Bohoslužby, 13. 3. 2011, V. Hrouda
Čtení: Dt 8, 1-18
Kázání: Mt 4,1-11

Sestry a bratři,
odpradávna se na první postní neděli v křesťanských kostelech káže na perikopu Mt 4,1-11, což je Ježíšovo pokušení na poušti: ? (přečíst Mt 4,11)
Od stolu Páně jsme četli z 5. knihy Mojžíšovy, že Hospodin vyvedl Izraelce z Egypta a pak je vodil čtyřicet let pouští. Aby poznal, co je v jejich srdci. Pro ty muže a ženy to bylo období těžké zkoušky. Teď jsem četl z evangelia, že Ježíš byl Duchem vyveden na poušť, kde byl 40 dní a 40 nocí, aby ho ďábel pokoušel (lepší překlad je zkoušel!). Takže v obou případech poušť, v obou případech číslo 40 a v obou případech zkouška. Izraelci neobstáli, Ježíš ano. Tuto důležitou souvislost jsem nechtěl vynechat, tak se o ní zmiňuji raději hned na začátku.
O co mi v kázání jde! Společně s vámi zpozornět, vždyť za 40 dní jsou Velikonoce! Chtěl bych mluvit o smrti Boha, ale nemám moc odvahu. Můžeme tohle pochopit? Máme se dotýkat tajemství, snažit se ho vykládat? Třeba se to nakonec i podaří, ale jak zároveň to stejné tajemství zachovat, neohmatat je... (?)
Chtěl bych s vámi myslet na Krista. Máme ho následovat i na poušť? Nevím, asi ne! Vždyť to nejde! Nejde to, protože on tam byl sám, bez nás! Takže tentokrát zůstaňme doma! Jinak řečeno: učme se přijímat milost! Milost, na které se nemůžeme podílet, o kterou se nemůžeme zasloužit. Milost, která je z jiného světa!
Poušť je pustá, nikdo tam s Kristem nebyl, jenom ten satanáš. Předtím byl Ježíš u Jordánu pokřtěn, tam byli lidé, Jan? a nejspíš i další. Tam také na Ježíše sestoupil Duch. Tenhle Duch ho vzápětí vyvedl na místo, které bylo pusté a prázdné, jako země před stvořením. Proto budu kázat o prázdnotě.
Lide Izraelský, Hospodin tě vodil velikou a hroznou pouští, kde jsou ohniví hadi a štíři, žíznivým krajem bez vody (takhle je poušť vylíčena v Dt 8,15). Poušť, pustina, suchopár, skály, ve dne žár a v noci zima. Nebezpečné místo, kde žije dravá zvěř a kde rejdí všelijací draci a démoni. Ježíš vyhledával odlehlost pouště, když potřeboval být sám. Pusto a prázdno? od slova ´pustý´ je nejspíš i slovo půst.
Ježíš se postil, až vyhladověl. Prázdnota žaludku, to je prázdnota těla. Kdo někdy dobrovolně hladověl, tak ví, jak těžké je odolat svodům. A čert to umí: člověče, cožpak nejsi Bůh? Stačí zmínka, slůvko, vždyť je to jen taková hra. A že by bůh umřel hlady, to těžko!
Pak jsou na vrcholu chrámu, ve svatém městě, řekněme přímo na Boží půdě. Nenajde tu ďábel to, co se mu vždycky tak hodí? Svaté vytržení! Tvrdá srdce! Omamný kouř obětí!? Pod Ježíšovýma nohama zeje propast. A zoufalství pádu do ní. Prázdnota naděje a prázdnota ducha. Zavřít oči a vrhnout se po hlavě dolů. Vyzkoušet si Boha!
A do třetice. Ježíš je na vysoké hoře a svět mu leží u nohou. Moc, sláva, bohatství! Tohle všechno si, Kriste, vezmi, ty máš být králem! Já ti to dám (i když to není moje), ale chci, abys přešel na mou stranu. Tohle je opravdu drsné. Zříci se Boha a zaprodat se ďáblu. Vyprázdnit základní vztah! To je prázdnota víry.
Prázdnota těla, ducha a víry. Pokušitel se cpe na místo, které je prázdné! Lhostejno, zda se ještě nezaplnilo, nebo se právě uvolnilo! Nabízí, že to místo vyplní. Vatou a pěnou, takovou imitací plnosti. Hlukem a žranicí. Mocí, babylonem, iluzí! Satan je mazaný, využívá touhy prázdné duše po naplnění. Žízně okoralého jazyka po vodě. On vlastně člověku říká, že prázdno nemusí být. Že touha je zbytečné sebetrýznění! Že bolesti se lze vyhnout. Že všechno je zadarmo? Fauste, stačí kapka krve, jedna muří noha a je to! Pro rande s pokušitelem je prázdnota to nejlepší místo!
