Kázání na text Rt 3,1-13 Potom jí její tchyně Noemi řekla: "Neměla bych ti, má dcero, vyhledat odpočinutí, aby ti bylo dobře? 2 Hleď, což není Bóaz, s jehož děvečkami jsi byla, náš příbuzný? Právě dnes v noci bude na humně převívat ječmen. 3 Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a sejdi na humno. Nedej se však tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije. 4 Až si lehne a ty zjistíš, kde leží, půjdeš, odkryješ mu plášť v nohách a lehneš si tam. On ti pak poví, co máš učinit." 5 Odpověděla jí: "Vykonám všechno, co mi říkáš." 6 Sešla na humno a udělala všechno, jak jí tchyně přikázala. 7 Bóaz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plášť v nohách a lehla si. 8 O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí - v nohách mu leží žena. 9 Otázal se: "Kdo jsi?" Odpověděla: "Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce."  10 Nato jí řekl: "Požehnána buď od Hospodina, má dcero. Projevila jsi teď větší oddanost než dříve, že nechodíš za mládenci, ani nuznými ani bohatými.  11 Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá.  12 Ano, jsem vskutku váš zastánce. Je však ještě jiný zastánce, bližší příbuzný než já.  13 Zůstaň tu přes noc. Ráno, bude-li on chtít, dobrá, ať se tě zastane; nebude-li ochoten být ti zastáncem, zastanu se tě sám, jakože živ je Hospodin. Spi klidně až do rána."

Slyšeli jsme úryvky z jednoho možná méně známého, ale půvabného a důležitého (ba nezbytného) biblického příběhu. Patří k němu také to, že se v něm o Bohu příliš nemluví, natož aby mluvil On, nebo něco dělal. Ale dovolím si tvrdit, že jedná zcela zřetelně skrze postavy toho příběhu.

A patří k němu jisté paradoxy. Rodina ženy jménem Noemi nejprve odchází z Betléma-totiž Domu chleba, kde v tu chvíli není nejen na chleba, ale ani ten chléb není. A odcházejí do podezřelého Moábu. Zbožný Izraelec by se mohl ptát, co by odtamtud mohlo vzejít dobrého - a díky tomuto příběhu se ukáže, že právě odtamtud je prababička krále Davida. A aby ještě i dnešní Valentýn nepřišel zkrátka - jedna z klíčových scén se odehrává v noci, kdy si žena lehá do noh muže, ale to předbíhám a na závěr se k tomu ještě vrátím, těšte se…

Začíná to však smutně, hladem, útěkem před ním, ekonomickou migrací. Byly doby, kdy se za jídlem muselo jít. A v zemi moábské se to obrátí k lepšímu jen na chvíli. Mužové, otec a synové umírají předčasně, nejen v bibli, někdy tragicky brzy. Tři ženy zůstávají samy, dvě, které by se mohly pokojně vrátit mezi své a ta třetí nejstarší chce taky domů. Snad už jen umřít. Obě snachy ji chtějí následovat, ale Noemi (ta dříve podle jména „příjemná“ či „rozkošná“, pak sama o sobě mluví jako o „hořké“ – 1,20) to jedné rozmluví. Ta druhá se nenechá a řekne ji slova, která krásně slouží i na svatbách: „Kamkoli půjdeš, půjdu i já, lid tvůj – lid můj a Bůh tvůj – Bůh můj. Kdekoli umřeš – umřu i já,“ zní vyznání, krédo snachy Rút. A to ji povede později v Betlémě, to přesvědčení, že Bůh Noemi není Bohem, který potvrzuje bezvýchodnou perspektivu. Ač mezitím se obě vracejí jako dvojnásob chudé – nejen na peníze a hmotné statky, ale taky na vztahy a zastání a mužské příbuzné. Ocitnou se doma, v domě chleba, ale chléb je tam pořád dost tvrdý. Ovšem Rut přijímá za svou víru, že v Betlémě milosrdenství pořád platí, že Izrael se stále drží nařízení Zákona dbající i na chudé, podle něhož se nemá vyžínat celé pole, nesmí se sbírat spadlé obilí, na to mají právo chudí, kteří si je přijdou nasbírat (Lev 19,9n). A tak se Rút sama vydá paběrkovat, a když donese éfu ječmene, pohne to k užaslému díkuvzdání i tu přesvědčenou teoložku hořkosti Noemi: „Požehnaný Hospodin, že neustal ve svém milosrdenství!“ (2,20)

Ale nezůstane jen u nasycení žaludku. Díky tomu (pozdnímu) sběru také narazí na dobrého člověka Boáze. Ten přikáže svým dělníkům, aby byli další dny nešikovní víc než obvykle a chudou vdovu přibrali ke svačině. A nejde v tom jen o lásku k Tóře, ani pouze o věrnost Pánu Bohu, ona je totiž Rút půvabná, a tak pán vinice a polností nechce, aby se mu ztratila z očí. I to k tomu patří. 

