám. Přitom mohou sloužit dobru, mohou tišit lidskou nouzi, být smysluplně využity ? tedy s ohledem na budoucnost. Ježíš říká: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.
A k tomu bych ráda dodala to druhé. Odkrývá se nám tu cípem opony obraz posledního soudu. Kdo z nás má valnou šanci obstát a nedostat vyhazov, když přijde chvíle, abychom skládali účty před samotným Dárcem a Pánem našeho života? Kdo z nás nepromrhal svěřený a tak velkoryse málo kontrolovaný majetek ? totiž život? Ukrajujeme kousek po kousku z Božího odpuštění, přivlastňujeme si, co máme propůjčeno. Žijeme na dluh a mohli by se z nás stát bezdomovci, kteří hledají místo, kde budou přijati. Až když si uvědomíme, že myslíme víc na to, v čem nám je dobře, když jsme zabydleni ve svých postaveních a ohodnocení a míň myslíme na budoucnost, porozumíme trochu víc nepoctivému správci. Vždyť on se nekochal pohledem na peníze, nezavrtal se do minulosti, nelpěl na svém postavení. Přijal verdikt svého pána, že bude vyhozen a zařizuje se podle toho. Postavme vedle něj Lotovu ženu a uvidíme ten rozdíl. Zatímco on má strach, co s ním bude, kde bude bydlet, s kým bude žít a pána respektuje, Lotova žena se stále vrací do minulosti a odmítá se smířit s tím, že by opustila svou milovanou Sodomu. Dopředu je varována, aby nepohlížela zpět, ale ona odtamtud vlastně nikdy neodešla. Její srdce lpí tolik na rodném místě, že se otočí. A návratem do minulosti ztratí svou budoucnost.
Křesťanská víra je obrácená do budoucnosti. Jednou budeme skládat účty před Bohem a není rozumné na to nemyslet. Samozřejmě, že svými skutky a zásluhami si vstup do Božího království nekoupíme, takhle se s Bohem obchodovat nedá. Ale když zapomeneme na to, co se nám otevírá, když jsme lhostejní k Tomu, který o naší budoucnosti rozhoduje, když se utíkáme do minulosti ? do vzpomínek, stáváme se Lotovou ženou. Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě.

Pane Ježíši, obdař nás prozíravostí, abychom nebyli závislí na tom, co pomíjí, ale upnuli se k tomu, co trvá věčně. Prosíme, přijmi nás, až budeme hledat náš domov. Amen