Boží Duch vyvedl Ježíše na poušť. A pak ho tam nejspíš nechal. Tohle se nám, chválabohu, asi nemůže stát. Nás Bůh nikdy samotné nenechá!... Nabízím ke zvážení toto: pleteme si osamělost a opuštěnost. Osamělost známe, mnozí jsme osamělí. Opuštěnost však neznáme. Mám za to, že pravou opuštěnost nikdy nezažijeme!
Svého Syna však Bůh v téhle absolutní prázdnotě nechal, aby ho vystavil zkoušce. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, stojí tu ďábel, bytost lstivá, pokoutná a lživá.
Můžeme si jenom domýšlet trýzeň Ježíšovy opuštěnosti, nemáme víc než vlastní představy a několik zmínek z evangelií: Jidášova zrada. Odpadnutí učedníků: Rozprchnou se ovce stáda, když pastýře budou bít. Opuštěnost v Getsemane: To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Petrovo zapření. A nakonec to nejbolestivější, Kristova opuštěnost na kříži! Není bezmocnějšího výkřiku v dějinách lidstva než Ježíšovo Eli, Eli, lema sabachtani! (tj. Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil!) Prázdnota opuštěné duše, to je podle všeho čirá intenzivní bolest! Když tohle říkám, pravděpodobně nevím, o čem mluvím.
Vraťme se ještě jednou na věž jeruzalémského chrámu. Po teorii s chlebem je na řadě praktická zkouška: role důvěry ve volném pádu. Boží synku, tak skoč, nic to není? a rozplácni se na dlažbě před kostelem (říká si ďábel pro sebe).
Ježíš na to pekelníkovi neskočil. Nevrhl se po hlavě do prázdna smrti, za kterou už nic není. On udělal něco jiného. On do smrti sestoupil. V Krédu to je: Sestoupil do pekel! Sestoupil tam po dlouhém schodišti utrpení.
Postní doba je čekání na Velikonoce. Je to čas, kdy můžeme prožívat vděčnost za to, že Bůh sestupuje. Přišel v těle. Narodil se jako člověk, aby pobýval mezi námi. To je přeci sestup ? z výsostí na zem, z bezstarostnosti do starostí. Pak se ponížil a šel mezi chátru. Pak sestoupil do Jeruzaléma, aby se statečně vydal krutosti světské i církevní moci. Kdybychom tomu nevěřili, tak bych řekl, že tohle je neuvěřitelné! Neuvěřitelně milosrdné!
Půst je pustý čas! To dlouhé schodiště má poslední schod. Níž už to nejde. Níž už není nic. Níž už je jenom NIC! Tady, na konci, je brána podsvětí, vchod do říše smrti, do židovského Šeolu. Ježíš sestoupil až na samé dno prázdnoty. Umřel, byl pohřben, sestoupil do pekel!
Asi už se opakuji, ale je to důležité: Kristus neletěl ke smrti střemhlav, podveden ďáblem. Kristus ke smrti sestoupil, v poslušnosti, podle Otcovy vůle. Na posledních schodech byl sám. Byl obětován bez soucitu světa, nemilosrdně, jako Beránek vedený na porážku. V prázdnotě ulice, naplněné davem toužícím po krvi! Možná, že ďábel v tom davu ještě nervózně pobíhal a zkoušel nějaké triky!
Tenhle Beránek nese hřích celého světa. Beránek, který se do prázdnoty nepropadl. Nebyl tou jámou ani pohlcen ani zmařen. Do prázdnoty vstoupil, aby jednou provždy ukončil její bezvýchodnost! Zvítězil nad smrtí, aby spasil, co zahynulo. Tak proměnil prázdnotu smrti, za kterou už nic není, v zaslíbení života, ve kterém je v plnosti pokoj, odpočinutí a bezpečí. To je naše naděje! Teď říkám, čemu pevně věřím.
V souvislosti s prázdnotou (s tou pouští, pokušením, opuštěností, smrtí) jsem si vzpomněl na jeden verš z Pláče Jeremiášova, kde stojí psáno: Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina (Pl 3,26).
Není jen děsivá prázdnota, na kterou nestačíme, a proto ji nechceme. Někdy je to přeci obráceně: duše je utahaná, přeplněná, zanesená vším možným? a tak chce být prázdná!
Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. Tohle tiché čekání (čekání na spásu), to je taky půst. To je ta dobrá prázdnota. Prázdnota, kterou potřebujeme. Vyprázdnění ve smyslu: osvobodit se od pýchy. Vezmu vysoké mínění o sobě a vyhodím ho z duše ven! Vyprázdnění ve smyslu: nemám nic a sám sebe zachránit nedovedu. Vezmu svoje zásluhy, dobré skutky, svoji směšnou dobrotu, ať to všechno letí! Vyprázdnění ve smyslu: potichu čekám na tvou spásu, Hospodine!
Amen