A pak se ještě odehraje scéna jak z růžové knihovny, jejíž část jsme slyšeli v základu kázání. Odehrává se na humnu, kde se do noci mlátilo obilí (prý až od podvečerního vánku) a snad nejde jen o obilí, dost možná tam Boáz očekává na Boží vnuknutí, ale zároveň se tam odehraje i něco velmi lidského. Rut si má na radu protřelé Noemi v nejlepších šatech a navoněná tajně lehnout k nohám Boázovým. A v noci se stane také to, že on se k ní přihlásí jako blízký příbuzný, který se jí ujme (a tím i její tchyně) a udělá, co je třeba a co je dobré…

V celé té biblické knize pojmenované po pohance je přítomen nadhled Božího lidu, schopnost přiznat si, že i ti naši největší nejsou tak docela naši. A že k těm velkým dějinám patří taky to, co se odehrává mezi mužem a ženou kdesi v soukromí v noci.

Jak už jsem na začátku naznačoval – v tom příběhu Pán Bůh moc ke slovu nepřijde. Plní se nařízení jeho zákona a ta pomáhají. Občas se na víru v Boha někdo odvolá. Důležitou roli hraje také institut zastánce, který se měl postarat o své příbuzné v nouzi.

K stinným stránkám toho příběhu patří, že ten, kdo tak měl učinit, kdo se měl postarat o Noemi a Rút, to neudělal a Boáz je teprve ten druhý v řadě, který musí zaplatit, za to, aby se mohl žen ujmout a stát se jejich zastáncem. A druhým stínem je to, že o Rút tam někteří mluví jako o „té Moábce“.

Obávám se, že ten stín padá až k nám a k tomu, že i my máme okolky, zda sladká nařízení zákonů a jejich plody mají sloužit všelijak znevýhodněným – vdovám, sirotkům, i příchozím v branách. Zda neztrácíme ze zřetele, že víra v Boha Noemi, Rút a Boáze souvisí s citlivostí a vnímavostí vůči nářku hořkých údělů, jako byl tehdy ten Noemi. Snad k tomu občas potřebujeme, aby mezi nás zavítal někdo, kdo potřebuje pomoci, kdo je cizí, kdo přijde a uvidí to naše z jiného úhlu a odstupu, kdo má větší a ne tak přivyklý „čich na sílu Hospodinova milosrdenství a perspektivnost jeho vykoupení.“ (T.Trusina).

Protože právě Rút se stane součástí rodokmenu, dynastie krále Davida, a nakonec i Ježíše, který přišel odjinud, aby byl s námi. Aby se i v našem životním příběhu nezapomnělo na ty dvě veličiny lidského žití – totiž náboženství, tedy to, podle čeho žijeme - a lásky ve všech jejích možných podobách….

Děkujeme, že máme druhé kolem sebe, jiné, třeba i cizí, že se smíme přece setkávat a nalézat, že si můžeme pomáhat, že nám v tom může, Bože, tvůj zákon, pomáhat…

Přímluvy (dle T. Trusiny a sv. Patrika): Pane Bože, děkujeme za odvahu víry, kterou prokázala Rút. Děkujeme za inspiraci, jak se nevzdávat, jak důvěřovat. Jak spoléhat na dobrá pravidla tebou darovaná. Myslíme však taky na ty, kdo jako Noemi jsou zlomení. Ztratili blízké, přišly o domov, iluze, výhled. Modlíme se za uprchlíky, přistěhovalce, zahraniční dělníky v naší zemi. Děkujeme také za příklad štědrého Boáze. Prosíme o větší otevřenost naší země, zdejších církví i nás občanů tohoto státu. Přimlouváme se za ty, kdo utíkají před válkami, hladem, následky přírodních pohrom. Modlíme se za ty, kdo dokážou v takových situacích pomáhat. Buď také s námi nejen tento den. Buď v nás, abys nás očišťoval, buď nad námi, abys pozvedal naše zraky výš, buď pod námi, abys nás podpíral, buď před námi, abys nás vedl a inspiroval, buď za námi, abys brzdil naše ukvapené kroky, buď všude kolem nás, abys nás ochraňoval. Prosíme, chraň i svoje stvoření, třeba i před námi. Myslíme na nemocné, zvlášť na nemocné děti. V tiché modlitbě ti svěřujeme starosti svého srdce… A modlíme se také slovy, která jsme přijali od tvého prvorozeného Syna, Ježíše: Otče náš…

Poslání Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit… Bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. (Lv 19,33–34)